Iveta - Série 3

„Je ráno, je ráno. Nohama stíráš Ivetu na kolejích“ Tichá píseň dozněla, a ačkoliv se si nejsem jist, zda třetí řada dala odpovědi na všechny otázky, považuji ji za rozhodně zdařilejší, než druhou. Fialová zvládla chátrající Bartošovou na jedničku a stylizace Prachaře do Rychtáře nebo Krajča do Macury si nic nezadala Brzobohatého Štaidlem. Bohužel si však nemohu pomoci, ale přijde mi, že Samir tápal v tom, na které události se zaměřit a které z bohaté poslední třetiny zpěvaččina života úplně vynechat a taky jak se vypořádat s posledními chvílemi jejího života. Každopádně tenhle vlak už se nedá vrátit zpátky do stanice a tak už snad jenom, odpočívejte v pokoji, Iveto a tobě Arture hodně štěstí do života. (06.06.2024)

V téhle řadě už se dostáváme do období, které víceméně asi všichni známe. A kdo říká že ne, tak ten to sledoval 24/7. Úplně se tak přeskakuje období s Jiřím Pomeje či takové autorsky chudší období, kdy byla Iveta mimo světla reflektorů. Těžko říct proč, jestli třeba neměli práva na JP, protože jeho jméno vůbec nezazní. Rovnou se tak vrháme do náruče Pepy Rychtáře a jeho legendárních soubojů s ochráncem žen Macurou. Ano, místy to pochopitelně působí až komicky, celá ta absurdnost situace, do které se nechala Iveta vmanipulovat svou naivitou, hloupostí, či do toho spadla skrze návikové látky. Tvůrci ve třetí řadě více chodí po špičkách. Tam, kde byl Sepeši vykreslen jako jasný mačo, tak tady tvůrci nemají odvahu či dostatek informací na to, aby jasně ukázali na to, co bylo příčinou sebevraždy Bartošové. Nově obsazený Artur je bohužel herecká tragédie, stejně tak masky v některých scénách, kdy prostě pořád vidíte, že Anna Fialová je mladá holka a netáhne ji na pade. Třetí série jako celek je nejslabší ze všech tří. Nedokresluje bohužel příběhy některých postav, které si odbyjí jen povinná camea, ale jejich aktuální situaci se více nedozvídáme, a vlastně se nedostane pořádně ani k samotnému konci IB, který vyřeší formou závěrečných popisků. (30.05.2024)

Abych nepracovala jen s primárními pocity, poslechla a přečetla jsem si několik hloubkových rozhovorů s Michalem Samirem a musím říct, že je skoro až komické, jak ten člověk uvěřil vlastní umělecké licenci. Měl devět dílů na životopisný seriál o zpěvačce, která se nedožila ani padesátky. A přesto mu to nestačilo / nebo se mu to zdálo příliš zahuštěné a byl ochotný celé díly sestavit jen z náladových obrázků navozujících určité pocity. V závěrečné sérii si vychutnal hranou verzi toho kardinálního nesmyslu kolem únosu do Itálie a dal příležitost některým hercům vytvořit parodické verze nechvalně známých figurek české bulvární scény... Škoda slov. Ano, jistě, z životopisu Bartošové šlo vybrat zkratky na téma "jak vesnická holka přišla do hlavního města dělat kariéru," v další kapitole sledovat "jak stejná holka řeší svoji první aféru a jak odmítá zůstat doma na mateřské" a v závěru "jak vzdá život po tom, co se jí nepodařilo vrátit se na výsluní". Ale tyhle floskule a další velmi podobné teze by šly navázat na životopis prakticky každého umělce nebo veřejně známé osobnosti. Kdy tenhle seriál pracoval s tím, že Iveta Bartošová nebyla nějaká zaměnitelná nula z komparzu, chvilková hvězdička? Nikdy. Teď se jen opakuje stejný vzorec. V době, kdy vrcholil lynč na Bartošovou, se Michal Samir zařadil mezi tu nechutnou většinu, která si nárokovala odplivnutí nad Džambulkou. A teď po deseti letech si stejně agresivně nárokuje vyprávět vlastní příběh, k jehož zpracování mu ale chyběli nejen zkušenost, ale i talent. Tohle bylo hodně drahé sypání popela na hlavu. (27.05.2024)

Utrápená a životem zničená Iveta nám došla ke svému konci a nutno říct, že to žádná sláva nebyla. 3. sérii uškodil ten veliký časový posun mezi 2. a 3. sérií, kdy se s tím tvůrci vypořádali tak, že v 8 větách napsali ty nejznámější věci, co se staly, ale i tak jich mnoho chybělo. Největším zklamáním tak pro mě byla první epizoda, kde místo toho, aby se díl alespoň chvilku obrazně věnoval událostem které tak trapně přeskočil, se tu skoro celý díl plácáme v Uhříněvsi před jejím barákem. Naštěstí druhý díl se velice povedl a patří k tomu nejlepšímu, co nám seriál nabídl. Například debata "novinářů" (čti hyen) u Novotného, kdy řekl, že jí prostě jednou zabijou, ale že se s tím nedá nic dělat - to byla scéna po které Vás zamrazí. Rychtář v podání Prachaře a Novotný v podání Rajmonta byla skvělá volba, k těm nemám co vytknout. I Karel Šimek jako Artur byl vybrán dobře. Závěrečná epizoda tohoto megaprojektu se dala zvládnout lépe, ale i hůře. Takto to je průměr s pár nádechy originality, jako celý tento seriál. (25.08.2024)

Škoda té více než desetileté pauzy v ději, divák ztrácí návaznost a postavy pořádné kontury. Nepřítomnost Pomejeho beru trošku jako alibismus novy (často s ní spolupracoval) a celkově je série spíš takovým letem světem posledními pár turbulentními měsíci Ivetina života, které jsou okořeněny občas zajímavými hrátkami s časovými rovinami a jedním zvláštním okamžikem (fanoušek-mašinfíra). Čekal jsem fakt něco silnějšího. 50%. (17.06.2024)