Kolja

Strašně krásný, laskavý film. Dojemný příběh sbližování dvou naprosto odlišných bytostí; výchova nečekaného přírůstku do rodiny je o to peprnější, že je to přeci ten nenáviděný okupant, ten zlý a rozpínavý ruský medvěd... Nevím tedy, jestli bych to viděl na Oscara, ale dozajista je to výjimečný počin... 90% (18.09.2010)

Když jsem "Kolju" viděla poprvé, zasáhl mě silou rozjetého Pendolína. Chvíli jsem se smála, chvíli dojatě posmrkávala a snažila se přes slzy zaostřit na plátno, chvíli nedýchala napětím (že, Táborský, hnusáku jeden?!:-)), film si mě zkrátka zcela podmanil. Herci, příběhem, hudbou, vším... Soudruzi v USA mi pozlaceným nahatým skinheadem udělali ohromnou radost. Jestli jsem při druhém a třetím shlédnutí odhalila i nějaké ty trhlinky na "Koljově" dokonalosti, pak hodlám předstírat, že neexistují. Když ho miluješ, není co řešit! A "Kolja" si moji pumpičku jednoduše získal. 95% (21.12.2011)

9 / 10 Vykalkulované? Možno. Gýč? Skôr áno. Nádherný filmový zážitok? Určite! Zdeněk, ktorého postava starého mládenca musela vyzerať dobre už na papieri, má ešte stále charizmy na rozdávanie a podáva už tradične vynikajúci výkon, roztomilý prcek Chamolin poznačený krutou ranou osudu je priam stelesnením detskej úprimnosti, dobroty a naivity a réžia Svěráka juniora dávkuje sentiment v chirurgicky presných dávkach, takže divák nikdy nemá pocit, že si z neho niekto robí dobrý deň a snaží sa ho emocionálne znásilniť. Tentoraz musím dať Akademikom za pravdu - Oscar skončil v dobrých rukách. (16.12.2005)

Mezi českými filmy jednoznačně malý zázrak - malý citlivý film o lidech, taková česká člověčina, jakých jsou u nás hromady jako ve hnojníku, ale přitom se neutápí v kupě postav, rádobyvtipných hlášek a veskze neexistujícím ději. Jen jednoduchá příběhová linka týkající se jediné hlavní postavy a místo přebytečných keců citlivé a řemeslně výborně vysoustružené obrazy. Prvoplánovité? Určitě, ale i tak to funguje jako dobrý film který v druhém plánu za příběhem jednoho stárnoucího sukničkáře vypráví i o jedné z mála chvilek české historie, za které na sebe může být český národ aspoň trochu hrdý. 8/10 (07.08.2008)

Touha po nereznoucím bakelitovém posouvátku značky Trabant změnila Františkovi Loukovi navždy život. Zúčastnil se v roli ženicha fingované svatby a jeho ruská nevěsta Naděžda mu k vysněnému vozu z NDR po čase přihodila na krk bonus v podobě svého syna Kolji. Louka nemá nejmenší zájem starat se o rusky mluvícího vyženěnce, ale StB už vyčenichala podezřelý sňatek a jemu nezbývá než věrohodně hrát svou roli nevlastního otce. Kolja si svého nedobrovolného pápu nenápadně omotává kolem prstu a Louka si pomalu začíná uvědomovat, že mu v jeho dosavadním životě něco chybělo. (05.10.2009)