Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Originálním a velmi humorným způsobem se k nedávné historii bývalého Východního Německa vrátil režisér Wolfgang Becker. Příběh začíná v roce 1989, kdy nadšeně socialistická paní Kernerová upadne do kómatu, když uvidí v televizi svého syna, jak se účastní protistátní demonstrace. V kómatu přetrvá celých 8 měsíců a zaspí tak pád berlínské zdi, sjednocení Německa i konečné vítězství kapitalismu. Po jejím procitnutí je pak na jejím synovi Alexovi, aby dle doporučení lékařů zabránil šoku, který by ji mohl zabít. Alex začne v panelákovém bytě o výměře 79m2 rozehrávat velkolepou mystifikaci. Paní Kernerová připoutaná na domácí lůžko si tak dále užívá socialismu a tv zpráv s líbajícími se soudruhy (netuší, že si synáček zařídil své malé TV studio, kde se svými kamarády připravuje dobové zprávy).

Zavzpomínejme si na motocykly Simson, krepsilonové ponožky, vzorkované tapety, víkendové kempy, optimistické znělky televizních novin, starty Sputniků... (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (448)

DaViD´82 

všechny recenze uživatele

O komedii nejde snad ani v jediném momentu celé dvojhodinové stopáže. Což ovšem není nutně na škodu. Námět sám o sobě je zlatý důl. Škoda, že z něj tvůrci něco nevytěžili. A zamrzí dvojnásob, že Wolfgang Becker se v průběhu stopáže zasekne na variaci jedné scény na tisíc a jeden způsob. Přesto je "Good bye, Lenin" dobrým snímkem, protože baví, byť ne skrze humor. Když nic jiného, tak se alespoň snaží o nějaké zúčtování s minulostí - zda úspěšně, trefně a důstojně je pouze a jen na vašem úsudku. Již proto je naprosto nesrovnatelný s naším "řachandovým" Pupendem, které je na první pohled sice hodně podobné, ale už na ten druhý je vše jinak. ♫ Hodnocení OST: 4/5 ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Z našeho pohledu mimořádný německý film jakoby nadaný hrabalovskou poetikou a jakoby jemným český krůpějovým humorem je a chce být komedií o tzv. ostalgii, tedy o nostalgických pocitech za zaniklým Ulbrichtovým a Honeckerovým státem. Typický příběh rodiny, jejíž angažovanost nestačí na exil otce rodiny do druhé části Berlína, aniž by byl s to zlomit náruživou matčinu víru v idealistická východiska komunistické utopie, přerůstá do širšího podobenství okamžikem vnitroněmeckého mocenského zvratu na podzim 1989. Srdeční kolaps stále živitelky rodiny, dlouhodobé bezvědomí a posléze - po měsících - zázračné probouzení do nového světa vyvolávají u syna-hlavního vypravěče příběhu úzkostnou touhu šetřit matčino zdraví a nedopustit její předčasný odchod. Příhody improvizovaného studia neexistující enderácké státní televize vytváří stále působivější atmosféru, jejímiž mediálními démanty se stávají např. objev cocacoly vědcí NDR v padesátých letech a angažmá prvního německého kosmonauta Jähnichena, v té době jednoho z mnoha berlínských taxikářů. Matčin očekávaný skon, jemuž předcházelo obnovení rodiny, tak rámuje velkolepý zážitek, vycházející z jak skvělého scénáře, tak dobré režie i mimořádných hereckých výkonů. Za velký úspěch autorů filmu je potřeba považovat skutečnost, že se podařilo zachovat a zvládnout plynule, nenásilně přechod z výchozí dětské fáze, přes prostředkující teenagerskou podobu až po takřka dospělý pohled hlavního hrdiny. Film, jehož ostalgie v žádném případě není nekritickým nytím za zašlým komunismem, naznačujes úspěchem složitost vyrovnávání se sovětizační komunistickou érou a tím nepřímo jednu z odstatných příčin toho, co Václav Havel před více než deseti lety označil za "blbou náladu". ()

Reklama

Divočák 

všechny recenze uživatele

Tak se to konečně provalilo!!! Sice nevím, jak se Liboru Boučkovi podařilo tak dlouho ututlat dvojče v SRN, ale s úspěchem tohohle filmu se to už prostě udržet nedalo... No, tak teď trochu k filmu. Poté, co jsem protrpěl Topolánkovy smyslupostrádající předvolební kecy a útrpnou Renčovu režii (ano, i já patřím mezi ty, kdo využili hlouposti našich politiků a obohatili se prozřetelně o tento titul, který zřejmě bez jakékoliv znalosti obsahu přidávala pro zvučný název vloni jedna naše nejmenovaná politická strana ke svým předvolebním materiálům), otevřel se pro mě až podivně mile vypadající pohled na Německo v době konce socialismu. Jakkoliv nemám německou filmovou produkci rád, Good bye Lenin na mě už od začátku zapůsobil velice příjemným dojmem. Filmem se táhne přátelská naivně-trpká atmosféra, herci (v čele s mladým Boučkem) předvádí velice solidní výkony a vy si tak jen v příjemném poklidu užíváte příběh velké lásky syna a matky na pozadí velkých společenských změn, které, jak je nám až poeticky vykresleno, nezasáhly jenom nás. ***Věděli jste, že: I když se film odehrává v letech 1989 a 1990, má na sobě v jedné scéně spolupracovník hlavního hrdiny tričko s motivem kultovního filmu "Matrix", který vznikl až o deset let později v roce 1999.*** ()

berg.12 

všechny recenze uživatele

Základní moment filmu s nic netušící matkou je sice trošku násilný, ale slouží jen jako podpora pro nahlédnutí do národního vědomí a do vztahů ovlivněných dobou a přechodem k jinému režimu. A to funguje výborně. Mnohem více mi vadilo, že hudebně je to sprostá (někdy až doslovná) vykrádačka "Amelie z Monmarteru". Ale když je to funkční a od stejného skladatele, budiž. Pokud chcete poznat co je to Ost-algie a mentalitu bývalého Východního Německa, je to výborný studijní materiál. ()

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Zajímavý film, a to hlavně nápadem a námětem. Musím říct, že jsem i přes všechny kladné recenze byla k tomuhle snímku značně skeptická, ale předčil moje očekávání spojená s názvem "Německá komedie". Ale ono v podstatě ani nejde o komedii - spíš je to úsměvný film o lásce, porozumění a obětování se pro druhého a že je Německý se na kvalitě vůbec neprojevuje. Naštěstí. I když některým věcem ve filmu se dá jen těžko uvěřit, ale herci a umná režije tyto nedostatky velmi dobře zakrývají. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (27)

  • Alex (Daniel Brühl) bydlí na adrese 21 Berolina Strasse v Berlíně. Jeho matka leží v kómatu v nemocnici Campus Charité Mitte. Návštěva nočního klubu se odehrává v klubu Eimer (The Bucket) na adrese Rosenthaler Straße 68. (sator)
  • Firma montující satelitní přijímače jezdí ve vozech Suzuki Super Carry 1000 (DA21V). Východoněmecké sanitky jsou Barkas B1000 SMH-3. Alex (Daniel Brühl) jezdí na motorce z roku 1980 Simson Schwalbe (KR 51/2). Východoněmecké taxíky jsou GAZ 24 Volga. Policie používá při zásahu nákladní a skříňové vozy značky Robur. (sator)
  • Ve scéně s Leninovou sochou Yann Tiersen použil melodii, kterou můžeme slyšet ve filmu Amélie z Montmartru (2001), ke kterému Tiersen také skládal hudbu. (SLOTH)

Související novinky

Na Febiofest přijede Daniel Brühl

Na Febiofest přijede Daniel Brühl

19.03.2016

Organizátoři Febiofestu přivítají jednoho z nejvýraznějších mladých evropských herců Daniela Brühla. Jeho dnes už světovou kariéru nastartoval německý snímek Good Bye, Lenin!, zahrál si i v hvězdně… (více)

Reklama

Reklama