Good bye, Lenin!

komedialni drama nebo dramatická komedie.. kdo ví, ale jedno je jiste.. Brecker se trefil primo do meho srdce a jeho krasny rodinny pribeh me stahl do vod nostalgie a emocí jako to dokazou jen ty nejlepsi snimky.. od pocatku az do konce je to vylestene a propracovane jako nejkrasnejsi drahokam a timto tomuto docela neznamemu reziserovi vzdavam hold.. vyber tiersena byla taky skvela volba, protoze nektere sceny ve spojitosti se Summer 78 mi zustanou navzdy v pameti.. Komentar hlavniho hrdiny a i jeho celkova postava je super zahrana, nekdy ironicka, nekdy milujici, ale vzdy srdcova... maly velky film 5 (28.03.2010)

Tenhle film rozhodně není klasickou komedií. Za vtípky je cítit smutek z doby za železnou oponou, kterou naši sousedé obývající tu demokratickou část Německa (alespoň dle názvu) vnímali stejně jako my. S trochou nadsázky bych snímek přirovnal k Pelíškům či Pupendu. Tenhle naštěstí končí celkem dobře (co do historických souvislostí). I zde rodina řeší nejen problémy spjaté s dobou a politickým režimem, ale i vlastní, osobní. Řada sekvencí byla skoro až absurdní, ale v celkovém souhrnu mne film zasáhl. Obzvláště Alexovo setkání s otcem. Samozřejmě neprosto nelze opomenout úchvatný soundtrack Yann Tiersena, který je zkrátka skvostný! Doporučuji shlédnout. * * * * (13.01.2012)

Jeden z nejpříjemnějších a nejlidštějších filmů posledních let, který kdovíproč ODS umístila na své předvolební DVD. Je to více drama než komedie, ale když už nějaká humorná (někdy tragi/černohumorná) scéna přijde, stojí za to. Scéna, kdy vrtulník nese Leninovu sochu, je tak úžasné propojení hudby a obrazu, až z toho šel mráz po zádech. Oproti našim pokusům v tomto směru Good Bye Lenin navzdory onomu vytváření neexistujícího dokonalého světa v "televizním zpravodajství" dokáže hledět na věc s větším odstupem, dokáže podat, co je jen zkreslená vzpomínka na mládí, jaký byl komunistický režim doopravdy, co s sebou nese přínos svobody pozitivního i negativního. "Je to skvělé. Vynechám 'se soudružským pozdravem' a pošlu to do Otta." (27.08.2006)

Geniální umělecká a sémantická parabola - signifikantní motiv hry, kterou musí sehrát rodina i blízké okolí pro svou matku a sousedku, je užasnou analogií k reálně žité hře, kterou hrála většina občanů donucena zvrhlým totalitním režimem...ano, takový byl reálný socialismus... Sám jsem prožíval útlé dětství v 70. letech a také jsem byl obklopen hrdiny dobývání kosmu, učil jsem se povinně rusky a sledoval monotónní televizní zpravodajství plné propagandistických úspěchů budování komunismu...a nerad bych se do této doby někdy vracel jinak, než s podobnými filmy... PS: Vynikající nostalgicky laděná hudební složka Yanna Tiersena (proslavivšího se komponováním k Amélii z Montmartru) dává filmu zvláštní punc...smířlivosti? (13.08.2008)

Nerealisticko bravúrne realistický film, ktorý svoje povie hlavne generácii, ktorá okupačný režim priamo prežila. Trefným spôsobom priblížené, že nie každý sa s ukončením režimu dokázal vyrovnať, mnohí nie dodnes. Je to síce trošku viac rozvlečené, no milé a usmievavé scénky stoja za to. Alex ako strojca televíznych novín nemal chybu! 85%. (25.11.2006)