Good bye, Lenin!

Omluva se přijímá, Legas :))) Diváci čekali od Pupenda i Lenina "řachatou" bujarou komedii, která nakonec nebyla. I když samozřejmě ne všichni diváci. Další můj názor, týkající se diváků, je ten, že pokud se takováto komedie z jejich vlastní historie netýká emocionálně vyhraněného momentu v dějinách, nedotkne se emočně ani jich. Ale přímo k věci: i někteří z nás zažili rozdělení jedné republiky na dvě a proto bychom to měli mít v paměti. Ve filmu se nechválí komunismus, i "rychlokvaškový" kapitalismus je výsledek života v komunismu, je to přece o tom, že syn necítí nic k ideálům, které zastává jeho matka, nechápe je a připadají mu zbytečné, ale má ji rád, prostě ji musí přijmout a přijímá ji, EdaS má pravdu, že film je především o lásce (a kterej není, že :))) Sám Alex říká, že zobrazoval zemi, jakou ji chtěl vidět a právě tak si ji vybavovala i matka... O nějakém "nostalgickém ohlížení" nemůže být ani řeči, ten, kdo nepronikne pod hloubku lidí a jeich stavů-vztahů by se měl nad sebou asi zamyslet. Herci byli přesní, hudba zajímavě navozovala nálady a některé režijní nápady jsem skoro nevydejchal (ta socha Lenina byla tak odporná, že jsem si chvíli myslel, že obživne a zničí vše v hledišti i ve snímku, tfuj ;-( Nálady a stavy od nenávisti až ke smíchu se ve filmu střídají, tak, jak lehce a samozřejmé je to i v životě, který zobrazuje. Je to i kus naší historie a například záběry z demonstrací byly velmi syrové - tvůrci snímku prostě jen pochopili a více do hloubky rozvedli jednu větu Petra Šabacha. Otec tu stál se zmatkem v očích. Náhle pochopil, že je po boji. Bylo po všem. Svět jeho nerozbitných skleniček, jeho rad, které nám dával na cestu ("Na všechno, chlapci, potřebujete v životě bumážku!") svět jeho otcovské autority, jeho pohádková říše, kterou budoval, vše bylo nenávratně v prdeli. (06.02.2004)

Přetrpí-li člověk poměrně nezáživný úvod, tak je velká šance, že si nadcházející část užije. Jakmile Daniel Brühl roztočí pro maminku to divadýlko, které by ji mělo po krůčcích usnadnit návrat do reality, tak je to místy opravdu kouzelné. Dost mi to hlavní myšlenkou připomínalo tento úžasný film, který touto cestou zároveň nejvřeleji doporučuji. Jinak Brühl je hrozně cool a pěkně se na něj kouká. Div, že mi z něj nenavlhlo spodní prádlo. Naštěstí žádné nenosím. Jeho maminka byla také dost fajn. Zbytek už byl fajn méně. Zejména jeho sestřička mě hrozně iritovala. Myšlenka je vážně moc pěkná. Takové věrné téma, které za žádných okolností nemůže dopadnout zle. Jen jsem od filmu prostě nedostal nic navíc. Prostě příjemně strávených 120 minut. Rád bych ocenil i soundtrack. Dost mi k atmosféře seděl. Viděno v rámci 5hvězdičkové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. (30.09.2016)

Nerealisticko bravúrne realistický film, ktorý svoje povie hlavne generácii, ktorá okupačný režim priamo prežila. Trefným spôsobom priblížené, že nie každý sa s ukončením režimu dokázal vyrovnať, mnohí nie dodnes. Je to síce trošku viac rozvlečené, no milé a usmievavé scénky stoja za to. Alex ako strojca televíznych novín nemal chybu! 85%. (25.11.2006)

Docela originální nápad, ale bohužel neni tak dobře zparacovanej jak by se dal zpracovat. Němci zase ukázali, že kvalitní filmy prostě dělat neuměj a že dokážou zabít i ty sebelepší nápady. Sice to měla být spíš taková komedie, ale moc jsem se nenasmál, jedinej klad tohohle film je, že jsem se u něj moc nenudil a to opravdu nevim proč, protože sokoro celej film je jenom o tom jak synáček pořád mlží matce, aby nedostala infarkt a připadalo mi, že to je pořád na stejným bodě a pořád do kola. Aspoň, že jsem se nenudil (07.05.2005)

Z našeho pohledu mimořádný německý film jakoby nadaný hrabalovskou poetikou a jakoby jemným český krůpějovým humorem je a chce být komedií o tzv. ostalgii, tedy o nostalgických pocitech za zaniklým Ulbrichtovým a Honeckerovým státem. Typický příběh rodiny, jejíž angažovanost nestačí na exil otce rodiny do druhé části Berlína, aniž by byl s to zlomit náruživou matčinu víru v idealistická východiska komunistické utopie, přerůstá do širšího podobenství okamžikem vnitroněmeckého mocenského zvratu na podzim 1989. Srdeční kolaps stále živitelky rodiny, dlouhodobé bezvědomí a posléze - po měsících - zázračné probouzení do nového světa vyvolávají u syna-hlavního vypravěče příběhu úzkostnou touhu šetřit matčino zdraví a nedopustit její předčasný odchod. Příhody improvizovaného studia neexistující enderácké státní televize vytváří stále působivější atmosféru, jejímiž mediálními démanty se stávají např. objev cocacoly vědcí NDR v padesátých letech a angažmá prvního německého kosmonauta Jähnichena, v té době jednoho z mnoha berlínských taxikářů. Matčin očekávaný skon, jemuž předcházelo obnovení rodiny, tak rámuje velkolepý zážitek, vycházející z jak skvělého scénáře, tak dobré režie i mimořádných hereckých výkonů. Za velký úspěch autorů filmu je potřeba považovat skutečnost, že se podařilo zachovat a zvládnout plynule, nenásilně přechod z výchozí dětské fáze, přes prostředkující teenagerskou podobu až po takřka dospělý pohled hlavního hrdiny. Film, jehož ostalgie v žádném případě není nekritickým nytím za zašlým komunismem, naznačujes úspěchem složitost vyrovnávání se sovětizační komunistickou érou a tím nepřímo jednu z odstatných příčin toho, co Václav Havel před více než deseti lety označil za "blbou náladu". (25.08.2007)