The Doors

Na tenhle film jsem byla už dlouho natěšená. A konečně jsem se dočkala, v podobě dárku. Kleopatra má pravdu není bezpodmínečně nutné znát názvy desek a anabázi vzniku písní. Osobně dokážu znalosti prokázat jenom u jedné skupiny a The Doors to není. Val Kilmer, jako bouřlivák, který „testoval hranice reality“, básník a zpěvák Jim Morrison je naprosto fantastický. A i má oblíbená štírka Meg obstála v roli Pamely na výbornou... "Život bolí o mnoho víc! Když zemřeš, bolest pomine“. (10.09.2005)

Kapelu jsem nikdy nějak extra neuctívala (nikdy jsem si nenašla čas na to, abych "si k ní sedla"), pár notorických písniček znám a jsou samozřejmě kůl a príma, ale tím to končí. To vzhledem k mému hodnocení znamená, že film obstojí i "sám o sobě" a má šanci zaujmout i nefanoušky. Atmosféra šedesátek skoro hmatatelná a Val tu má vážně docela grády - i přes divně nesympatickou osobnost své role si mě ke konci skoro i "získal". Jo, Stone je prostě pohodář. (13.06.2011)

Kdysi hluboko v 80. letech jsem svoji středoškolskou učitelku literatury při hodině uzemnil prohlášením, že prokletí básníci byli pěkně nevychovanou bandou, která chlastala, šňupala kokain, byla promiskuitní a kdyby se tak nevěnovala světským radovánkám, dokázala by mnohem víc. Nehledě na to, že kdybych si já dovolil jen procento z toho, co představitelé jedné maturitní otázky, byl bych bez okolků vyloučen ze studia. Už jako teenager jsem zkrátka tíhnul k měšťáctví, které přízemně upřednostňuje tvdou práci před chlastem a drogovými excesy. Nikdo mě ani později nedokázal přesvědčit o tom, že by jakékoliv umělecké dílo nemohlo vzniknout bez umělých povzbuzovadel. Alkohol a vliv drog jsou při procesu umělecké tvorby velkou překážkou. Jim Morrison byl bezesporu talentovaný básník, textař a hudebník, ale taky - a možná především - citově a názorově nestálý pozér, kterému se nikdy nepodařilo dospět, slaboch, alkoholik a feťák. Domácnost bych s ním rozhodně sdílet nechtěl a o nějakém duchovním souznění se nedá mluvit. Za jeho předčasnou smrt nemůže FBI ani nepřízeň osudu, ale výhradně jeho povaha a chování neřízené střely. Nemůžu se tedy nijak ztotožnit s hlavní postavou, která je mi nasympatická a navíc ani s hudbou DOORS, které nefandím. To je ovšem u hudebního filmu potíž...Navíc film se ve své druhé polovině až příliš - i když celkem pochopitelně, protože to je základ legendy téhle kapely - soustředí na skandální výstupy a dekadentní životní styl Morrisona. Desítky minut z večírků a excesů na scéně nicméně při dlouhé stoupáži přechází v pro mě nudný stereotip...Morrison je zkrátka ikona popkultury, která i po tolika letech vyvolává v určitém věku během dospívání iluzi absolutní svobody a v maloměšťácích pak pocity závisti k muži, který se na rozdíl od nich nebál překonávat bariéry společenských konvencí a nezatěžoval se pokryteckým předstíráním falešných citů a gest. Jestli něco na Stoneově snímku stojí za pozornost, pak je to vedle tradičně kvalitní režie tentokrát v "psychedelickém" stylu ještě výkon Vala Kilmera v hlavní roli. Jak ho moc nemusím, tentokrát klobouk dolů, dokázal se do té postavy prakticky převtělit. Celkový dojem: 55 % (19.07.2011)

Pro mě určitě nejlepší biografický film, který jsem viděl... Stone s citem a hlavně špičkovou znalostí historie a základních principů Doors podtrhl na skupině to, co ji jasně vymezovalo oproti jejím generačním souputníkům (ať už rozjuchaným skupinám typu Monkeys, Birds, nebo i podobnějším Janis Joplin, Jimimu Hendrixovi a pozdějším hard rockerům) - mystické, šamanské, dionýské rysy, které v sobě hudba sama a především ústřední postava filmu, zpěvák Jim Morrison, měli. Celý film je provoněný úžasnou hudbou skupiny, zahalený v acidové mlze podvědomí a neuvěřitelnou silou hnán vpřed chaotickou postavou moderního Dionýsa, kterému Val Kilmer vdechl takové nenucené charizma a aroganci rockového poloboha, že sami členové skupiny, poté co film na projekci zhlédli, prohlašovali, že viděli Jima. Spousta kultovních scén (trip na poušti, čarodějnické orgie, ...) Vznešeně zfetovaná kamera. Elektrizující podívaná, plná energie a poezie. Dveře do jiného světa. The Doors. 100% (23.11.2006)

Jedno z nejlepších autobiografických děl, jaké bylo zfilmováno. Vynikající výkon Vala Kilmera, který roli zpěváka legendární skupiny zvádl na jedničku. Jen se trochu divím, že nebyl alespoň nominován na Cenu akademie. Oliver Stone to zvládl a vykreslil charakter hlavního hrdiny opravdu skvěle. Do toho skvělé písničky v čele s Light My Fire. Ono se to sice jmenuje Doors, ale každému je jasné, že je to hlavně o kontroverzním Jimy Morrisnovi a jeho prochlastaném a profetovaném životě, který zasvětil pasní textů, básní, písní a hlavně zpěvu. (28.09.2007)