Režie:
Petr ZelenkaScénář:
Petr ZelenkaKamera:
Miro GáborHrají:
Pavel Zajíček, František Černý, Michaela Pavlátová, Jan Čechtický, Zuzana Bydžovská, Petr Zelenka, Vladimír Dlouhý, David Černý, Marek Najbrt (více)Obsahy(1)
Je to film sestávající ze šesti povídek, které většinou černě humornou, ironickou, mnohdy i trpce hořkou formou vyprávějí o jednom dávném prokletí, lidské nevěře, podivných úchylkách, nečekaném zázraku i pokryteckém odpuštění. Mají svou vlastní vypointovanou stavbu, specifickou atmosféru i způsob zpracování, a přesto jedna druhé předává motivy vzájemně spolu komunikující a pozorující tytéž věci z různých úhlů. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (401)
nostalgických -5* tento Zelenkův oceňovaný český povídkový film se stal už od počátku i mým oblíbeným a vážím si ho za skloubení různých originálních témat a jeho jemný absurdní humor. Je plný kultovních hlášek, které i já občas použiju :-[. K úspěchu určitě pomohlo i kvalitní herecké obsazení. Takže kdo neviděl, tak rozhodně doporučuji. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 3 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 2 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] ()
Dvě povídky naprosto geniální, plné dnes již legendárních scén a hlášek, ostatní hezké, zajímavé, zábavné, napínavé, k zamyšlení...vše perfektně provázané, s krásnými pointami. Přesto nedávám plný počet hvězd - jednoduše řečeno: "až tak moc mě nebere". ()
Petr Zelenka natocil zaujimavy a originalny film, v ktorom sledujeme 6 pribehov, v ktorych odznie kopa vybornych hlasok. 76 % ()
Přiznám se, že nejvíc mě bavilo Zelenkovo vzájemné propojení povídek a hra s postavami, nejlíp patrná v Taxikáři. ()
Další české "rádoby umění" které není mým šálkem kávy. Dvě hvězdičky za úvod, do kterého by člověk neřekl že je to dílo nějakého českého režiséra a za první povídku, která ještě za něco stála. Další už byla velké WTF a to se stupňovalo až do finále kde to ta závěrečná naprosto zabila. Malé holčičky vyvolají ducha kterého vidí všichni a všem to naprosto přijde normální, nemluvě o tom že může platit historickou měnou, schválně kolik diváků se pozastavilo nad tím, jak vůbec onen voják zemřel že je tak mladý a že si to ani nepamatuje a myslí si že žije. Příběhy jsou sice provázané, ale neřekl bych že dohromady tvoří nějaký ucelený celek, ba dokonce bych řekl že některé jsou naprosto zbytečné a film by se bez nich i obešel, nebo by si vystačil se zkrácenými verzemi...když jsme u toho, on ten film nějaký děj má? Co se vlastně snažil zdělit? Ne, české filmy opravdu ne. ()
Zvláštní film. Začne zajímavě, první dvě povídky jsou dobré, ale pak to jde do takové sestupné spirály... Lehce pobaví i Pitomci, ale na můj vkus to trvá moc dlouho... A povídky na sebe zajímavě navazují, to je tak vše. Rád bych dal 3*, ale zase tolik se mi to nelíbilo. ()
"Neplatíš, tak nepřepínej" :) Co k tomu mám dodat? Tohle je dokonalost sama ()
Z filmu jsem na rozpacích. Povídky jsou propojeny skrze postavy, ale nejsou řazeny chronologicky - to je sice milé, ale není to až tak zajímavé, jak by mohlo být. Vprávění to nijak nekomplikuje. Místy je film tak explicitní, až má divák dojem, že si z něj tvůrci dělají legraci. Byl ten záběr na fotku (již mrtvých) dětí nutný? Bylo celé vyvolávání ducha vojáka nutné k tomu, aby si divák uvědomil, že "člověk je zodpovědný za své činy"? Tahle povídka je solidní kýč. (Ale má ve filmu své místo - propojuje povídky z Japonska s povídkami ze současnosti. Otázka je, proč to dělá. Proč tam vůbec to Japonsko a američtí letci jsou? Vy, kteří chápete, poučte mě, prosím. Brala bych to třeba jako jakýsi hold japonským tvůrcům, ale mám pocit, že to je trochu mimo oproti zbytku filmu. Vinu a odpovědnost zachycují jiná místa, tak k čemu ještě tisíce mrtvých japonců? Aby to mělo větší "váhu"? Což tam není i bez Hirošimy?) Abych nepsala jen negativně laděné poznámky, uznávám, že film docela šikovně drží pohromadě. Nejsilnějším momentem filmu je povídka Poslední slušná generace (ovšem ten poslední záběr ji pohřbil). Kromě příjemné absurdity, do níž sklouzla, ji kořenil ještě mrazivý pocit plynoucí z vědomí diváka, že setkání postav je vlastně bezpředmětné. ()
Jednotlivé povídky báječné, skvěle smícháno a k tomu kultovní hlášky a Eva Holubová, nemůžu jinak než 5* ()
Z objektivního názoru...jo, je to kult a i já na tom svého času dost ulítával. Teď už to neřeším :)3 a půl* ()
Kdyby se celý film skládal pouze z rodinných neshod Evy Holubové a Rudolfa Hrušínského, čtyři hvězdičky by byly na místě. ()
Zajímavý výlet do nitra pitomců, originálních uchýláků, psychiatrů, podezíravých manželů a paluby Enoly Gay. Vše je krásně propojeno, i když musím se přiznat, že u většiny postav jsem jistou spojitost předpokládal a potom už to nepůsobilo tak šokantně. Víme, že se to celé veze na vlně Rádia 1, které by asi v dnešní záplavě komerčních tři písničky dokola opakujících FM stanic u širokého publika neuspělo, ale taky se to veze na takové příjemné vlně nezávislého filmu. Ještěže čeština je na nadávky bohatá: Zkurvený počasí. AR: 1,67:1 - Super 16 ()
Děkuji za tento snímek, který zvelebuje českou kinematografii. A vyvažuje odvrácenou stranu filmových počinů od Babovřesek, Kameňáků, ulic a ordinací. S humorem, poentou dovedenou do cíle a s úžasnou hudbou (Už jsme doma). Nelze více dodat. ()
Knoflíkáře vnímám jako velmi osobité filozofické filmové dílo. Nelze si nepovšimnout inspirace Petra Zelenky, která se snaží navázat na způsob práce těch nejoriginálnějších filmových tvůrců. Je to chytré, odvážné a podnětné při odhalování myšlenek o životě, hodnotách, společenské zodpovědnosti a osobním štěstí. Sarkastická nadsázka rozprostřela svůj tmavý plášť se zlatou výšivkou satiry, absurdity všedního dne, důvtipné provázanosti i důležitým faktorem náhody. Tato náhoda není nahodilá a náhodná, ale je sjednocená a splývá se souborem jedinců v pevný svazek života a přežívání. Tím se můžeme dostat až k vesmírným energetickým vlnám. Zelenkovo hloubavé zamyšlení přináší pestrobarevnou mozaiku způsobů a charakterů, moudrost a znepokojivé chvění důsledků lidské destrukce, pokrytectví a upřímnosti. Výrazným prvkem je ironie v jízlivé i láskyplné podobě. Spojovacím článkem šesti příběhů je filozofická debata o životě mezi moderátorem Rádia 1 (Pavel Zajíček) a jeho hostem (Jan Haubert), literátem a zpěvákem Visacího Zámku. Pojítkem je také postava důvěřivého, přátelského a ochotného taxikáře (zajímavý František Černý) se svéráznou hrou na změnu identity. V Taxikářovi s tématem partnerství, nevěry a sexuální úchylky zaujme náročná žena (dobrá Michaela Pavlátová), správný stimul vyžadující milenec (Jan Čechtický) a běsem žárlivosti posedlý manžel (zajímavý Pavel Lagner). V sarkastických Civilizačních návycích hraje první housle pokrytecký psycholog (skvělý Vladimír Dlouhý). Problémy neřeší, ale potlačuje za pomocí rituálů a podlehnutí povrchnosti. Kromě něj pobaví jeho na běžný život rezignující pacient (velmi zajímavý Marek Najbrt) a zaujme tragikomická milenecká dvojice (David Černý a Olga Dabrowská) na počátku harmonického soužití. V dekadentní Poslední slušné generaci je nejsilnější zbraní hostitel (vynikající Jiří Kodet) v rozkoši simulované destrukce. Pozadu nezůstává ani stydlivý Tverp Jiří (velmi dobrý Bořivoj Navrátil), jeho obezřetná manželka Marta (příjemná Alena Procházková) a nespokojená hostitelka (zajímavá Inka Brendlová). Pitomci jsou rozkošnou satirou běžnosti s prázdnotou. On (dobrý Rudolf Hrušínský ml.) a ona (velmi dobrá Eva Holubová) rozehrávají jednu z podob partnerských vášnivých hovorů o ničem ve standardu s úsměvným vypořádáním se s vlastní omezeností. Ducha amerického pilota a Štěstí z Kokury spojuje jeden z nejhrůznějších a nejzásadnějších lidských činů moderní doby a postava pilota (pozoruhodný Richard Toth) v bezradnosti a tíži osobní zodpovědnosti v hlasu svědomí. Ještě se musí zmínit druhý pilot zastrašujícího nákladu (David Charap). A tři Japonci (Motohiro Hosoya, Seisuke Tsukahara a Junzo Inokuchi ve zdvořilé rozepři absence slovní vulgarity. Je to pozoruhodné dílo, kterým Petr Zelenka naplno pronikl do širšího podvědomí a naznačil i jiné filmařské možnosti k často bezzubému spotřebnímu stylu. A Česko má originálního filmaře i v současnosti. ()
Příliš se mi nelíbí filmy složené z povídek (vyjma Movie 43) a ani Knoflíkáři nejsou výjimkou. Na české poměry je to sice hodně dobře udělané a zajímavé, ale pořád se to točí okolo normálních lidí a normálních věcí, takže žádné velké překvapení. Zelenka je sice člověk na svém místě, ale ta jeho civilnost je na mě moc obyčejná. 80% ()
Pokud by takhle vypadal prototyp současné české komedie, byl bych spokojen, dokonce by se dalo mluvit o nějaké úctě k našemu filmu... jenomže to díky naší národní povaze nejde a tak si musíme případné úspěchy vychuntávat jen sporadicky. Na zdejší poměry celkem originálně spletený příběh, sice ve světovém měřítku nebyl Zelenka první, ale i tak dle mého názoru i překonává podobně osobitého amerického tvůrce - a proto Knoflíkáři budiž "českým Pulp Fiction". :-) Není to až tak absurdní přirovnání, podstata obou filmů je vesměs stejná - rozdělení jednoho příběhu do šesti (dokonce i ten počet je stejný) různých segmentů, přičemž jeden bez druhého nemá až takovou váhu. Zelenka původní nápad ještě vylepšil tak, že se vyvaroval zbytečných dialogů, které neposunuly povídání ani o palec a natáhly tak stopáž cca o hodinu. Sice v konečném účtování nelze hodnotit povídky samostatně a následně hodnocení zprůměrovat, přesto bych rád vyjádřil svou spokojenost s určitými částmi. Takže - Štěstí z Kokury 2/10; Taxikář 10/10; Civilizační návyky 6/10; Poslední slušná generace 7/10; Pitomci 10/10; Duch amerického pilota 6/10. Nejvíce se mi tedy líbily druhá a pátá povídka - na první pohled vypadají ujetě, nicméně jako by vypadly z běžného života. Nejslabší mi naopak přišla ta první - kdyby nebyla důležitým pojítkem k dalším, obešel bych se bez ní, ani toho humoru tam moc nenajdeme a jednu hvězdu jsem díky ní musel ubrat. Vyzdvihl bych také kvalitní herecké výkony - jelikož jsem si oblíbil předposlední část, asi nikoho nepřekvapí, že nejlepší mi z tohoto filmu přišel Rudolf Hrušínský (ale i ostatní jsou dobří). Rok ďábla to u mě nepřekonalo, ale i tak Petr Zelenka rozhodně dokázal, že je momentálně nejnápaditějším českým režisérem (škoda, že Samotáře jen napsal, režírovat je, výsledek by byl mnohem lepší) a bylo by pro naši trochu zapáchající scénu dobré, kdyby si formu udržel i nadále. ()
Extrémy let 90. nebyli nikdy tak extrémní jako v Knoflíkářích. ()
Trochu vyšinuté a navýsost avantgardní. O tom, že zatím žijem - tedy alespoň někteří z nás ... Navzdory atomovým bombám, tragickým nehodám, malým i velkým nevěrám, civilizačním návykům, nedostatkům v komunikaci, vědomému i nevědomému pokrytectví, zanedbatelným i zásadním úchylkám, výčitkám svědomí ... i navzdory vlastní hlouposti. Tak ať nám to vydrží, neboť život je jen náhoda - a všechno souvisí se vším. ()
Zelenka je naprostý fenomén a Knoflíkáři jsou jenom dalším potvrzením tohoto tvrzení. Jsou sice lehce slabší než naprosté Zelenkovi kulty jako Samotáři, ale i tak skrývají nepřeberné množství geniálních momentů a skvělých hlášek, které už zlidověly. Forma překrývajících se příběhů je dostatečně atraktivní a dění v nich také. Sice můžeme některé epizodky hodnotit jako trošku méně povedené, ale jako celek Knoflíkáři působí vyváženě. A to i díky výbornému Jiřímu Kodetovi a také díky vynikající epizodce Hrušínského s Holubovou. Další Zelenkův kult. ()
"Knoflíkáři jsou velice uzavřená společnost." A asi ani já jsem do ní nějak nepronikla. ()
Související novinky
Fresh Film Fest 2010 o krok blíž!
Festival Fresh Film Fest, který proběhne v Praze od 25. do 29. srpna, zahájí předpremiérová projekce filmu Scott Pilgrim proti celému světu v kině Aero. Jde o adaptaci komiksové série Bryana Lee O… (více)