The Cellar
Režie:
Brendan MuldowneyScénář:
Brendan MuldowneyKamera:
Tom ComerfordHudba:
Stephen McKeonHrají:
Elisha Cuthbert, Eoin Macken, Aaron Monaghan, Andrew Bennett, Tara Lee, Michael-David McKernan, Seán Doyle, Abby Fitz, Amy ConroyObsahy(1)
Příběh vypráví o Kieře Woodsové (Elisha Cuthbert), jejíž dcera záhadně zmizí v suterénu svého nového venkovského domu. Kiera zjistí, že její domov ovládá prastará a mocná entita, které bude muset čelit, pokud nechce riskovat, že navždy ztratí duši své rodiny. (TommyZR)
Recenze (73)
Čtyřčlená rodina se stěhuje na venkov do odlehlého sídla, aby se vzápětí ukázalo, že ve sklepě něco je. A neni to jen tak obyčejné strašidlo. Tak nějak to jede podle obvyklých pravidel. Ať už se jedná o samotný mustr příběhu, tak o samotné strašení, které se sestává vesměs z bouchání, šeptání a neodmyslitelné kuličky, která bez zjevné příčiny skáče všude možně. Ale tak nějak to funguje jak co do atmosféry, tak i herecky, takže i když jsem se díval po xté na to samé, nijak zvlášť mě to neotravovalo. A ten konec také ušel, přičemž přízračný průvod se mi dokonce líbil moc. Nemám pocit, že jsem tím marnil čas a to je asi víc, než jsem čekal. 55% ()
Čas je neúprosná svině a hlodá. A tak dlouho neviděná Eliška Kuřbuřtová náhle už zdaleka není ta roztomilá a flexibilní Šadrlendova incestní rozkuřovačka z 24 hodin, nýbrž ji ten nemilosrdně plynoucí zmrd za 20 let vyhnětl do povislého, mnohobradého vačnatce na hranici píchatelnosti s otylými stehny a oběma dřívějšími talenty téměř u kolen. Já jí to, chuděře, samozřejmě nevyčítám, stárne důstojně, přirozeně a bez zombifikace botoxem, jen konstatuji prudký šok nad skokovou změnou dřívějšího idolu mé pravačky a znechucení, jak jsem s ní jen mohl tenkrát mít ten seks. Takže, vydojená bába má teď na stará kolena barák, v baráku sklep a ve sklepě schody někam do prdele. A do tří čtvrtin je to vcelku pohodový, hezky natočený, solidně odsejpající, standartně klišovitý a poměrně nestrašidelný horor, pohybující se na hranici solidních čtyřek. Pak ale ze sklepa vyleze lacině animovaný Bafomet a začne se chovat jako totální hlavovymet zcela v souladu s tím tajuplně vytesaným prastarým kabadebilistickým vzorcem ρhatý / Δbil = Φlm na Πču. Čili dveře ze sklepa do kuchyně dokáže kdovíproč otevřít jen v úterý a v dubnu, ač žárovky v celém baráku kdykoliv postupně vyzkratovává s fortelem zkušeného elektrikáře, na cestě do pekla se mu volně producíruje tam a zpátky kdejaká kravka, přičemž on si jen tak přitrouble vrčí, i když jí třeba zrovna stoji v cestě, a nechává to prostě peklotyčně tupě plynout směrem k bezradnému scénáristickému kokotismu. A konec, kdy se všichni aktéři, co celou dobu vypadali, jako by neuměli do pěti napočítat, náhle naučili do desíti, to celé snažení degradoval na hnusně povislou trojku, a to ještě z nostalgie, protože mi Eliška kdysi parádně rozhýbala karpální tunely. ()
Ďalší haunted house o rodine, ktorá sa nasťahuje do nového domu s bohatou históriou. Pivnica je bránou do inej dimenzie, takže keď im tam zmizne dcéra, matka sa v tom samozrejme začne hrabať a urobí všetko preto, aby ju odtiaľ dostala. Jedná sa vlastne o také pokračovanie atmosférického krátkometrážneho snímku "The Ten Steps", v ktorom nám režisér vysvetlí, ako by ten príbeh pokračoval ďalej. Atmosféra celkom funguje a aj ja pokladám film za slušne zahraný a technicky zvládnutý, hoci nezaškodilo by trochu viac postrašiť a pohrať sa s divákovými nervami (najmä záverečná 15-minútovka by si to vyložene pýtala). ()
Miestami veľmi dobrý (lovecraftovský?) írsky horor, ktorého hlavnou devízou je precízna atmosféra, ktorú však kazí nudnejší scenár a na môj vkus prislabý kasting (o tom, že jednotlivé postavy sú neoriginálne, snáď nemusí byť ani reči). Koniec potešil. ()
Velice se mi líbilo mírné prolínání konceptu s Heinleinovým Číslem bestie (kdoví, jestli ho někdo z autorů znal). Tam, kde se lavíruje kolem Leviathana a světů. Škoda, že tam zase byla zamarmeládovaná spousta mumbo jumba, nesouvisejících prvků jako povrchních pentagramů, hebrejštiny a lebek, úplně navíc a odporujících hlavní linii rekvizit. A ubrat řvoucího melodramatického doprovodu by také dost pomohlo. ()
ďalšia nevýrazná záležitosť na hrane priemernosti, ktorú Ja osobne len kvôli peknému spracovaniu velebiť nebudem. Za mňa už v 21 storočí roku 2022 samozrejmá vec. Žiadne bu-bu-bu, iba náznaky do prázdna, ako keď Vám "treba", no potom keď si sadnete zistíte, že Vám síce bolo treba, ale len na malú .. ()
Oceňuji hlavní linku příběhu. Po různých schodech se za den něco našlapu a to je nepočítám. Od teď určitě začnu! Tam dole mě to totiž dost láká. Hlavně tajemství které se pod nimi ukrývá. A co to je tolik neřeším. Bylo mi u The Cellar poměrně úzko, tma mě taky dostatečně pohltila a to stačí. ()
" Jeden, dva, tri, štyri..." Konečne som po dlhšej dobe videl horor s ktorým môžem byť spokojný. Nie, nie je to dokonalosť sama, ale dobrý horor treba v posledných rokoch hľadať a som rád, že konečne niekto natočil na 100x prevarenú tému "strašidelný dom" niečo originálne. Atmosféra budovaná postupne funguje výborne, hudba skvelá, dokáže navodiť husiu kožu a to hlavné, aj ten záver je fajn, čo zvlášť v hororoch nie je úplne bežné. Odteraz počítam schody, hlavne smerom dole...80%. ()
Nezodpovědná matka znovu a stále nechává syna bez dozoru, i přesto že už se jí jedno dítě ztratilo. První zhruba hodinku to má občas libově tajemnou atmosféru, aby se to v druhé půlce stejně zlomilo pod tíhou nelogičností. Kdepak, na téma tajemného domu vznikly už mnohem lepší díla. 40% ()
Rodina Woodsových se nastěhuje do starého domu, který je ve skutečnosti bránou. Jakmile se ztratí dcera Ellie, začne horečné pátrání. Zatímco matka hledá, jaká tajemství dům ukrývá, skeptický otec sází na to, že dcera jen utekla a brzy se zase vrátí. Do ohrožení se však dostává i mladší syn Steven. Satanský horor se opírá o jméno jednoho ze čtyř korunních princů Pekla, Leviatana. Skutečnou temnou postavou je však Bafomet, jenž je zde prezentován jako strážce brány. Značen je jako převrácený pentagram a nazýván mendeským kozlem. Kdo se s Peklem zaplete, nemívá naději na návrat. Ostatně ono známé pohádkové - co Peklo schvátí, už nenavrátí - platí. Příjemný atmosférický horor s jemným dechem gotiky dokazuje, že ke strašení stačí jen dvě věci - sklep a zhasínající lampy. Velmi dobře se režisér vypořádal i se zobrazením démona, z čehož jsem měl zbytečné obavy. Samozřejmě z hlediska motivů nic nového, ale za šťastný konec musím jednu k solidním třem hvězdám přidat. ()
The Cellar nepatří mezi výjimečné horory, které prostě musíte vidět. Celou dobu variuje nijak objevný „haunted house“ koncept, přičemž především tuctový a předvídatelný závěr vás donutí snížit hodnocení minimálně o jednu hvězdičku. Fanouškům žánru však udělá radost, protože atmosféra starého domu na samotě u lesa je na jedničku a člověk se chvílemi opravdu bojí, což nebývá samozřejmostí. Do nadprůměrných vod potom horor táhne povedený casting, chytře zakomponované mystérium související s mystickým Leviathanem a vypíchnout si zaslouží třeba mrazivá scéna, kdy dcera se svíčkou sestupuje do sklepa a pro svoje vlastní uklidnění počítá schody. ()
Tak Elishu Cuthbert jsem v žádným filmu neviděl už pěknou řádku let. Z bloncky se stala tmavovláska a zub času taky pořádně zaúřadoval. Dá se říct, že mě nikdy nepřesvědčila o svých hereckých kvalitách a nejinak je tomu i po letech v tomhle filmu. Na druhou stranu mi tady až tak nevadila, protože herectví všech zúčastněných nebylo taky nikterak ohromující. Ani to však nevadilo a film nakonec není takovej průser jak jsem si zprvu myslel. Určitě jsem se nenudil a místy měl i film patřičnou atmosféru. Škoda toho konce, kterej mohl být daleko, daleko víc vyšperkovanější. Ale i tak to na 3 hvězdy stačí. PS: Možná přijde i kouzelník (teda Baphomet). ()
Se čtyřicítkou na krku, s ledovou tříští Diona Phaneufa (její manžel a bývalý hokejista NHL) v krku a s démonem v zádech se na filmovou scénu vrací kanadská svůdnice Elisha Cuthbert, která o pořádnou roli nezavadila téměř dvě desítky let. Nějaké seriály a jedna hokejová epizoda jsou jí jistě málo, tak to vzala do svých vnad a vyprodukovala si horor o prokletém domě, respektive suterénu, kam se se svojí filmovou rodinou nastěhovala. Netrvá to dlouho a ze scény se poroučí její dcera (Abby Fitz), mladší syn (Dylan Fitzmaurice Brady) už také vyhlíží svůj zánik, něco nepěkného větří i její manžel (Eoin Macken), do toho se vesele procvičuje počítání do padesáti, vinyl z retro gramofonu přehrává záhadný vzorec ještě záhadnější rovnice, zlo věstící symboly v domě také hlásí svoji temnou přítomnost a Elisha je pořád oblečená. Z domu se příliš nevzdálíme, takže je celkem irelevantní, že se natáčelo v irských lokacích. Peněz na velkolepou kaskádu trikových efektů nebylo nazbyt, neznamená to ale ochuzení diváka o mrazení v zádech, každý šelest v ohanbí se počítá a napětí rozhodně nemá pohov. A technicky to nevypadá vůbec špatně. Elisha s přibývajícími léty, s tmavou barvou stoprocentně kryjící šediny a rosolovitými pažemi kontroluje zdárně podání své role. Když je vyděšená, tak je vyděšená, když je neklidná, tak je neklidná, těch nesexuálních poloh si za film vyzkoušela nemálo. Režisér a scenárista Brendan Muldowney měl jasný plán, který tvůrčím způsobem příslušně naplnil. Atmosféra je solidně atmosférická, záhada je správně záhadná, rozplétá se v ideálním poměru a tempu, načež nějaké ty drobáky zbyly i na strůjce celé té nervy drásající hrůzy. Kdo chce s Elishou vstoupit do nehostinného domu, bude muset oželet, že je před kamerou poněkud skoupá na postelové hrátky, ovšem strašidelné hrátky zvládá se svým štábem nadmíru vzorně. Tak jí přejme, aby další její zajímavá herecká kreace netrvala neúnosně dlouhý čas. Tenhle horůrek byl fajn. 8/10 ()
"Jedna, dvě... tři... čtyři... pět... šest... sedm... osm... devět... deset. Jedenáct... dvanáct... ∞ " Originální horor, po kterém budete večer počítat ovečky marně. Btw, mně se ztratit dcera v "pivnici", zkušeně zahájím pátrání tam, kde je Kozel správně vychlazený, čili na sedmém schodu :-). Trochu bych se bál, přiznávám, že na mě odněkud vyskočí démonický kozel (kurva, vážně bylo nutný tam toho hollywoodštinou čpícího capa cpát?) jedoucí obkročmo na přerostlé Schrödingerově kočce, současně existující i neexistující, s míčkem v hrsti a s elektrikářskou brašnou přes chlupaté rameno. Krocaním drápem bude vyťukávat číslice nekonečného Pí do žhnoucí Hawkingovy kalkulačky a vrčet a funět hůř než chabrus větrák u nás ve výpočetním středisku, až mi to načechrá ofinu na mé nebojácné a mužné pleši. Škoda těch olezlých pekelných rekvizit, viz kozel i stará pentagramová berlička po filmové babičce. Kdyby si vystačili jen s nekonečným počítání neexistujících schodů a míčkem skákající do hluboké černé prdele... šel bych do kolen a na čtyři. ()
"The Cellar" sa asi stáva jedným z tohtoročných hororových prekvapení. Súhlasím s tými čo písali, že by si priali trošku iný koniec, no nemôžem povedať, že by bol vyslovene zlý. Je to skôr ale koniec, ktorý chcel film a nie taký, aký by som chcel ako divák. No predsa len to ešte dotvára trošku tú atmosféru. Problémom je pre mňa ale aj Keirin manžel Brian, ktorý je veľmi dlho typickou mužskou postavou tohto typu filmov. S vetami typu: "Preháňaš." alebo "Si hysterická." a podobne. V podstate sa snaží byť tým rozumom filmu, no dokopy je vďaka tomu len neskutočne staré a otravné klišé. Film však má atmosféru, bol som zvedavý kam sa to vyvinie, chcel som pochopiť o čo vlastne ide a rovnako som chcel veriť, že sa Keire podarí svoju dcéru nájsť a zachrániť. Po vizuálnej stránke to nemá v sebe možno veľa, ale zase keď sa objaví to rohaté monstrum, vyzerá celkom schopne. Film viac využíva temnotu a snaží sa tým budovať atmosféru. No miestami sa mu ju darí budovať aj počas svetla. A okrem toho by som povedal, že ku koncu som mal aj otázku, či už nejaký čas predtým neboli všetci posadnutí a neblúznili. Tá možnosť tu je. Takže koľko vlastne z toho bola realita a čo sa odohralo v skutočnosti? Nemôžem si byť úplne istý. A robí to tento film celkom zaujímavý. Myslím si, že ak ste milovníci hororov a najmä paranormálnych javov, toto si pozrite. Myslím si, že vás to môže osloviť viac ako niektoré iné projekty v tomto žánri. Hodnotenie: B+ ()
Úplně v pohodě fungující horor (odpočítávání schodů mrazivý), kde se to klasicky posere v okamžiku, kdy už musí přijít s nějakým rozuzlením. ()
Uzívaný hovno o nějaký pizdě co čumí jak kráva a nějakým malým kokotovi co chodí po chodbách a čumí jak totální kokot. Užasný. ()
Celkom fajn, normálne sa mi tu Elisha hodila. Predsa len, už to nie je žiadna sexbomba od vedľa, skôr artikel z múzea voskových figurín, a práve preto sa do žánru horor celkom hodí. Hoci skôr by som povedal, že film je viac mysteriózny než nejak extra strašidelný. ()
Zanrove cviceni proklety dum, druhorady nadprirozeny horor. Film je pomerne ucinny, protoze je univerzalni a dotyka se naseho primitivniho strachu z temna. Ale rezirer Brendan Muldowney je lepsi v aranzovani hororovych scen nez ve stavbe postav a vypraveni , jako by neumel dat sceny dohromady. Zda se, ze to vsechno funguje na autopilota. Neni tu nic originalniho ani pres eskalaci udalosti v posledni pul hodine. Film spise funguje jako metafora o rodicich, kteri se mohou jen bezmocne zdalky divat, jak jejich dite poskozuje divossky cynismus sveta dospelych. ()
Jak zpívají čeští klasici: "Leviathan otvírá svoji tlamu..." aneb co peklo schvátí, to už nenavrátí. Elisha Cuthbert a démonický horror? Překvapivě to funguje. Místy moc pěkná atmosféra, film se nesnaží pozlátkově bubákovat (až na jednu vyloženě prvoplánovou lekačku), ale vytváří a hutní příběh. Démonické horrory já můžu. Mám rád podobné závěry. A když je u toho černovlasá Elisha, která zraje... No, kdo by nebyl spokojen. ()