Nesmrtelná teta

Král dostane od žluté Amnesie a stříbrného Alzheimera dárek, přičemž dojde k hodně pitomému handlu, tak hloupému, že to odstartuje rozklad jednoho celého království. Závist, jeden ze smrtelných hříchů, je celou společností prolezlá jako červotoč. Ať se na mě tvůrci nezlobí, ale zápletka je rozehraná jako prohrané buly. Jedinými sympaťáky je tady kolokvium rádců, které ve jménu blaha řeší hlupósis dementósis definitivum svých tvůrců....a pak že je štěstí rozumná věc! (15.10.2008)

Bylo nebylo, v oněch časech se kvantum pohádek točilo a v mnoha z nich pobíhal jeden zlatovlasý princ, díky kterému se tolik pohádek sléválo, spájeloo, do neučité hmoty rozostřených okrajů se transformovalo, z onoho blobu vystupují tři díla, která jsou alespoň trochu rozpoznatelná, nespadající do Velkého patvaru a Nesmrtelná teta je z nich nejhorší, v mých očích před Perlovou pannou a Lněnou kytlí v prachu se ploužící. A jak to bylo dál, milé děti? Filip Blažek naštěstí oplešatěl. (19.08.2013)

Bohužel, tenhle pokus o natočení velkolepé pohádky vyšel hodně rozpačitě a navíc stojí a padá s hereckým výkonem Jiřiny Bohdalové. Taková pohádka prostě nemůže fungovat, i když netvrdím, že je to pohádka vyloženě špatná. Námět je to zajímavý, kostýmy jsou povedené, ale zpracování působí prázdně a místy i trošku násilně. Škoda, i kvůli evidentně vysokému rozpočtu. Ale stále je to porevoluční pohádkový nadprůměr. (16.06.2005)

Pohádka, která alespoň částečně navazuje na dobré jméno českých pohádek. Je výpravná, vtipná, hezká, točená v hezkých lokacích, jen ten pohádkový duch tam nějak tak chybí. Z pokomunistických pohádek jistě jedna z nejzdařilejších. Zlo je zde ale ukázáno jako opravdu velmi silné, navíc když se nad námětem zamyslí přemýšlející divák, jen těžko by (obzvlášť v dnešní lakotné době) dobro nakonec zvítězilo. No naštěstí jsme v pohádce, a to zdařilé. (07.08.2007)

„Závist je věčná! Cha cha cha…“ a Bohdalka taky! Ne teď vážně, musím uznat, že při posledním zhlédnutí se mi Nesmrtelná teta líbila o něco více než dřív. Princezna a její milý byli sice hodně jaloví, ale ostatní herci v menších rolích už tolik ne (nejvíce mě z nich pobavila Smoljakova pidirolička: „Ale…já jsem muž! Ale…já jsem opravdu muž!“), navíc je tu vcelku odzbrojující prostoduchý Hanzlíkův král („Růženka, chuděra, zastřelila sebe sama na lovu.“) a samozřejmě nad všechny ční nesmrtelná Jiřinka se svými nejenom vnitřními komentáři („Našeptávat umím, co závidět druhým.“). Vyprávění je občas trochu zmatené, ale zase protkané nějakými těmi (morálními) ponaučeními (Šaty dělaj člověka; Rozum není nic platný bez štěstí atd…) a divák se zas tolik nenudí. Hodnocení měním na lepší 3* a sám jsem zvědavý, jak na mě Nesmrtelná teta zapůsobí příště. „Pod čepicí s bambulí, hlava mě už nebolí!“ (27.12.2013)