Anglický pacient

„I promise, I'll come back for you. I promise, I'll never leave you.“ Anglický pacient vás hudbou G.Yareda, krásnými záběry i příběhem o ušlechtilé zradě hladí na duši, aby pak na ní v nestřeženém okamžiku vykonal stejnou činnost, jakou v motelové koupelně provádí s nožem Norman Bates. Od Minghelly možná chladný oscarový kalkul, ale co by za to jiní režiséři dali, kdyby si uměli věci takhle spočítat. Sice nejsem ujetý tímto směrem, ale kdyby jsi měl Ralphe zájem, budu na tebe čekat ve své kajutě politý javorovým sirupem.. (30.09.2009)

„Můj milovaný, čekám na Tebe. Jak dlouho trvá den v temnotě, nebo týden. Právě zhasl oheň je mi hrozivá, strašná zima. Když se doplazím ven spálí mě slunce. To světlo jsem vyplýtvala na malby a k napsání těchto řádků. Umíráme, umíráme obklopeni milenci a bližními, cítíme dávnou chuť opuštějíce tělo plujem v toku řeky. Strach jenž jsme v sobě dusili zahyne s tělem nehynoucím v jeskyni. Prosím tě pomaž mi tím pískem celé tělo. Neboť jsme skutečné krajiny. Nejsme dobyté oblasti na mapách nesoucí jména mocných vojevůdců. Já vím, že se vrátíš a odneseš mě do větrného paláce, to je mé poslední přání. Chci letět do těch nejvzdálenějších krajů s Tebou můj milovaný. Bez mapy vznášet se nad zemí. Lampa zhasla a já píšu potmě..“ (21.09.2007)

V čem je kouzlo tohoto filmu? Je milion a jeden odpůrce, který tvrdí, že jde o kravinu která nemá obdoby. Je tu milion a jeden člověk, který se rozpláče po skončení tohoto filmu a ještě mnoho let na něj bude vzpomínat jako na něco naprosto úžasného. V čem je kouzlo? V režii skoro neznámého a v té době nezkušeného Anthony Minghella?Musím uznat, že jeho režie je zvláštní, pomalá, hodně dáva na detail, ale miluje velké krásné exteriéry. Na co by mu to, ale bylo bez herců? Hvězdy jako Ralph Fiennes, který i přes hraní pod latexovou maskou hraje jak dokáže a nebo má oblíbená nevinná Juliette Binoche, která s Kristin Scott Thomas předvádí krásu ženy, po které touží muži. Čím to tedy je? Hudbou, která je příjemná, avšak nijak úžasná a bez filmu asi neposlouchatelná? nic z toho. Jde o kouzlo, které má jen jeden film z tisícovky. O kouzlo, které vás začaruje a na konci vyhodí, na nic se neptá a jen odpovídá. Jen dvě možnosti jsou. Bud si na konci řeknete, že to byl nejkrásnější film ve vašem životě a nebo to je největší kravina, která kdy získala Oscara. Rozhodnutí je na vás, ale mě tato osudová láska, která se naplňuje a vylévá jako sklenička s vodou ve mě nechala něco zvláštního hořkého, ale přesto uspokojivého. Když pochopíte hlavní postavu pochopíte vše. Pro mě je tento film už víc než romantickým příběhem, přímo příběhem toho co dokáže opravdová láska ... a nepřestávám na závěr utírat slzy ani po desáté... (07.07.2005)

V předčasně zesnulém Anthony Minghellovi ztratila světová kinematografie jednoho z mála svých vyvolených básníků osudové lásky. Již tehdy zralý tvůrce-čtyřicátník patřil k té skupině umělců, pro něž válečné téma jako forma mezní situace lidské existence zůstává podřízeno síle citu-lásky individua, jedince i uvnitř velkých skupin obyvatelstva. Skutečnost, že jeho hrdiny jsou mladí lidé prožívající plně své životy, je dalším charakteristickým prvkem jeho nezaměnitelné tvorby. Dvojí rovina kompozice mu umožňuje zasvěceně pronikavé vhledy do nejtajnějších skrýší lidského nitra. Válka, zhoubná ve svém bezprostředním působení, je v mikroměřítku ještě strašnější. Nejednoduché se stává ještě složitějším, nesnadné nezvladatelným. Nepravděpodobnost nedějového děje je ve skutečnosti vlastně až šedě realistická. V oficiálních líčeních válek na tyto situace není místo; teprve po letech, když vychladnou vášně, smysly se zklidní a vzbouřený rozum se podvolí moudrosti nadhledu a všelidského rozměru, vysvitne plný dosah způsobených nevratných škod a ztrát. I těch, na něž si nelze sáhnout a jež není možné změřit. Kamera, která do lidského nitra promítá neopakovatelné přírodní krásy tuniských i italských exteriérů, a precizně slazené výkony skvělých herců, mezi nimiž vynikají kromě Juliette Binochové i starší z obou Finniesů Ralph a zejména pro mne zcela neznámá Kristin Scott-Thomasová, je vyvažována scénářem, který stačí do milostného rukopisu zachytit i klasické epizody válečného života (bombové scény zpod mostu a pomníku na anonymním náměstí neznámého italského městečka). Celek, který z toho všeho vzniká, je nezodpovědně drzý: dovoluje si s cynismem přímo patetickým tvrdit, že láska je víc než soulož-sex, že je cit nadčasový a mocný, cit jímající, cit všepohlcující. Že je nezničitelná. Osobně patřím k těm nevyléčitelným romantikům, kteří této nehoráznosti dávají nekriticky za pravdu. Myslí si dokonce, že život by bez ní byl nepoměrně chudší a šedší. (01.11.2008)

Nepomôžem si ale Minghellov štýl my vôbec nesedí a ešte tak pomalý a rozvláčny ako v tejto romantickej dráme z obdobia druhej svetovej vojny, fakt neviem a len krútim hlavou za čo dostal vlastne 9 Oscarov, podľa mňa to strany rovnaký prestrel ako u Zamilovaného Shakespeara, ozaj už neviem a ani nemám potuchy podľa čoho sa hodnotia filmy, lebo takýchto podobných príbehov len z iného obdobia bol už som videl nespočetne a v omnoho zaujímavejšom prevedení. Herci nehrajú zle ale nevýraznosť príbehu im viac nedovolí vyniknúť. "Čakal som od tohto projektu silnú pompéznosť a nakoniec nedostal som skoro nič!" ║Rozpočet $27miliónov║Tržby USA $78,676,425║Tržby Celosvetovo $231,976,425║ (20.12.2007)