Odtud až na věčnost

From here to eternity funguje bez chyby ako melodráma, aj ako vojnový film. Tieto dva odlišné žánre sú tu vo vzácnom súzvuku. Niekoľko večných romantických scén, ako tá pri mori sa zapísalo do dejín podobne, ako napríklad bozk pri morskom útese vo Vertigu. Takže čo vlastne vyčítať dokonalému filmu? Dokumentárne zábery z útoku na Pearl Harbour. To si vážne nemohli dať tvorcovia a producenti námahu a investovať do realizácie takéhoto scenára viac peňazí? (02.08.2012)

Tento film je skvelou ukážkou, do akých krajností sa dá pracovať s klasicizmom aj mimo vyhranených, bežných pravidiel čiernobieleho Hollywoodu. Občiansky chaos mužov v službe na okraji vojnových fanfár odzrkadľuje malinkú súčasť ich civilných životov, ktoré sa formujú iba v istých, vytýčených zvyklostiach. Zaujímavé sú nepochybne ich slepé a nepredvídateľné uličky súkromia, čo v kontraste s naratívnou osnovou následných udalostí vrhá tieň disharmonickej antitézy tých najnepredvídateľnejších rozmerov. Samotná choreografia náletovej katastrofy je v kontexte hybridnosti dopadu na konštruktívnu kostru dejovej osnovy lepšia, než v The Hurricane (1937). I keď jej paradoxne chýba hlbšie kinematografické splynutie, je zbytočné to prílišne vyčítať. Aj scenár spĺňa prísnejšie kritéria. Nebyť vedomia obsahu tohoto filmu vo všeobecnosti, ani len v náznaku by ma nenapadli spomínané zvraty, ktoré mali ten správne, osožný náboj prostriedkov filmového umenia. (21.04.2015)

Velice kvalitní snímek pojednávající o proslulém útoku na Pearl Harbor a vzorovým přístupem americké vlády s tím spojeným. Nejenže válku s Japonskem USA vyvolali, ale dokonce své vlastní lidi ani o chystaném útoku neinformovali a nechali je zcela nepřipravené na pospas osudu. Tohle snímek jaksi zapomíná zmínit. Jinak se z mého pohledu jedná o mnohem duchaplnější film, než je ten Bayův. Sice se zde divák nedočká takového přívalu akce, ale je mu to do jisté míry kompenzováno obstojným dějem. Na svůj rok je film luxusní a 8 Oscarů je všeříkajících. Tento snímek nepojednává moc o útoku samotném (na ten dojde až v závěru), ale spíše o vojenském životě před útokem. Nechybí nějaká ta šikana, běhání za slečnami, či jen obyčejné večerní opíjení se do němoty. Nejednomu by se to mohlo jevit skoro jako práce snů. A vlastně se tento rituál tak nějak neustále opakuje, takže by se někomu mohlo zdát, že je děj poměrně prázdný. Snad všichni herci a herečky mi byly neuvěřitelně sympatičtí, a to vzhledem i hereckým výkonem. Nějak jsem se nestíhal výrazněji nudit. Snad jen těch vztahů tam mohlo být méně. Slabší 4 hvězdy. (30.10.2016)

Tohle asi nebudu nikdy schopna docenit. Než se to rozhýbá z oné přehnané ukecanosti, balení ženskejch k nějaký pořádný akci, tak by jeden stačil vykvést. Asi bych na vyšší hodnocení musela být chlap, a dost možná s macho komplexem, protože takhle mi to z dnešního pohledu přišlo až moc směšný, ženský moc pitomý a chlapy jako pánové světa. No nic, už jsem zase o trochu vděčnější za dobu, ve které žiju. Jak jsem napsala, nejsem to schopná docenit, ani i když se sebevíc snažim vžít do doby, do hodnot, tohle mi prostě strašně nesedlo. (16.10.2011)

Voják armády Spojených států James Jones se od Pearl Harboru až do roku 1944 probíjel řadou bitev v Tichomoří (z jedné takové vznikla Tenká červená linie) a po studiích začal psát. Jeho nejslavnější bestseller zaujal Freda Zinnermanna a vznikla tahle válečná klasika ověnčená Oscary a velkými hereckými jmény. Odraz jeho vzpomínek a pocitů je místy hodně silný, potěší skvěle vykreslené charaktery vojáků, ale dnes? Dnes už vážně ne. Možná je to nefér, ale víc dát prostě nemůžu. (25.10.2016)