• MickeyStuma
    ***

    Že je to natočeno dle divadelní hry nepůsobí na svou dobu nijak zvláštně. Podivně však vypadá dějový mix nacistické okupace s bolševickým združstevňováním. Na rok vzniku tohoto snímku se však ale nakonec tomu snad už nelze ani divit. Inu, v 50. letech vzniklo mnoho filmových podivností a tento je jeden z nich.(20.5.2016)

  • Vesecký
    ****

    Film si zaslouží čtyři hvězdičky. Stehlíkův příběh jsem neznal, takže film je mým seznámení s touto novelou; ukazuje různé charaktery lidí za okupace ve vesnici, o níž je rozhodnuto, že bude z větší části vystěhována. Bojácný starosta, lidé odvážní i ustrašení, ti, kteří vystěhování odmítají rázně i ti, kteří by si rádi svůj domov uplatili. Postava Karla Prokeše je možná vykreslena trochu jednobarevně, Vršťala nebyl nikdy prvotřídním hercem, přesto výrazně ční jako hlavní "hrdina" filmu, když dokáže zrazovat i své největší kamarády a posílat je na smrt, aby sám zachránil nejen svou kůži, ale dokonce aby měl z vystěhování svých bližních svůj prospěch. A pak je tu postava komunisty z města, který se skrývá v jeskyni v lese poté, co byl při útěku střelen do nohy a jemuž místní pomáhají. Je to postava jednoznačně kladná, jak jinak by také v roce vzniku filmu mohla být. Jedno z nejstarších představení Oty Sklenčky v postavě sedláka, který se vzepřel vystěhování a byl na útěku zastřelen... A bodrý švec v podání Josefa Beyvla, který je ironický a zároveň optimisticky hledí do budoucna i v závěru filmu, kdy zimní krajinou táhnou vesničané ze své bývalé vesnice...(19.1.2016)

  • blanic

    Velmi působivý snímek hustě naplněný atmosférou strachu z nacistů, kolaborace, ale i odhodlaného vlastenectví s výborným závěrem. Rozhodně tehdy nebylo co závidět a asi málokdo z nás může s čistým svědomím říct, jak by se postavil k situaci, kdy má prodat a opustit svůj statek s 300 let starou tradicí. Ještě ke všemu na konci války. Celkový dojem zde ovšem kalí příliš nápadná dobová propaganda. Škoda.(1.2.2012)

  • ripo

    Český celovečerní film „Mordová rokle" námětově čerpá z divadelní hry Miloslava Stehlíka. Děj příběhu se odehrává za nacistické okupace naší republiky v době, kdy probíhá gigantický boj o Stalingrad. Nacisté se tehdy cítili pány Evropy. Z českých obcí dělali střelnice pro nacistickou wehrmacht a zkrachované „hrdiny" z východní fronty odměňovali na úkor českého lidu. Také obec Sluky byla dána jako odměna nacistickému obrstovi a obyvatelům bylo přikázáno buď pracovat pro nového majitele panství, nebo se vystěhovat. Obyvatelé obce volili druhou možnost. Nepomohly sliby ani hrozby nacistického přisluhovače a zrádce Karla, nového správce panství. Nepomohl také teror gestapa proti uvědomělým českým bojovníkům. Všechny obyvatele sílily zprávy moskevského rozhlasového vysílání o neúspěších nacistů v Sovětském svazu a zejména zpráva o jejich zdrcující porážce u Stalingradu. Film celkem dobře vystihuje tíživou atmosféru života v okupované vesnici. Filmový přehled 22/1952(3.12.2007)

  • Crocuta
    **

    Oč méně je "Mordová rokle" zábavná, o to více je dobově tezovitá a svoje propagandistické poslání nezapře. Pro mne osobně má tento film zvláštní příchuť. V komparsu, coby voják základní vojenské služby, si zde v jedné z německých uniforem zahrál i můj dědeček. Pochází z vesnice Skořice, jeho manželka, matka mého (tehdy ročního) otce pocházela z nedaleké, dnes již neexistující vísky Kolvín, ležící v dnešním vojenském výcvikovém prostoru Brdy. Stejně jako ze vsi z "Mordové rokle" si za války němečtí okupanti rozhodli zřídit na katastru Kolvína (a rovněž sousedních vesnic Padrtě a Záběhlé) vojenskou střelnici. Obyvatelstvo se muselo vystěhovat - jejich hospodářství od nich byla vykoupena za poměrně korektních podmínek za tržní cenu. Po válce se občané do svých domovů vrátili, můj otec prožil v Kolvíně první léta svého života. V roce 1952 se však tehdejší vláda rozhodla, že dané území je pro vojenský výcvik ideální, obyvatelstvo všech tří vesnic znovu, tentokrát již definitivně vysídlila a za jejich domovy jim pod hrozbou vyvlastnění zaplatila směšné sumy na vázané vklady o které přišli následujícího roku díky měně. Tolik pro ilustraci dobových souvislostí vzniku snímku, na jehož natáčení můj děda dodnes vzpomíná...(15.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace