Děti Nagana

Pohodový dětský sportovní film s nezbytným morálním poselstvím, což vlastně není málo. Filmu prospívá venkovské prostředí a obyčejnost při zobrazení náročnosti dospívání. Sport jako klíčový a zároveň podpůrný formující prvek při duševním a fyzickém růstu - k tomu by se měla naše společnost masově vrátit ☝️🏒🙂. 63%. (15.05.2023)

Bál jsem se, aby to zase nebyl typický český nudný film, ale nakonec jsem byl vcelku mile překvapen. Děti Nagana se od současné české filmové produkce liší hned v několika ohledech, a to zejména příjemnou dobovou atmosférou plnou nostalgie, decentním, přesto fungujícím humorem, a také zajímavým příběhem. Chválím výběr herců, nejvíc mě bavili tradičně výborný Hynek Čermák a charismatický Otakar Brousek. Naproti tomu dětští herci mě bohužel nijak zvlášť nezaujali. Pochvalu si zaslouží i kamera a střih, závěrečný zápas má tak svižné tempo a potřebné napětí. Leccos by se dalo vytknout i příběhu, z mého pohledu to ale není nic zásadního, jako celek mě film bavil, užil jsem si ho,  takže u mě dobrý. 7/10. (24.05.2023)

Tak teď jsem se právě vrátil o několik desítek let nazpět časem a to dokonce ještě před rok 1998, kdy Dominik Hašek z kolektivního udělal individuální sport. Nejenom, že mi před očima proběhly mé adolescentní mače v hokeji, kopané, vybíjené nebo líném tenise, ale look Dětí Nagana ve mne evokoval vzpomínky na mnou oblíbenou osmdesátkovou tvorbu pro mlážež….na první dobrou plácnu třeba snímek Malý velký hokejista z roku 82. Škoda jen, že současní mladí herci z daleka nedosahují charizmatu svých dnes již dospělých předchůdců a hlavně jsem moc nepobral, proč Dan Pánek kouše do tolika jablek (vztah hlavního hrdiny s nevlastním otcem, sportovní minulost jeho dědy a jak to měl s postavou hranou Hynkem Čermákem, domácí násilí na dětech), když neměl v plánu žádné dojíst. Jinak příběh klasická Davidogoliáština aneb lapačkou z kšiltovky vychytám i Jardu Jágra a tak tři hvězdy za ty vzpomínky na bezstarostné dětství. (15.05.2023)

Nad nostalgickým nádechem (parta dětí ala Stranger Things po Česku) a problémy školní party se člověk rychle najde (po Naganu mi bylo 15 let), humorných scén je také několik, ale ten příběh. Furt si říkám, snad to nebude jen tak jednoduchoučké, jak by mohlo. Bohužel je to přesně tak jednoduché, prosté a přímočaré, že to nakonec nedojme. A vedlejší zápletky jsou jen zkratkovité. Hašek na Hrad. Bejvávalo. (06.07.2023)

Mohl bych to přijmout jako takový ten hezký milý filmík, pro rodinku, nostalgicky, krása, nádhera. Ale nepřijmu, protože ani tak to nefunguje. To si taky vyžaduje mistrovské vnímání reality a převedení určitého životního náhledu, toho zidealizovaného, či bezstarostného, na filmové plátno. Obrovsky důležitá věc je práce s dětma, buď je budu brát jako dramatické herce, co hrajou velké životní chvíle, jak někde na divadle, ale pak už to chce jó skill, i režie i dětí, nebo děti budou prostě dětma, a městečko bude městečkem, a hraní si na ulici a nedělání si z toho nic, bude takové jaké je. Snažit se to pořád nějak zdramatizovat a udělat z toho zážitek je něco, co já už nezbaštím. Mám rád pohodičku a malý velký příběh o obyč lidech, ale ještě raději mám rád přirozenost. Když ta tam není, co z toho. (30.01.2024)