451° Fahrenheita

9 / 10 Desivá vízia budúcnosti zmáraná váhou obskurdný televíznych relácií a nezmyselných byrokratických nariadení dostáva v Truffautovom staromódnom podaní nepríjemný nádych aktuálnosti a naliehavosti - filmový románopisec nás prostredníctvom svojho snímku pozýva na stodvanásťminútovú prehliadku ľudskej obmedzenosti a zadubenosti a kľukatými cestičkami nás vedie až k samotnému prehnitému jadru našej konzumnej spoločnosti. Ak ste práve dostali dojem, že 451° Fahrenheita nie je ničím iným ako obyčajnou a stokrát prevarenou satirou, mýlite sa - ide o neobyčajne silný zážitok, až po okraj naplnený znepokojivou symbolikou, vycibrenou réžiou a bezchybnými hereckými výkonmi; film, ktorého krivka kvality úmerne rastie s vašou láskou k literatúre a umeniu ako takému. Truffaut preniesol na plátno svoje najhoršie nočné mory a spravil to skutočne vo veľkom štýle. (09.04.2006)

Než jsem se podívala na tuhle adaptaci, tak jsem si říkala, že předlohu nemám natolik ráda, aby mi vadilo, pokud by filmaři něco zásadně změnili. Inu, neměla jsem pravdu. Já asi Truffautovi nikdy nepřijdu na chuť. Ale líbilo se mi, jak používal ty záběry pozpátku. (10.12.2021)

451 °Fahrenheita není ničím víc ani méně než důstojnou adaptací známého románu Raye Bradburyho. Vzpomínám si, že např. Mel Gibson si opakovaně pohrával s myšlenkou na remake a určitě nebyl sám. Můžete přisypat pár milionů, přidat řadu efektů, ale bez zásadní revize původního textu se s tímhle kouskem nic dělat nedá. Nemám totiž ani ten nejmenší problém s Truffautem, dokonce bych řekl, že ten jeho tradičně chladnější odtažitý filmový styl k příběhu perfektně sedne, jako spíš mám problém s literární předlohou. Bradburyho zobrazení totality považuji za nepřesvědčivé a vzpouru proti systému za naivní. Bradbury tvořil v době, kdy televize získala dominantní pozici na poli distribuce informací a lehká televizní zábava rychle převálcovala dobově naivní představu o "zušlechťování" mas pomocí televizních přenosů oper a naučných dokumentů. Bradburymu se zdálo, že vyšší kultura podlehne v souboji s povrchní popkulturou a zánik kultury povede k nastolení totalitního systému. Jenže tohle podobenství skřípe z více důvodů. Knihy nejsou žádnou baštou vyšší kultury, je jenom médiem, které může mít ten nejrůznější obsah a kvalitu, stejně jako film nebo televizní pořad. S výjimkou šíleného experimentu rudých Khmérů, kteří toho ale sebrali obyvatelům mnohem víc a v podstatě všechno, nikoho ani nenapadlo knihy zlikvidovat, spíš se jim, obvykle s velkým úspěchem, dařilo knihy ochočit. Bradbury by kulil oči na milióny výtisků prominentních autorů a propagandistické spisy v leckteré diktatuře. Přežívání a úspěch režimu nesouvisí ani tak s velikostí knihoven a dotacemi na kulturu, jako spíš s (ne)schopností populaci nasytit a zabavit konzumem. Diktatury ve východní Evropě určitě nepadly proto, že by se v nich nesměly hrát hry Václava Havla nebo nemohla zpívat Marta Kubišová, ale proto, že je konzumně vyhladovělé obyvatelstvo vyměnilo za plné obchody po vzoru západní Evropy. Čínský autoritářský systém úspěšně přežívá i s cenzurou jen proto, že ekonomika Číny jde nahoru, a extrémně protikulturně zaměřený netolerantní náboženský systém v Saudské Arábii důkladně vykrmené ropou hovoří za vše. Truffautovi se nedá upřít dobrá ruka při volbě herců hlavních postav (snad jen manželku jsem si představoval unylejší), působivost některých scén (vnitřní boj udavače) a především atmosféra (rudé požární auto zlověstně se řítící ulicemi). Přesto ve filmovém světě už dnes najdu daleko zajímavější a mrazivější distopie. Celkový dojem: 60 %. (30.04.2013)

Veľmi poctivé vizionárske dielo, ktoré neskôr v mnohých podobách rozvíjali mnohí filmári. François Truffaut si na svoje prelomové dielo (jediné v anglickom znení a prvé s farebným obrazom) zvolil predlohu, ktorá bola preňho určite výzvou. Hodenú rukavicu však zdvihol s hrdosťou, všetko si postavil podľa svojho a ručník do ringu nehodil až do konca. Bezproblémový priebeh filmu však trošku narúšajú scény, ktoré mali byť viditeľne prielomom v deji, no absencia poriadnej dávky napätia je citeľná a nezachraňujú ju ani skvelí herci, či skvelá réžia. Réžiu by som však chcel ešte raz vyzdvihnúť. Jednoduché nápady použité vo filme ma naozaj fascinovali. Aké jednoduché je spraviť vizionárske sci-fičko za pomoci jednoduchých a hravých dizajnérskych návrhov a správnych lokácií. 70%. (04.10.2009)

Film inspirovaný knihou, který vyprávěl podobný příběh o něčem jiném, ale stejně skvěle. (18.08.2008)

Antiutopická vize společnosti s řadou pro nás apokalyptických represí je látkou pro Truffauta poměrně netradiční a o to zvláštnější. Lidé zhypnotizování prostřednictvím stěnových obrazovek, vytvářejících realitu zdánlivě dokonalého světa, stimulanty potlačující elementární lidské emoce a hlavně striktní zákaz jakékoliv knihy je v režisérově pojetí až dechberoucí. Nádech francouzského espritu by tu bylo zbytečné hledat, stejně jako americkou akčnost. Film oplývá sugestivní atmosférou, v níž nehraje zásadní roli věda, ale postavení člověka (lidstva) v takovéto realitě. Kontrastem této pseudoidylické společnosti jsou pak lidé-knihy, jejichž priority jsou diametrálně odlišné, avšak ve svém důsledku působí paradoxně taktéž (knihy se pro ně stávají až jakousi mýtickou modlou, opět ohraničenou realitou). Středobodem pak zůstává ústřední hlavní pár (Montag a Clarissa) balancující na hranici obou těchto světů. Ačkoliv sám Truffaut označil tento film jako nudný (Mám ten film docela rád, když ho vidím po kouskách nebo tři kotouče za sebou, ale když ho vidím od začátku do konce, připadá mi nudný), pro mě osobně je jeden z důležitých pilířů žánru (science) fiction. (29.10.2004)

zajímavý:) (30.10.2008)

Myslíte si, že 40 let stará sci-fi nemůže fungovat? Ale ano, protože tenhle film není založen na žádných velkých tricích ale na myšlence (ve které nemusí jít zdánlivě jen o knihy) a skvělé atmosféře postavené především na náznacích a obav z tušeného. Důkaz, že účinku může být dosaženo velmi jednoduchými prostředky, a že film si tak může daleko lépe uchovat svou působivost a nadčasovost. Ovšem bez vynikající hudby by možná měl jen polovinu z obojího. (15.10.2005)

Pálení knih v zájmu natočení filmu je přinejmenším diskutabilní (rozuměj neomluvitelné), i když jej měl na starosti takový filmařský velikán jako François Truffaut (ke všemu sám slovutný knihožrout!), ale jeho do detailu propracovaná adaptace Bradburyho vize sterilního orwellovského světa, který je prostoupen chladnou racionalitou, odosobněností, citovou vyprahlostí a absencí psaného a tištěného slova, a který je ovládán absurdně zjednodušujícími médii provádějícími na svých divácích důkladný brainwashing, je jedním slovem fantastická. Zajímavé je i to, nakolik se mu (s vydatným přispěním hudby Bernarda Herrmanna násobící emocionální účinek) zdařilo zachytit lidské zaujetí ohněm - to jak člověka přitahuje a odpuzuje zároveň. Veškeré scény s upalováním literárních skvostů jsou - a teď mne jako latentního knihovníka a bibliofila ukamenujte k smrti v knižním smyslu - uhrančivé a děsivě magické. V součtu s delikátně zvráceným smyslem pro humor a jedinečnými formálními specifiky, která tvorbu poučeného teoretika i nadšence Truffauta provázejí jako věrný Sancho Panza, mi vychází velmi silný a kvalitní film, film, jehož ledový žár donutí zádumčivé k hlubšímu zamyšlení a bojácné k urychlené úschově těžce nabytých svazků z dosahu požárnické moci... (05.04.2009)

Oskar Werner, jako požárník Montag, ve sci-fi snímku Francoise Truffauta - Fahrenheit 451, kde požárníci místo hašení, požáry zakládají. Jejich zlost je vylita na nevinných knihách, které jsou zakázány a jejich držení či dokonce čtení, je těžkým zločinem. Knihy dávají lidem pocity, sny, ideály, pomáhají jim při hledání své vlastní identity a proto jsou považovány za zlo a jasnou totalitní mocí (vládou) hromadně ničeny. Postupem času Montag začne knihám opět přicházet na chuť a postaví se proti režimu. Film, který by si neměl nechat ujít žádný milovník sci-fi žánru, režiséra Truffauta, či spisovatele Raye Bradburyho, který napsal knižní předlohu. Za zmínku stojí také hudba Bernarda Herrmanna, který se opravdu vyznamenal a jeho temné tóny skvěle doplňují napínavý děj. Je otázkou, zda je závěr filmu skutečným happyendem. Lidé stejně knihy pálí, ale než tak učiní, naučí se dokonale celé jejich znění, aby už jim je nemohl nikdo vzít. Myšlenka dobrá, i když mrazivá, ale těch pár závěrečných minut, kdy se skupina lidí po lesích bifluje texty knih, trochu sráží výsledný dojem z jinak výborného filmu. (13.10.2011)

V některých směrech určitě lepší jak kniha, přesto mám s celkovou myšlenkou 451° Fahrenheita několik zásadních problémů. Spisovatel se snažil mimojiné vykreslit kulturní úpadek společnosti, proto mi přijde poněkud úsměvné, že celou záležitost omezil pouze na problematiku knih ( něco jako kdybych lamentoval o úpadku sportu a bavil se jen o fotbale), nehledě tedy na to, že mu asi šlo jen o prostředek ke sdělení něčeho hlubšího. Další idea a sice "lidé knihy", je úplně zcestná, nereálná a nedokážu se s ní ztotožnit. Film oproti knize nepůsobí tak moc jako pouhý slabší a ne tolik promyšlený odvar 1984, i přesto, že jsem málokdy viděl tak doslovnou adaptaci ( proto se tedy neubráním tomu, že knihu a film víceméně zaměňuji). Důvodem je určitě vizuální zpracování, které je navíc, s výjimkou závěrečného honu ( velmi kazící celkový dojem), zpracováno výborně. Stísněná atmosféra a napětí je zdatně podporována Bernardem Hermannem. Spolu s obskurními hereckými výkony ( které zde ale mají své místo) tak vytváří velmi kýženou nepříjemnou a roztodivnou atmosféru naprosto umělého světa, který jakoby s tím naším neměl na první pohled nic společného. Závěr s již zmiňovanými lidmi knihy nebyl dle mého úplně nejšťastnější. A to ani ne tak kvůli jeho neuzavřenosti, ale spíše proto, jakým způsobem byl natočen a kvůli přítomnosti jakési bláhové naděje, která mi do konceptu příběhu neseděla. Film i kniha mají několik velmi dobrých míst ( zejména fingovaná smrt Montaga, nebo vysílání telestěny), zároveň mi jsou svým vyzněním jaksi nesympatické a vlastně docela protivné. Asi za ten můj ( možná) nefér pohled může kniha knih - 1984. (06.12.2007)

Skvelé. Truffaunt bol fantastický režisér. Aj napriek niektorým nedotiahnutým veciam ( fungovanie sveta, niektoré divné dejové skoky, triky vyzerajú ako od Eda Wooda) musím ísť na plné hodnotenie, pretože atmosféra a hlavne finále vo mne ostanú veľmi, veľmi dlho.btw. film má asi najlepšie úvodné titulky ever! (26.11.2013)

Jeden z nejpusobivejsich snimku, jaky jsem kdy shledl. Takovou atmosferu muze lecktery film 451 stupnum jenom zavidet a hlavni protagoniste taktez hraji bezchybne. Podle me nejlepsi Truffautovo dilo. (06.02.2004)

Viďet to před 20 či možná ještě 10 rokama, moje hodnocení by bylo dozajista nejmíň o hvězdičku vyšší. Takhle ovšem nemůžu dát víc. Tenhle film a jemu podobné prostě stárnou a to jak efekty, tak celkovým provedením, které v dnešní době osloví už jen velmi malé množství lidí. Přesto to ale ve své době mohla být bomba. (20.06.2005)

Skvělá hudba Bernarda Hermanna, zajímavý ústřední motiv a obecně celý snímek poutá.. (10.08.2009)

'451° Fahrenheita' od Raye Bradburyho je jedna z mých nejoblíbenějších dystopických knížek, jenže Truffaut a sci-fi žánr k sobě prostě nejdou dohromady...... (26.01.2022)

Nevím co knižní předloha, ale tohle mě vůbec nezaujalo. Ale rozhodně nesvaluji vinu na Truffauta, který kromě režie obstaral i scénář, protože slabé místo filmu a zřejmě i knihy tkví v samotném příběhu. Ten totiž mapuje totalitní společnost velmi okrajově a nerozhodně, nedokáže přenést atmosféru doby na diváka a v tomto ohledu ani jeho stáří snímku nijak moc nepřidává. Zdaleka nejdramatičtější scénou je tak na ploše 105 minut závěrečné pálení knih, které v sobě skrývá nejvíce toho zlého a tajemného, co bylo jinak v průběhu filmu jen mdle a chladně načrtnuto. Z mého prvního setkání s Truffautem tak odcházím ve velkých rozpacích- uvidím po druhém zhlédnutí, které tyhle typy filmů většinou potřebují jako sůl. 65% (16.03.2013)

Před padesáti lety to bylo určitě zajímavější, než dnes, když na filmu už čas zanechal své stopy. Nicméně vykreslení toho, jak hodní lidé, kteří to myslí dobře a přesvědčeně se starají o dobro, klid a pohodu ostatních, jakmile dostanou moc, vždycky nakonec páchají zlo, je dokonalé. (01.09.2018)

Jeden z povinných filmov pre všetkých fanúšikov literatúry. Samotný príbeh síce moc neohromil - príliš strnulé a prehnane jednoduché. No bavila ma roztomilo naivná atmosféra, kde pri niektorých momentoch mi nabehli zaujímavé asociácie. Jedna scénka mi napríklad pripomenula film Marečku podejte mi pero, iná zase český seriál Návštevníci. To najlepšie na filme je však filozofický a myšlienkový podtón. Ten stojí za to. Nadpriemer. 75/100 (03.06.2019)

Hloubky a beznaděje 1984 se zde sice nedočkáme, ale i tak jde o velmi slibnou podívanou. Místy je sice snímek dost strojený a naivní, ale dá se to překousnout a naivita je místy až roztomilá, což ovšem nemůžeme úplně pokládat za pozitivum, vzhledem k tomu že jde o antiutopické sci-fi, které by roztomile působit nemělo. Filmu by určitě sedla daleko kratší stopáž. Některé scény byly opravdu dost natahované, např. ten rozporuplný závěr. Na druhou stranu mě ale bavilo hádat, jaké knihy budou zmíněny a ano, řada se dostala i na mého milovaného Edgara Allana Poea. V každém případě 451° Fahrenheita má skvělou myšlenku a nápad, který zřejmě lépe natočit nešel. Docela by mě zajímal remake, pokud by padl do správných rukou. (10.07.2012)