Pavla Maršálková

Pavla Maršálková se narodila 11. září 1917 v Plzni jako Pavla Moorová. Své příjmení vyvdala po sňatku s hercem Josefem Maršálkem (1920 – 1973). Po absolvování pražské konzervatoře (1941) vystupovala v divadlech na Kladně (1941 – 1942), Pardubicích a Hradci Králové (1942 – 1946). Po čtyřleté přestávce se na dlouhých třicet let stala členkou libeňského divadla S. K. Neumanna v Praze (1950 – 1979), z něhož odešla na odpočinek.

Maršálková byla realistickou herečkou s jistým lidovým charakterem. Měla smysl pro vytváření vnitřně a charakterově složité komické, dramatické i tragikomické postavy. Její hrdinky byly urputnými bojovnicemi za svoje štěstí a lásku. Svou neutuchající lidskostí, živelností, něhou i razancí ztvárnila velké role v domácím („Léto“, „Maryša“, „Paní Marjánka, matku pluku“ či „Tvrdohlavá žena“) i ve světovém („Matka Kuráž“, „Veselé paničky windsorské“, „Zavraždění paní Celestýny“, „Dům doni Bernardy“, „Žebrácká opera“, „Povídky z Vídeňského lesa“ aj.) dramatickém repertoáru.

Film však její herecké umění využít nedokázal, a od roku 1955, do svého odchodu na odpočinek, se s filmem setkávala i několikrát ročně, ale vždy v malých úlohách. I když její kariéra začala slibně hlavní ženskou rolí manželky titulního hrdiny Silvestra Čápa (Vlasta Burian) v komedii MUŽ V POVĚTŘÍ (1955) Miroslava Cikána.

Hrála různé role tety (ZLATÝ PAVOUK), třídní (ŠTĚŇATA), zákaznice (ÚTĚK ZE STÍNU), Rubešové (SEDMÝ KONTINENT), Sloukové (OSENÍ), Jandové (BÍLÁ SPONA), Kostečkové (LIDÉ JAKO TY), Machatové (TEREZA), správcové (ZÁMEK PRO BARBORKU), energické ženy (ORANŽOVÝ MĚSÍC), průvodčí (VÁNICE), úřednice (STRAKATÍ ANDĚLÉ), Růžičkové (PERLOVÝ NÁHRDELNÍK), pokojské (TRANSIT CARLSBAD), cukrářky Stříbrné (PANENSTVÍ A KRIMINÁL), sociální pracovnice (TONY, TOBĚ PŘESKOČILO!), Malátové (JÁ, TRUCHLIVÝ BŮH), Verunky (ČAS LÁSKY A NADĚJE), učitelky (KONEČNĚ SI ROZUMÍME), Dvořáčkové (BOUŘLIVÉ VÍNO) či stařenky (JAK SE BUDÍ PRINCEZNY).

Diváci si ji navždy zapamatovali jako zlou a lakomou Pandrholovu (Rudolf Hrušínský) ženu v pohádce Martina Friče DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959). Několikrát jí do svých filmů obsadil také režisér Jiří Menzel: v povídkovém filmu PERLIČKY NA DNĚ (1965) ztělesnila v povídce SMRT PANA BALTAZARA roli matky, v dalším povídkovém snímku ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE (1965) se objevila v postavě ředitelky (povídka ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE) a rok nato si zahrála matku hlavního hrdiny (Václava Neckář) v jeho oscarových OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH (1966), kde ztělesnila opět roli matky.

Své působení ve filmu ukončila ke konci sedmdesátých let po svém odchodu na odpočinek. Na tomto rozhraní účinkovala ve snímcích DRSNÁ PLANINA (stará žena), JAK RODÍ CHLAP (zelinářka Ptáčková v povídce HÁDANKA) a BRONTOSAURUS (ředitelka školy). I když není filmová dráha Pavly Maršálkové nejvýznamnější, navždy zůstane v historii české kinematografie skvělou představitelkou manželek a matek hlavních hrdinů.

Pavla Maršálková se často objevila i v televizi (inscenace CHVÍLE ROZHODNUTÍ, SVATEBNÍ CESTA DO JILJÍ, KOSMAS A PANÍ BOŽETĚCHA atp. a seriály HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, F. L. VĚK, HOSTINEC U KOŤÁTEK, ŽENA ZA PULTEM, PORUČÍK PETR, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, SYNOVÉ A DCERY JAKUBA SKLÁŘE, DRUHÝ DECH, z nichž u diváků zůstane nejznámější její matka hlavního hrdiny policisty Jana Zemana (Vladimír Brabec) v kontroverzním normalizačním Sequensově seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (natáčený v letech 1974 – 1979).

Nezanedbatelná byla její práce pro československý rozhlas (ztvárnila př. Michonneauovou v rozhlasové hře „Otec Goriot“, 1974). Pavla Maršálková zemřela až 21. dubna 1990 v Praze ve věku nedožitých sedmdesáti tří let.

Jaroslav "krib" Lopour