Drž hubu!

Hledačům smyslu života ve filmovém poselství tento snímek vřele nedoporučuji. Jedná se totiž pouze o přímočarou komedii o dvou mírně odlišných gaunerech. Ruby je nemluvný špičkový zločinec a přestože má nyní přechodné bydliště ve státní věznici, tak má v hlavě geniální plán. Quentin je nesmysly neustále žvatlající idiot, který toho času sdílí celu s Rubym a má také spoustu geniálních nápadů. Quentin chce zachránit Rubyho, jehož němost považuje za souznění dvou duší a proto vykoumá útěk za pomoci opilého jeřábníka. Ruby má také dokonalý plán útěku, při kterém má opustit věznici vozidlem hlavním vchodem, ale Quentin je prostě rychlejší. Takhle začíná film plný různého (infantilního, konverzačního, milého ale i chytrého) humoru, který si můžu, zejména díky výkonům Rena a Depardieua, pustit kdykoliv znovu. (19.05.2009)

Jako závěrečné cvičení na téma "buddy situační komedie po Francouzsku" je Drž hubu na jedničku s hvězdičkou. Na samostatný film je Drž hubu až příliš nekonzistentní. Film se rozpadá do několika vtipných fragmentů, které spolu drží jenom pomocí vůle diváků a režiséra. Humor a vtipné situace fungují výborně, ale nikoliv ve vztahu k ostatním scénám. Vůbec mě překvapuje, že je pod tím podepsaný zkušený matador Veber, tipoval bych čerstvého absolventa filmové školy. (02.05.2009)

"Já jsem Quentin! Quentin z Montargis!". Naprosto dokonalé skloubení Renovy kamenné tváře a připitomnělého výrazu Depardieuho v jedné z nejlepších komedií 21. století. Samotný příběh je originální a nápaditý, dialogy jsou vtipné a smysluplné a stopáž optimální. Takže co více si přát! Zkrátka Francouzi vždy uměli točit komedie na úrovni a Drž hubu! je názorným příkladem. (09.07.2011)

„Takže hledáme ošetřovatele, jeřábníka, debila a zabijáka. No, máme, co dělat!“ Další francouzská taškařice? Jeden je ukecaný mentálně zaostalý zlodějíček, který sní o malém bistru. Druhý je zamlklý elegantní gangster, který se zakoukal do šéfovy krásné ženy, a ještě mu čmajznul prachy. Tyhle dva svede dohromady vězeňská cela, ovšem nebudou v ní věčně. A jakmile se z ní dostanou, bude se Jean Reno (samozřejmě neúspěšně) snažit svého nového „kámoše“ Gérarda Depardieua setřást. Zápletka je předvídatelná, ale poměrně milá a obsahuje jen to, co má. Žádné zbytečné odbočky, žádná hluchá místa, ostatně právě úspornou délku jsem přivítal. Dvě francouzské herecké legendy zvládají situační komiku levou zadní, vychutnávají si možnost být na plátně spolu a pod vedením legendárního režiséra Francise Vebera. Navíc v příjemně starosvětském stylu. (03.07.2022)

Osvěžujícím způsobem přímočará situační komedie, která se bohužel nedrží jednoduchého konceptu, má dost nevyrovnané tempo (největší grády nabere po útěku z vězení) a v posledním, nepatřičně seriózním aktu s albánskou dívkou jí dost zásadně schází dech. S odzbrojující strohostí natočené (většinou statické polocelky, v nichž můžeme sledovat akci i reakci zároveň) a s velkou chutí zahrané scény, v nichž dochází ke konfrontaci imbecilního lupiče-amatére s chladnokrevným profesionálem, patří na druhé straně do zlatého fondu francouzské komedie. Kdyby se Veber tolik nespoléhal na střety dvou neslučitelných charakterů (a hereckých typů) a více zapracoval na příběhu a motivacích, šlo by o nesmrtelný film. Takhle stojí za připomenutí jen některé jeho pasáže. 70% Zajímavé komentáře: monolog, ScreamJay, JayKey (17.04.2005)