Pupendo

Hořká komedie. Vlastně by se dalo napsat, že tam, kde Pelíšky skončily, Pupendo navazuje (jo, je tu skok asi deset let, ale i tak). Ale na rozdíl od Pelíšků, které jsem viděl asi pětkrát, tohle zřejmě nebudu "muset" tak často vidět. Nevím proč, ale navzdory vtipným momentům ("Vstávat, za patnáct minut vám zvoní budíček!") a hořkým scénám (rozhovor ke konci) mě tento film nevzal tak, jak by měl. Možná proto, že nemůžu říct, jak to vlastně tenkrát bylo, protože jsem tu minulou éru nezažil. 80 %. (16.06.2011)

Když se začne opakovat Holubová s dříve geniálním Duškem a nemají vás čím překvapit, tušíte zradu. Když se ale z Hřebejka poprvé stane otravný rutinér, je to skoro k pláči. S odstupem se tak Pupendo stalo předvojem krize českého filmu, kdy divák při zběžném zhlédnutí obsazení snímků jen málokdy nenarazil na jeden z osvědčených hereckých týmů nebo jejich kombinaci. Když pak taková situace nastane a vy jste otráveni, že vidíte pox-té scénu známou odjinud, nezbývá než čekat, až zase přijde Pavel Liška, rozčísne atmosféru svým nezapomenutelným výrazem a vepřovým hlasem pronese věčné moudro. Komplikovat nudně vystavěné rodinné vztahy volební urnou nebo sochařskou zakázkou, tomu říkám scenáristická bezradnost. Nafouknutá osobitá bublina totiž pořád zůstává jen bublinou. (17.04.2006)

Pupendo je film, zložený z dvoch nesúrodých polovíc. Tá politickejšia, ktorej sa úspešne darí zobraziť chlad a bezútešnosť socializmu, je pre mňa stopercentná. Tá druhá, kde sasnaží byť Hrebejk za každú cenu vtipný, mi chvíľami pripomínala Kameňák. On sa síce obhajuje, že Pupendo bral ako čistú zábavu, ale ja nechápem, prečo nemohol poňať celý film ako vážnu drámu, keď mal k tomu nakročené. No asi kvôli návštevnosti. Ja som z takého prístupu trochu rozčarovaný. Hrebejkove metafory typu tvár v okne za mrežami sú tak jednoduché, až je to smiešne. Viď ešte vtáčik v klietke v Pelíškoch. (29.10.2012)

Pupendo je jakýmsi "šedým" pokusem o nahlédnutí do života "osudem zkroušeného" sochaře Máry někdy během "zlatých" 80.let. Ta doba by mi měla být blízká, vždyť v 80.letech jsem prožil velkou část své puberty, nicméně její zobrazení v Pupendu na mě nějak nezabírá. Jistě, chápu, že to není jen o té době, ale ona tam hraje nedílnou roli, neboť kdyby nebylo oné éry, nebylo by ani Márových problémů. Jelikož Jan Hřebejk je se mnou generačně spřízněn, čekal jsem spíše nějaký pohled více přizpůsobený jeho tehdejšímu věku. Ovšem ačkoliv se ve filmu vyskytují teenageři, nemají tam zase až tak zásadní "pozice", vše podstatné se totiž točí kolem Máry a lidí, bezprostředně souvisejících s jeho prací a kariérou. Takže jsem tímto filmem zkrátka a prostě nebyl nijak výrazně osloven. Milá byla ovšem připomínka několika songů z té doby, za nimiž tehdy spousta teenagerů docela bláznila (Pavel Roth a Zahrada ticha, Miro Žbirka a Balada o polných vtákoch, aj.). A co se týče oné nahoty - nevím, možná mi něco uteklo, ale mi přišla poněkud samoúčelná, jako by šlo jen o to předvést, jak dobrou postavu má Vilma Cibulková i ve svém věku. Nu, popravdě, bylo na co koukat. :) Ale na více hvězdiček to nestačilo. (25.11.2003)

Jak to tak vypadá jsem jeden z mála, kterému se tento typ filmů nelíbí. Pupendo je klasickým případem tuzemské kinematografie, kdy divák sleduje osud určitě společnosti (rodina, parta...), která si musí poradit s trampotami osudu. České schéma filmu dodává jakousi hořkosladkou příchuť, která má být tou chutnou pomazánkou na obyčejném chlebíku. Divák může řešit problémy cizích lidí a na okamžik se oprostit od těch vlastních, smát se nepovedeným situacím a neštěstí, které prožívá někdo jiný, než jsou oni sami. Komedie dává tomu kdo jí sleduje pocit, že on na tom vlastně není tak hrozně. Dokazuje existenci člověka, kterému osud hází pod nohy větší klacky než divákovi a především člověka, který je horší než divák. No a pokud do toho přidáme Hřebejka a Jarchovského, tak je z toho ještě větší šlamastika. V jejich snímku se dočkáme silných odkazů na komunistický režim, což se stalo jistou trefou do černého. Není žádným tajemstvím, že ke totalitní zřízení má veliké množství takový odpor, že je snímek jako Pupendo musí překvapit. Vždyť tohle přeci Čechy spojuje, nenávist k vládě. Nemám nic proti lidem, kterým se tento snímek líbil – vždyť to bych se musel postavit značné přesile :) – ale já mezi ně prostě nepatřím, a pochybuji, že se mi bude nějaký český film s touto tématikou zamlouvat. Hřebejk sice v několika situacích dokazuje svou zručnost a cit pro detail, ale Jarchovského znovu otřesný scénář to spasit nedokáže. (18.04.2006)