Chladnokrevně

Vražda z nicotného důvodu? Omyl? Bohužel ne! Jedná se o skutečný a ještě k tomu navíc zfilmovaný případ který se stal v roce 1959 v jednom Kansaském městečku tedy osm let před natočením tohoto dnes už klasického snímku. Snímek se ale už i předtím proslavil různými adaptacemi a jiných literárních děl. Spisovatel Truman Capote tento vyjímečný případ dlouho studoval a získával po celou dobu potřebné informace které zpracoval do věcné zprávy, podle níž sám režisér Brooks napsal scénář .Svou jistou autenticitu získává tento snímek i díky představitelům v hlavních rolí, kteří se předtím na plátně prakticky neobjevili. Skvěle zahráli oba psychopaty jak Robert tak Scott. Doopravdy vyjímečný film natáčený v duchu polodokumentárního stylu a film který líčí přesně průběh a následky neobvyklého zločinu zakotveného ve všední skutečnosti. Ve své době to muselo být určitě velmi ambiciózní dílo které se v rektospektivních pohledech pokouší o zobrazení sociálního původu a motivů mladistvých vrahů Roberta Blakea a Scotta Wilsona. (05.10.2006)

Polodokumentárním stylem natočené drama o dvou vrazích. Každý je jiný, každý má jiné životní pohnutky, každý se jinak vyrovnává se svým údělem - popravou. Vraždu však neberou jako zločin a dokud nejsou lapeni, nespatříme ani náznak svědomí. Jen "chladnokrevné" chování. Valná část filmu je pouze předehra, která nikterak nepředznamenává, že to největší drama se začne až lapením vrahů, jejich popisováním vraždy a jejich čekáním na oprátku! (17.09.2009)

Dva roky po vydání jednoho z vůbec nejzásadnějších děl americké literatury přišla jeho filmová adaptace. A Richard Brooks to vzal za správný konec. Herce snad již lépe ani vybrat nemohl (zvlášť s Robertem Blakem se trefil přímo do černého) a formálně je Chladnokrevně bez přehánění odosobněně dokonalé. Obvzláště kamera a nápadité střihové přechody mezi scénami jsou lahůdkové záležitosti. Problém je v délce stopáže. Zatímco úplný začátek (až po scénu před samotným činem) a druhá polovina filmu (od sbírání "pokladu" na poušti) jsou bez výhrad, tak těch několik desítek minut mezi už s výhradami přeci jen je. Znelidňující to však je i po letech. Ovšem je to spíše zásluhou nadčasovosti Capoteho předlohy než filmem samotným. Což neznamená, že bych vám ho hned tady na místě všema deseti nedoporučil. (10.04.2008)

Drsne a realisticky natočená dráma dvoch recidivistov, ktorým morálka a cit nič nehovoria. Sú ochotní prekračovať všetky medze normálneho chovania a konajú to bezcitne a chladnokrvne. Lenže nič nie je také, ako sa na prvý pohľad zdá... Brooksova dráma však neodsudzuje len oboch páchateľov, ale aj spoločnosť, v ktorej žijú. Film kladie mnohé spoločenské otázky, a nemusí na ne dávať odpovede. Všetko je na divákovi. Prínosom je aj reportážny spôsob natočenia, kvalitná čierno-biela kamera a výborná hudba odrážajúca všetky emócie. Snímok bežal v našich kinách v roku 1969. (17.11.2012)

Jedna věc tomuto realistickému dramatu láme vaz: V šedesátých letech ještě neuměli na plátně ztělesnit blbce. (Forman a spol. byli v tomto průkopníky v celosvětovém měřítku.) A tak oni dva zoufalci komunikují v souvislých větách, gramaticky správných, a dokáží udržet téma. Tím jde veškerý realismus do hajzlu, hrozně mi to vadilo. (30.07.2016)