Petr Svojtka

Narodil se rok po druhé světové válce v Praze 25. září 1946. Otec pracoval jako sazeč a typograf v tiskárně a matka byla úřednicí ve státních službách. Působištěm dětského věku Petra Svojtky byla oblíbená část Prahy Nusle-Folimanka a malebný Vyšehrad. Navštěvoval divadelní soubor v Pionýrském domě J. Fučíka uprostřed parku Havlíčkovy sady (Gröbovka). Zde absolvoval základy divadelního hraní a recitace. Během studia na střední škole se stal členem divadla poezie, kde se zdokonalil v intonaci. V čase jeho patnácti let, se rodiče rozvedli, otec odešel a o to více Petr přilnul k matce. V roce 1964 si zahrál v lyrické povídce ve filmu MÍSTO V HOUFU a také stihl účinkovat ve vedlejší roli dalšího filmu, BUBNY. Téhož roku byl přijat na DAMU.

Dobrým přítelem se mu stal herec Ivan Luťanský. Tehdejší divadelní ročník byl plný dnešních filmových hereckých celebrit, Jiří Ornest, Daniela Kolářová, Ladislav Potměšil, Hana Maciuchová, Ladislav Mrkvička a další. Právě Petr Svojtka a Jiří Ornest se na škole velmi angažovali proti zastaralým metodám výuky, snažili se vnést trochu modernější a odvážnější prvky reforem výuky, navzdory vedení školy. DAMU dokončil se štěstím, protože jeho názory se v této době neslučovaly s tehdejší socialistickou morálkou, kterou rád kritizoval. Měl sklony k hazardu, rád riskoval a provokoval okolí lehkomyslnou ukázkou různých až krkolomných manévrů. Vyskakování za jízdy z tehdy otevřené tramvaje, nebo lézt po úzkém zábradlí mostu a podobně. Dovedl také svou vlastní tvorbou divných nápadů dráždit kolegy. Ne nadarmo byl přezdívaný Bláznivý Petříček.

V posledním ročníku školy se více sblížili se spolužačkou a herečkou Monikou Švábovou, která byla jeho velkou studentskou láskou. V osudovém roce (1968) kdy nastala okupace spojeneckých armád Varšavského paktu, uvažoval Petr o emigraci. Jeho přítelkyně ale ne, tak zůstal. Snažil se aspoň aktivně roznášet letáky, které vyzývaly k veřejnému odporu a k odchodu vojsk. Dokonce byl zatčen ruskou armádou. Jeho první angažmá v divadle Jiřího Wolkera provázela řada životních nesnází. Jeho duši poznamenal ukončený vztah ze strany přítelkyně Moniky Švábové a to tak těžce, že strávil nějaký čas na psychiatrii. Po návratu si v divadle zahrál hlavní roli pohádky PTÁK OHNIVÁK. Po nějakém čase se opět dal dohromady se svojí láskou Monikou a v roce 1969 vycestovali do Velké Británie. Protože na tom finančně nebyli zrovna nejlépe, rozhodli se, že si najdou brigádu. Petr našel místo v restauraci jako pomocný personál. Pobyt v Londýně byl pro něho přínosem po všech stránkách. Doba módní vlny hnutí hippies byla na vrcholu své slávy. Tehdy si tady poprvé zapálil cigaretu trávy (marihuany). Měl z toho rozporuplný pocit, který ho vlastně nijak zvlášť hned nepřesvědčil o příjemnosti, ale je faktem, že po návratu do Prahy trávu občas vyhledával a kouřil.

V čase těžké normalizace roku (1971) si bere za ženu kolegyni z divadla Jiřího Wolkera herečku Kateřinu Macháčkovou, se kterou čeká miminko (syna Petra). Kupodivu pro Petra nebyl problém plnit vzorně i roli otce. Šťastný čas netrval dlouho, umřela mu maminka, na kterou byl velice citově fixován a nikdy se s tím vlastně nevyrovnal. Bohužel ani manželství se nepovedlo, nepříliš vydařené skončilo rozvodem. S dalšího docela pěkného vztahu s herečkou Janou Janěkovou měl dceru Janu, i ten se nezdařil. Petr si rád vypil a vytvářel nestandardní situace, které byly pro jeho partnerky nepřijatelné.

Petr se více uzavřel do sebe, přesto se mu podařilo ztvárnit na divadle i ve filmu řadu vynikajících rolí. Především byl výjimečný v postavě Romea v dramatu ROMEO A JULIE na divadle Jiřího Wolkera. Mírným problémem byla jeho vrozená oční vada krátkozrakost, která mu působila trochu potíže, při šermířských potyčkách se kolegové obávali o své zdraví v případě klání s Petrem. K překvapení všech přátel vstoupil v divadle do svazu komunistické organizace SSM a dokonce jako spoluzakladatel. Ba co více vstoupil do KSČ. Doba byla složitá a herci byli nucení k politickým aktivitám, Petrovi vztahy politicko-občanské morálně ublížily, ale zato pracovně ho katapultovaly do všech vysokých kulturních a společenských akcí.

V roce 1975 přijal nabídku k účinkování do Národního divadla, jeho vstup do souboru byl opravdu velmi vydařený. Obstál jako hráč psychologicky složitých postav repertoáru klasickém i moderním skvěle. V Národním divadle měl mezi herci těžkou pozici, protože byl vnímán jako společensky kádrová protekce. Byl to tak trošku pro Petra osobní propad. Jeho vřelé vztahy se soudružkou Švorcovou nešlo přehlédnout. Snad to byla jenom jedna tvář Petra, ale ta druhá přeci jenom byla osobnější, citovější a možná i čistší, než někteří kolegové tušili. Nikdy nedonášel a také nezáviděl.

Filmové úspěchy: NEVĚSTA (1970), postava prince ve filmu MALÁ MOŘSKÁ VÍLA (1975), HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (1979), většinu úspěšných rolí ztvárnil v televizní tvorbě, seriál NEJMLADŠÍ Z RODU HAMRŮ (1975), seriál ŽENA ZA PULTEM (1977) film TV KRÁLOVSKÁ HRA (1980), nejúspěšnější pohádkový TV seriál socialistických let ARABELA (1980) a další TV seriál již 100% socialisticky a politicky laděný OKRES NA SEVERU. Poslední TV film kde si zahrál, byla úspěšná POUŤ KRÁLŮ (1982) se svými filmovými partnerkami Janou Hlaváčovou a Danou Medřickou. Hodně také daboval, v pohádce TŘI OŘÍŠKY PRO POPELKU namluvil Pavla Trávníčka.

Nesporný talent předurčil Petra Svojtku povznést jeho herecký um na divadle a filmu k daleko vyšším metám, kde by určitě uplatnil svoje velké nadání. Když mu byla nabídnuta v divadle hlavní a vysněná role Johanna Fausta, zradilo ho zdraví, pro veliké bolesti páteře musel načas přestat hrát. Dne 9. 5. 1982, v Praze 2, v místech bývalého pražského divadla Na Slupi a botanickou zahradou došlo k tragické nehodě. Petr nešťastně vstoupil shodou nevysvětlitelných náhod mezi tramvajové vozy a byl na místě usmrcen. Dožil se pouze věku 36 let.

Josef "tahit" B.