Proč?

Film jsem zhlédla poprvé na intru na střední a všechny holky co jsme tam byly jsme měli z filmu opravdu dost těžké spaní, kdy v nás zanechal opravdu silný pocit ... Nejhůř jsem tenkrát nesla scénu, kdy chtěli vyhodit průvodčí z vlakového okýnka. Je až nepříjemné to tušení, ten pocit, že tohle není historie nebo nějaké sci-fi, ale že je to realita, která se opakuje. Která se může kdykoliv zopakovat ... možná ne v takové míře, že by fanoušci zdemolovali celý vlak jako ve zmíněném snímku. Ale přece jen, když vidím v tv jak dokážou být někteří lidé opravdu zlí a nenávistní dejme tomu na fotbalovém stadionu, běhá mi mráz po zádech ... Za neskutečně silný dojem z filmu dávám plný počet hvězdiček (17.08.2012)

Na dobu a místo vzniku docela progresivní styl - že je film pojatý jako nechronologické polo-reportážní vyprávění je od ponormalizačního filmu příjemně překvapivé, a dokazuje to že Radek John měl za psacím strojem sakra velké koule (než se mu v záři politických reflektorů scvrkly do velikosti burských oříšků). Proč! tak od začátku táhne solidní dravostí, s jakou střídá řádění fotbalových kriplů ve vlaku, s jejich "afterparty" soudem a civilním životem v komunistické nádeničině. Ovšem jakmile toto střídání poloh skončí tempo filmu poněkud klesá a tak je poslední třetina trochu méně zajímavá, nicméně pořád až do konce se drží poměrně inteligentního přístupu v tom, že nestojí jen na obviňování samotných "fanoušků", ale hlavně komplexněji rozebírá prostředí ve kterém žijí a vyrůstají. Už proto patří film k tomu nejzajímavějšímu co u nás v době okupace vzniklo. 8/10 (18.10.2012)

Hodně dobrá a IMHO nadčasová studie fotbalového násilí a jeho kořenů. Jinak - protože to tady ani ve filmu není nikde zmíněno - Sparta se tahala o titul s Bohemkou a na poslední kolo jela do Banské Bystrice, kde prohrála 1:3. Stejně ovšem získala titul, protože Bohemka prohrála v posledním kole doma. (24.11.2007)

Tak tohle je film, který mi do té doby prostě nějak nezapadá. Překvapilo mne, že něco takového mohlo projít komunistickou cenzurou bez jakýchkoliv připomínek. Ale na druhou stranu lze na tomto filmu vidět, že za komunismu se fandilo na fotbale stejně jako dnes a hooligans (či se hodí spíše slovo rowdies nebo ultras?) byli tehdy stejní jako dnes, tak aspoň v něčem se tahle republika nezměnila. Každopádně velmi mne pobavily prology, kdy se redaktor (pokud se nemýlím, tak to byl pan Smyczek) ptal lidí na ulici na jejich názor. U mnohých odpovědí jsem se opravdu srdečně zasmál (například u odpovědi jedné paní, která reagovala slovy to jsou ty jejich decibely a diskotéky a pak to takhle dopadá). Prostě na tehdejší dobu pozoruhodný počin. A pro mne je ten film ještě zajímavější, že v roce, kdy vzniknul jsem se já narodil a dnes patřím také mezi fotbalové fanoušky, věrné svému klubu... Dávám tři hvězdičky, protože film mne zaujal a měl náboj od začátku do konce... (03.12.2007)

Na prejavy násilia, ničenia, ponižovania a iných prejavov chuligánstva nie je potrebné byť futbalovým fanúšikom. Dôležité je vnútorné pnutie u jednotlivcov a ich potreba grupovať sa s rovnako postihnutými do skupín, v ktorých sa ich individualizmus dostáva na nový, vyšší level s pocitom správnosti a beztrestnosti správania sa skupiny. Smyczkov film bol koncom osemdesiatych rokov šokujúcim prekvapením pre väčšinu divákov, ktorí neprichádzali do styku s fanúšikovskými klubmi a vyčínaním ich členov. Pre súčasníkov je film historickým dokumentom z doby, keď málokto tušil, ako sa bude násilie v spoločnosti šíriť a tolerovať. (08.08.2020)