Omámení a zmatení

Klidně bych Omámené a zmatené nazval Americkým graffiti pro 70. léta. Je neuvěřitelné jak jsou si vlastně tyhle filmy svou výpovědí o mladých, kteří si užívají prázdniny podobné. Pro mě tohle vlastně znamená jakýsi návrat do školních lavic a vzpomínky na to, kdy jsem si poprvé dal se spolužáky pivo, udělal nějaký ten brajgl nebo se chystal poprvé políbit svou holku. 75% PS: Jeden z nejpůsobivěji sestavených playlistů. Slow ride, take it easy! (04.04.2023)

Neviem prečo, no tento film som akosi nestrávil. Možno by to chcelo pozrieť si ho viackrát, no akosi ma nezaujalo spojenie nemotorných hercov a rozvrátenou, pomalou réžiou. Možno to bude tým, že sa hral na drámu, pričom túto líniu mohol kľudne vynechať. Navyše obdobie film zobrazujúce má oveľa lepšie charakteristické snímky. 55%. (03.05.2006)

"HEY MAN, I'M DAZED AND CONFUSED." ------------- Follow-up ku komentáru a filmu My Boyfriend's Back, ktorý som sledoval len kvôli ozrejmeniu pôvodu ikonického trojslovia Matthewa McConaugheyho. Ten v mnohých rozhovoroch tvrdí, že jeho úplne prvé slová vo filme boli 'Alright, Alright, Alright,' čo je pravda len čiastočne. Nezazneli vo finálnom strihu filmu ako prvé, iba počas natáčania. V Dazed bolo jeho úplne prvé slovo 'Alright,' nasledovali dve vety a až po nich prišla scéna so spomínaným 'Alright, Alright, Alright,' ktorá sa s ním natáčala ako prvá. Vážne neverím, že som kvôli tomuto "objavu" prišiel o štyri hodiny. Ale soundtrack bol ako z iného vesmíru, to sa musí nechať. --- (14.5.2021) Počas druhého zhliadnutia nastala nová vec. Postavy, ku ktorým som si ani po takmer hodine nedokázal nájsť cestu, sa mi so záverom filmu zdali bližšie a bližšie, až napokon prišiel aj ten sladkastý pocit, že tie postavy "poznáš" a tie dva dni si prežil s nimi. Toto je jedna z vecí, ktoré sú pre režiséra filmu, ktorý je predovšetkým a primárne o postavách, zrejme najťažšia úloha a Linklaterovi sa to podarilo, hoc až na druhý pokus. Tretí bude ešte sladší a už teraz sa naň teším. (x) (09.04.2019)

Viem, že nebudem prvý kto bude zrovnávať, ale inak to ani nejde. Toto sú Americké graffiti pre novú generáciu. Rovnako vtipné, rovnako nedejové. Tiež tu začínalo veľa známych hercov, ale zasadenie snímku na koniec sedemdesiatych rokov mi sedí omnoho viacej, ako nič nehovoriace roky päťdesiate, a jeden z najlepších soundtrackov vôbec zase viac, než nejaký Buddy Holly. Milujem túto tému a subjektívne je pre mňa Linklaterov film lepší ako Lucasove spomienky (aj keď Graffiti mám tiež hodne rád). 85% (27.01.2013)

“If I ever start referring to these as the best years of my life — remind me to kill myself.” Další American Graffiti to není. Ačkoliv soundtrack je svou kvalitou plně srovnatelný – i když většina písní nepatří k něčemu, co bych normálně poslouchal. Ale třeba začnu. Největší problém je pro mne v postavách – nedokázal jsem se s nimi tak ztotožnit, jako s aktéry American Graffiti, většina mi nepřišla nijak zvlášť sympatická nebo zajímavá – samozřejmě mimo božského Matthewa McConaugheyho jako Woodersona a pak asi Sabriny (Christin Hinojosa). Ostatní mne často dost štvali, či mi přímo vadili a skoro vůbec mi na nich a jejich osudech nezáleželo. Také mám jistý (ovšem stále plně nepotvrzený) pocit, že Linklater poněkud podlehl idealizaci středoškolského vozového parku, kde je na můj vkus až moc blyštivých aut v perfektním stavu (i když některá jsou třeba skoro 20 let stará)... chtělo by to o něco víc ošklivých úsporných vozítek, různých Brouků, Fordů Pinto, Valiantů, Toyot atd. – i když podle pár dobových fotek to vážně mohlo na některých parkovištích takhle vypadat. Nejklišovitější hláška na závěr: “That’s what I love about these high school girls, man. I get older, they stay the same age.” (x) (x) [viděno 8.9.2020] (10.09.2020)