Hon na lišku

Proboha, zase utekl ten nesprávnej muž! Již v prvním plánu velice zábavná krimi komedie (parodie) o geniálním svérázném podvodníkovi v podání jedinečného Petera Sellerse (k nezaplacení jsou už jenom ty vězenské scény s chytrou záměnou doktora a vězně nebo hromadné návštěvy). Ovšem pro fajnšmekry skrývá v hlubším plánu zároveň reflexi dobového italského filmu. Vittorio De Sica si bere na mušku nejen svou dřívější tvorbu ve víru neorealismu s neherci, ale na frak zde dostávají i tvůrci těch (pseudo)intelektuálních filmů typu Sladký život (haha, hlavní hrdina využívá pseudonym FF: Federico Fabrizi ;-)) nebo Loni v Marienbadu. Závěrečný soudní proces jakoby nebyl pouze o zločinci Liškovi, který filmařské řemeslo zneužil jako osobitý prostředek k vykonání velké loupeže, ale obecně o tehdejším evropském filmovém světě, kdy si oblibu a uznání kritiků získala řada experimentálních filmů "o ničem". Kritikovo označení příslušného snímku (v podstatě jen na základě pracovních záběrů) za vrchol národního filmu je hezkým absurdním podtržením této linky. Bláznivá komedie nabrala při závěrečných proslovech pana prokurátora i "Lišky" Vanucciho v tomto směru hutnou myšlenku (s tak trochu odvrácenou stranou pokroku a svobody "zlatých šedesátých", kdy "celý svět se mění v jeden blázinec") a úplné zakončení bylo pak opravdu milou "mystifikační" lahůdkou. Jásám vskutku nad Honem na lišku stejně jako onen kritik u soudu a snad s každou reprízou se bavím víc a víc. Zvláště, když už znám dobře následný děj i některé dialogy, a mohu se specializovat na různé promyšlené detaily i plně si užívat Sellersovo "one man show" bez rušení neustálým čtením titulků. A samozřejmě k plnému ocenění nutno přičíst i hravou hudbu Burta Bacharacha se skvělou titulní písní. 95% (20.12.2019)

Musím přiznat, že od Honu na lišku jsem na jednu stranu moc nečekal (zdejší hodnocení), na tu druhou mě ale zajímala spolupráce neorealistického režiséra De Sicy, newyorského autora konverzačních komedií Neila Simona (ten napsal scénář) a nespoutaného improvizátora Petera Sellerse (ten tentokrát spolunazpíval i titulní píseň). A pokud by se mělo rozhodnout, čí styl vyhrál, tak jednoznačně Sellersův, protože s jeho výkonem opět stojí a padá celý film. Dokud je pouze uprchlým trestancem Aldem Vanuccim, nabízí film slušné gagy, u kterých se budete smát (hned úvodní přehlídka arcizločinců). Ale jakmile se Sellers promění v režiséra Federica Fabriziho, dostane jeho fanoušek přesně to, co očekává. Mistr opět vybrousil dokonalý, tentokrát italský, přízvuk. Výborný je též italský komik Lando Buzzanca jako policjení náčelník se svou replikou "Dobrý den!". Konec se mi ale tak povedený zas nezdál. Takže po váhání mezi 3 a 4, je to nakonec za 4*. (07.08.2007)

Ani opravdový Ital by roli Vanucciho nezahrál tak dobře jako Peter Sellers. Hon na lišku je poměrně vtipná hříčka, která si s gustem bere na paškál narcistické herce, afektované režiséry maskující svou neschopnost rádobyhlubokými metaforami nebo filmové kritiky, kterým se líbí jenom to, co je černobílé, klepe se to a nikdo v tom nepromluví. Lišce ale chybí údernější závěr, takhle zůstalo pouze u rozverné komedie, na kterou nejspíš velmi rychle zapomenu. (30.03.2011)

"Už viem o čom bude nasledujúca scéna. Bude o ničom..." A tak nejak o ničom mi pripadali všetky hlášky P. Sellersa, ktorý je najväčším lákadlom tejto menej známe komédie. Príbeh sa zdal byť atraktívne a zaujímavý , ale jeho filmový prepis sa celkom nevydaril. Všetko mohlo byť ok, ale humor musí byť v takýchto prípadoch údernejší a účinnejší. Nespomínam si, že by som sa dobre zasmial. Pár drobných úsmevov je na komédiu so Sellersom sakra málo. 60%. (29.09.2015)

Tak sme sa dozvedeli, ako v skutočnosti De Sica natáčal svoje neorealistické filmy. Pokiaľ ste pri filme, tak samozrejme neviete, čo to Neorealizmus je, ale vysvetľovať sa mi to nechce. After the fox je miestami skvelá komédia, ale väčšinu času som bol mierne v rozpakoch, čoho som svedkom a či to má byť vtipné tým spôsobom, akým je to prezentované. Je to trochu škoda, pretože ako parodická sebareflexia (a aj Sellersova) to má nesmierny potenciál, ktorý aj podľa väčšiny tunajších hodnotení nebol dostatočne využitý. Napriek tomu je to film, ktorý by mal vidieť každý fanúšik snobského umenia, Sellersa, talianskej mentality a veľkých poprsí. Už len samotný námet je sympatický, vidno, že Sica nebol žiaden namyslený suchár. (17.05.2014)