Utrpení Panny orleánské

Viděl jsem jednu z původních kopií bez zvuku s vyleptanými titulky. První Dreyerovi bohužel shořela, ale měl natočeno tolik materiálu, že bez problémů sestřihal další. Tato verze se našla až v osmdesátých letech, jak psal Matty, ale není to originál, jak si myslí. Do té doby vznikaly kratší verze z nalezených částí dalších kopií. Utrpení Panny orleánské je velmi působivé, a to nejen kvůli bravurní mimice Marie Falconetti. Tento film je důkazem, že obraz (v tomto případě mimika herců) může říct víc než tisíc slov. Pro mě to je nejpůsobivější němý film bez hudebního doprovodu, jaký jsem kdy viděl. Pochybuji, že by mě nějaký jiný němý film takto dokázal zaujmout jen obrazem. (04.01.2009)

Vyprávění založené na detailních záběrech rozvášněných postav má zásluhou typologicky přesně obsazených a skvěle hrajících herců svou nepopsatelnou sílu, stejně jako osobitá režie na pomezí několika tehdejších filmařských hnutí a přístupů, ale s přibývajícími minutami kouzlo vyprchává, a jelikož je jasné, jak všechno skončí, zdá se mi celý film spíše jako trpělivá ukázka dobového režijního skillu než jako působivý osudový příběh. Dodatečně zakomponovaná hudba každopádně fenomenální... (15.02.2016)

Ja som nevedel od Marie Falconetti odtrhnúť oči. Vlastne celý film stojí na nej. Takmer nezlezie z plátna a podáva jeden z najbrilantnejších hereckých výkonov nielen nemej éry. Za pozornosť stojí určite aj kamera a strih, vo svojej dobe nezvyčajné. Vďaka hlavnej predstaviteľke je to emocionálna bomba. (06.08.2010)

Katolícka súdna dráma. Z videných najlepšia. Tvár Johanky vyžaruje škálu útrpných emócií a psychické mučenie. Na druhej strane je súbor xichtov odporne vyžratých alebo prísne asketicky až vampírsky vychudnutých kreatúr najsvätejšej cirkvi v podobe sudcov, strážcov či vykonávateľov mučenia. Pravé presvedčenie neprezrádzajú ich slová ani činy, ale podoba masiek ich tvárí - masiek pozostávajúcich z ich vlastnej kože, z ich vlastného výrazu. Striedme titulky informujú prehľadne a v skratke len o podstatnom. Vydarené, veľmi vydarené dielo! (29.11.2014)

Velmi známý film, o kterém toho bylo hodně napsáno. Dodnes má svoje kvality. A to nejenom filmařské, ale i spirituální. Dreyer vycházel z autentických soudních záznamů. Film je zajímavý tím, jak sleduje celý proces. Vše je ale zredukováno do jednoho dne, což není historická pravda. Střídá soudní síň a mučírnu (podle dokladů Jana ve skutečnosti pravděpodobně mučena nebyla). Film se nezabývá tím, že Jana byla autentická bojovnice, která posunula francouzské dějiny. Na filmu je důležité duchovní utrpení Jany a její duchovní prožitek. Na němém filmu je samozřejmě nejzajímavější obraz. Zde s mnoha ostrými detaily. Kameraman se dívá na tváře Jany a soudců z podhledu z vykopané díry. Tím je zdůrazněna až karikaturnost postav. A Dreyer dokázal z představitelky Jany vymáčknout dokonalé emoce. I slzy musely být pravé. Maria Falconetti byla neznámá herečka, kterou Dreyer pro film objevil. Jana z Arku byla pravděpodobně postižena psychickou chorobou, slyšela různé hlasy... Ve filmu se objeví řada známých i neznámých herců i neherců. Scéna je plochá a není nijak zprostorněná. Zajímavostí je, že film shořel a zůstala jen kopie s cenzurními zásahy, s kterými režisér nesouhlasil. Pak byl ale negativ nalezen v norském psychiatrickém ústavu. Doporučuji film shlédnout s hudebním doprovodem skladatele Richarda Einhorna. (02.11.2017)