Jam

Mám strašně ráda nekorektní černý britský humor, miluju Monty Pythony, ale tohle je něco, co mě na míle minulo. Když jsem tady na čsfd četla názvy jednotlivých scének, přišlo mi to opravdu vtipné a těšila jsem se, samotné sledování už bohužel mé očekávání nenaplnilo. Nejde ani tak o nápady nebo o míru toho, co už je za hranicí dobrého vkusu, s tím nemám nejmenší problém. Jde o ten způsob experimentálního zpracování, který mi ani v nejmenším nesedí a navíc já zkrátka potřebuji nějaké výborné komiky, kteří by humoru dali potřebnou šťávu, ten polodokumentární styl mi nevyhovuje. A v důsledku toho všeho mi to nepřišlo ani trochu vtipné. To však neznamená, že by si to někdo nemohl naopak oblíbit, smysl pro humor je něco tak specifického, že si každý může najít ten svůj na kterém ulítává a třeba právě Jam svou kontroverzností patří k těm, které si silně zamilujete nebo ho striktně zavrhnete, nic mezi tím. (17.05.2013)

Kvalita skečů je dost nevyvážená; něco je opravdu brilantní, něco je tak šílené, že se to vymyká mému chápání. Číší z toho opravdu hodně, hodně černý humor- na přetřes přijde sex s postiženými dětmi za peníze, úchylní lékaři kteří se rádi dívají, likvidace mrtvol, změna pohlaví z malé holčičky na 45 letého chlapa, oprava zemřelého dítěte vodovodním potrubím a mnoho ještě horších věcí, u kterých mi bylo stydno se smát. Asi nejkrutější mi přišel dárek v podobě malé dřevěné rakvičky od Kevina Eldona pro nešťastnou maminku Amelii Bullmore. Eldon mimochodem září snad ještě víc než v Big Train, a Mark Heap je naprosto bravurní, ten tu jasně dominuje. Úvodní prology Chrise Morrise jsou psychedelické, surrealistické a navozují v divákovi hned v úvodu podivnou kombinaci deprese a pobavení... po každém díle ve vás zůstane pocit, že jste se sice od srdce zasmáli, ale z toho co jste viděli je vám tak trochu na zvracení. Doufám že za některé skeče Morris nepřijde do pekla. (09.03.2016)

Máš-li dojem, že není nic špatného na tom poskytnout svou retardovanou sestru k sexuálním hrátkám výměnou za slušný dům, a přijde-li ti přitom v pořádku, že tu mrtvolu v obýváku odklízí šestileté děvče, neshledáváš-li nic podezřelého na tom, že ti od té doby, co byl na návštěvě pan Lizard, lezou z televize ještěrky, zveš-li instalatéra, aby oživil tvé mrtvé batole, nebo máš jen pocit, že se ze všeho dostaneš čtyřiceti skoky z balkónu v prvním patře...then Welcome... Pořád nemůžu přijít na to, jestli z toho ve větší měře sálá humor, nebo čistá deprese. Ať už je to jakkoliv, nemůžu se odtrhnout a neptejte se proč, protože moje odpoveď by nebyla ani zdaleka tak absurdní jako zdejší scénky, ani zdaleka tak podmanivá jako hudba hrající v pozadí, a už vůbec né tak precizní jako herecké výkony všech zúčastněných. Mám z toho v palici pěknou marmeládu a překypuje ve mně dvojí chuť, chci se zabít a zároveň se nemůžu přestat smát. Jako by David Lynch chodil na kafe s Monty Pythony. Pátou hvězdu nedávám z jediného důvodu - za dvě hodiny je po všem a to je sakra škoda. 90% (06.05.2013)

Hvězdička za vtipné úvodníky,které sou nejlepší z celého seriálu jinak nevím co říct černý humor to bezesporu je vůbec mě to neuráželo takže to není o nějaké falešné morálce z mojí strany já se pouze příšerně nudil a ty rozmazané filtry a experimentální přístup kamery tomu taky moc nepřidali.Mark Heap mě víc bavil jako šílený malíř v seriálu Spaced. (24.04.2013)

Pozriete celého tohto seriálu považujem za svoj najväčší úspech v oblasti sebatrýznenia. Dokonale zahraná, šialene natočená smršť toho najtmavšieho čierneho humoru (retardované sestry ako biele mäso, rakvy na potrat, naozaj všetko), ktorý skutočne neodporúčam pozerať naraz. Morris má očividne nejaký problém (drogy to nebudú) a tento seriál mi to len a len potvrdil. Zrejme aj tí najväčší zástancovia najtvrdšieho humoru budú mať s prezentáciou týchto skečov problém, ale je to rarita, o tom niet pochýb. (21.01.2015)