Jurský park

Čím jsem starší, tím víc Jurský park dozrává z dobrodružné atrakce pro celé rodiny do poctivé klasiky, která snad nemůže zestárnout. První brachiosaurus, první T-Rexův řev, první rána elektrickým proudem. A první film, kde při pohledu na dinosaury nemůžu říct ke trikům ani půl slova. To, že je tahle nepřibržďující jízda z dílny Stevena Spielberga, je pak pointou samo o sobě. (28.11.2011)

(1001) Když jsem byla malá, uměla jsem Malý atlas dinosaurů zpaměti. Tento film jsem ale viděla až jako velká, a to ještě k tomu až potom, co jsem prošla pseudointelektuální mutací a artovým znesvěcením. Tudíž nic moc zábava a ani ten kult kolem se mě nikdy nestačil dotknout. A ještě bych měla říct, že tím, že otevřel dveře blockbusterům spoléhajícím na počítačové divy a ignorujícím ostatní složky filmové tvorby, si vlastně zasluhuje mé donebevolající opovržení. (02.03.2013)

Filmu dominuje opravdu výborná technická stránka, to bez debaty. Příběh taky vůbec špatný není, ale svým silně rodinným vyzněním mě docela iritoval (aneb nemám zájem koukat na nesmrtelného klučíka, holčinu-hackerku, která všechny vlastně zachrání a nebojácnou paleontoložku, jež svojí odvahou a schopnostmi zabrnká na strunu všem feministicky smýšlejícím divačkám jenom proto, aby se snímek zavděčil opravdu všem). Občasný humor je fajn, Williamsova hudba dělá své, rozhovor u oběda je dobrý k zamyšlení, na druhou stranu, dinosauři moji osobu (už nějaký ten rok) přehnaným úžasem nenaplňují. Slabší 4*, snaha za každou cenu se soustředit na celé spektrum diváků (u mě) bohužel udělala své. (01.10.2012)

Po takřka čtvrt století od posledního zhlédnutí na videu o to víc žasnu, jak strašně dobře film funguje i stranou nostalgie, obzvlášť pak při projekci na velkém plátně s 250 dalšími nadšeně reagujícími lidmi. Spielberg vytvořil důmyslný, ale přitom minimálně okázalý meta film, když vyprávění o zábavním parku pojal jako blockbusterový filmový ekvivalent zábavního parku - od počátečních příslibů a fascinace přes zklamání i cringe až po nefalšovaný úžas a fyzicky intenzivní horskou dráhu. Při tom nás vezme nejen na vyznačené cesty pro návštěvníky a do obchodu se suvenýry, ale protáhne nás do technického zázemí i dovnitř výběhů, kde čeká ryzí nekašírované, ale také nebezpečné dobrodružství. Podobně sebereflexině (ale při tom bez nutnosti svou důmyslnost cpát lidem do ksichtu jako něco čeho si mají všímat a cenit) přistupuje k speciálním efektům a k tehdy probíhající revoluci během produkce tohoto filmu, kdy počítačově vytvořené obrazy vytlačovaly animatronické loutky a optická šálení. Díky tomu také první "Jurský park" má dokonalou dramaturgickou výstavbu, která pečlivě hněte divácká očekávání a připravuje půdu pro jednotlivé moneyshoty. Jejich genialita pak spočívá především v jejich rámování okolními záběry, díky kterým (nejen v porovnání s dnešním užitím) si vlastně film vystačí s překvapivě skromným počtem počítačově do/vytvořených záběrů. (15.04.2023)

Jsem rád, že, nějaký ten milník filmové historie jsem si prožil na vlastní kůži. Přeci jen, tomu zážitku "poprvé" se málo co vyrovná. S léty postupně uvadají výhrady k příběhu i hercům. Potěšení, s jakým se k filmu stále vracím, usvědčuje z toho, že film je dalece přesahuje. A schválně, kdo si vzpomene na nějakou masivnější kampaň, než jaká provázela tenhle film? Těch dokumentů o dinosaurech, těch filmů z natáčení, člověk věděl o Jurském parku ještě před zhlédnutím málem první poslední, znal spoustu scén i pozpátku a možná i to na prvním dojmu leccos ubralo. I po pětadvaceti letech bych ale Jurský park pouštěl dokola všem, co nepochopili, jak zacházet s filmovými triky. Navíc to byl první film, který dal skutečně výrazný impulz odvětví soundtracků. Zvedám nekompromisně do plných. (14.10.2005)