Bacheha-Ye aseman
Božie deti
Children of Heaven
Obsahy(1)
Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Uvědomit si dosah takové ztráty pro dvě chudé íránské děti je pro nás, zhýčkané Středoevropany, velmi těžké. Do školy musí oba v něčem chodit a ve škole dokonce sportovat. Otec peníze na nové nemá a maminka je nemocná. Přiznat se ke ztrátě rodičům by nikam nevedlo. Co si počnou? Spásný nápad dělit se o Aliho kecky se sice zdá jako momentální řešení, ale jen na chvíli. A Ali to ví. Musí se o svou sestru postarat. Ale jak? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (247)
Tyhle íránské filmy pro děti a mládež mě snad neomrzí. Božské děti jsou naplněné emocemi a silnou empatií dvou sourozenců. Přestože Majidi několikrát zaměří detail záběru na plačící dítě, až tím jemně balancuje na hraně citového vydírání, naštěstí tu hranu nikdy nepřekročí a s realismem této tvorbě vlastním se pokaždé citlivě vrátí do atmosféry každodenního chodu malého íránského městečka. V protikladu ke spřízněným filmům od Abbase Kiarostamiho (Kde je dům mého přítele?) mě tu zaujalo právě i nahlédnutí do odlišných reálií a oproti vesnici zde do městského prostředí, v němž lze i mezi dvěma od pohledu téměř zaměnitelnými žačkami vnímat výrazné sociálné rozdíly. Nesmírně zajímavé jsou vedlejší postavy dospělých, ať už tatínek-zahradník, obuvník nebo učitel se školníkem... každá z nich je tu totiž součástí alespoň jedné dobře vymyšlené příhody s pointou. A přestože jsem chvílemi vnímal Božské děti sice jako skvělý, ale současně možná lehce zaměnitelný dětský film z Íránu, od rozjezdu běžeckého závodu a následného vyvrcholení s výsledkem dvojího protichodného významu jsem o výjimečnosti právě viděného v žádném případě nepochyboval. Jo, takhle vypadají a fungují silné filmové zážitky. [90%] ()
Príbeh veľmi dojemný, deti výborné. ()
Může být působivý film, ve kterém jde jen o to aby měli děti kvalitní obuv? Ano, může a "Božské děti" jsou toho důkazem. Úžasný malý příběh dvou sourozenců a jednoho páru tenisek v těžkých podmínkách íránských slumů. Úžasní a neskutečně působivý dětští herci a atmosféra někde mezi veselým dětským filmem a komorním sociálním dramatem. ()
Tento film je dôkazom toho, že k natočeniu dobrého filmu toho naozaj veľa netreba. Milý, malý a miestami dojemný príbeh dvoch detí a stratených sandálok. Takýto druh filmov mám naozaj rada. Videné v rámci Challange tour marec 2016 - 30 dní so svetovou kinematografiou. ()
Kdyby někde v Hollywoodu napadl podobný námět jednoho z tamních scénáristů, určitě by vznikla lehce podprůměrná komedie s gumovým happy endem. To Íránští filmaři to vzali z jiného konce a vzniklo tu překrásně natočené dílo, které na první pohled může působit jako sociální drama, jenže opak je pravdou. Film je o pravé sourozenecké lásce a obětování se. Vše natočeno citlivou a jemnou kamerou z naprosto přesvědčujícími dětskými herci. ()
Keď cítime určitý nedostatok, niekedy sa okolo toho začne točiť celý náš svet. Nech je to hoci aj pár obyčajných tenisiek. Zlodeji bicyklov, Nikdo mě nemá rád, Forrest Gump, našlo sa tu z každého trochu, no napriek tomu dosť jedinečnosti. Film, pred vstupom do ktorého by som sa nabudúce bez váhania vyzul. ()
Úžasný film. Iránska kinematografia v plnej paráde. Citlivý príbeh chudobnej rodiny, predovšetkým jej detí, nie je žiadnym citovým vydieraním, ako to býva zvykom. A toto sa ráta. ()
Je to neuvěřitelně milé a psím očím malého hlavního hrdiny byste bez váhání odevzdali veškeré svoje úspory. Je sice pravda, že chvílemi jsem se trochu nudil, nicméně bezprostřednost, naivita a nevinnost filmu je natolik silná, že vás tenhle film určitě dojme a s větší či menší úspěšností si ho užijete. 7/10 ()
For ME 85% ()
Nejnapínavější běžecký závod filmové historie. Jednoduchoučký, ale silný příběh dvou tenisek a čtyř nohou... ()
Děti v pohodě ale celkově když koukám postrádám tady hodně věci pro moje potěšení, podle mě se příběh málo využil opět. Mohlo to na dojemnosti více přitlačit. ()
Božské děti pro mě představují mé první setkání s íránským filmem, což je podle mě určitě škoda a své mezery se budu snažit napravit. Protože Majid Majidi mi tímto počinem připravil poměrně nevšední, ale jistě příjemný zážitek. Vypráví příběh o dvou sourozencích, které jako spoustu jiných lidí sužuje obrovská bída, v níž ztráta polorozpadlých bot představuje obrovský problém a přichystá perné chvíle na několik následujících týdnů. Děti v takovém světě se chovají až neuvěřitelně dospěle i přes nízký věk a dokáží se o sebe postarat. Tedy nejen, že tento film skýtá zajímavý příběh s výborným zpracováním, ale rovněž nám poskytuje možnost seznámit se s bídou této části země, podívat se, jak to tam skutečně vypadá. ()
Krásný, citlivý film o utrpení a chudobě, kterou si my neumíme ani představit. Čtyři hvězdičky proto, že následující film Majida Majidy (Barva ráje - 1999) si těch pět zaslouží víc než tenhle. ()
Dalo by se dlouze diskutovat o tom, jakým pozitivním i negativním způsobem ovlivní dětskou duši život v chudobě, pokoře a skromnosti. Když člověk vidí něco podobného, v drtivé většině srovnání s našimi dětmi ze západu jsou tohle nebe a dudy.. pak se nemáme divit takové vysoké míře neúcty ke starým lidem, dravému karieristickému způsobu života apd, když už i ta mladá jednoduchá supervýkonná mysl vidí všude kolem samý produkt, reklamu a až nezdravý nadbytek všeho možného. Jinak pěkná hudba a ten malý kari mužíček tu zahrál naprosto skvěle. [8/10 říjen 2010] ()
Ako málo stačí: dva páry krásnych detských očí, jedny zatúlané kecky...a zázračné rybičky.. ()
Pozitívny film obklopený bezútešným prostredím. Detský hrdina a jeho putovanie v náručí krutej reality má v sebe ľahkosť a odhodlanosť akú majú len deti. Majidi vytvoril sondu do života Íránskej rodiny zo všetkými negatívnymi aj pozitívnymi aspektami ktoré k tomu patria. Film má tak nie len pridanú hodnotu v tom, že nám pomáha pochopiť mentalitu krajiny blízkeho východu, ale zároveň poukazuje že kauzalita nemusí byť vždy spätá s emóciami a že nepotrebujete emocionálne vydieranie k vytúženému efektu. Jediné čo potrebujete je štipka ľudskosti. A to sa Majidimu a jeho Božím deťom podarilo. ()
Tenhle film je jednoduše krásný - a to hlavně v tom, že po hodině pro mě neexistoval důležitější problém, než sehnat tomu klukovi ty boty. 10/10 PS: druhé shlédnutí - film je téměř dokonalý zejména kvůli dětským i ostatním hercům a čistému příběhu, opravdový zážitek ()
Jeden z nejlepších a lidsky nejčistších filmů, zároveň scenáristicky nejjednodušších, který jsem viděl a o kterém se nedá nic jiného napsat, protože se prostě musí vidět. Možná jen, že nerozpláče akorát tak kámen. ()
Film pôsobí veľmi autenticky, cestu k deťom si každý rýchlo získa a pekne vidno aj spoločenské rozdiely. Jedna vec mi ale vadila a to bola scéna, kde sa Ali rozplakal asi po tretí krát- keď ho nechceli zaregistrovať na beh. Už mi to nepripadalo úprimné, ale ako nejaké okaté hranie na city (trochu ma to aj prekvapilo, pretože dovtedy som sa pozeral na polodokumentárnu realitu). P.S.: už dávno som nebol taký napätí pri nejakých filmových pretekoch, ako pri Aliho snahe skončiť tretí. 4,5* ()
„Ali, ako mám ísť do školy bez topánok zajtra ráno?” • Totižto: dvaja iránski súrodenci furt školou povinní, v zložení staršieho Aliho a mladšej Zahry Mandegarových; sa musia vskutku práve [od]teraz akosi osobitne [po]deliť iba o jedny biele, až by som dokonca pomaly podotkol, že neskoršie až takmer i »úplne zodraté« t e n i s k y, nakoľko brat po odchode od šustera [jasnačka, že nie od niekdajšieho prezidenta SR - Rudiho Šustera], stratil sestrine ružové topánky, resp. „položil ich na také miesto, odkiaľ v podstate následne dostali akési cezpríliš «rozprestrené krídla»,” z čoho sa vzápätí azda vynáral i ďalší vážny problém v tom význame, že rodičia si vôbec nemohli dovoliť príliš vyskakovať, pretože otec Karim, síce stále pracuje v akejsi čajovni, no nemôže prebytočne rozhadzovať s obzvlášť ťažko zarobenými peniazmi, a to ani nehovoriac o tom, že ešte k tomu tiež mávajú i pomerne dosť veľké problémy s platením nájomného za ozaj malú izbietku, zatiaľ ale čo trebárs taká matka, neustále máva i akési zdravotné ťažkosti, a tak tým pádom ani nijako extra zvlášť zase nepracuje, a tak vlastne naprosto celá existenčná ťarcha spočívala výhradne len na otcových, ustarostených pleciach; skrátka, nastávali krušné časy, lebo kúpenie nových topánok by napokon predstavovalo splnenie mission impossible... • Čo sa dá robiť v takejto ťažkej, životnej situácii? Ponúkajú sa totiž asi až konkrétne dve, interesantné možnosti... • Iránsky filmový režisér - Madžíd Madžídí - svoje naozaj pozoruhodné, filmové dielo - pripodobnil k talianskemu neorealizmu (*1), čo takpovediac spĺňalo i všetky potrebné kritériá, ktoré sa od danej látky zakaždým vyžadujú, a ani tentoraz daný titul v podobe Božích detí - toho nebol žiadnou expresnou výnimkou; skôr presne naopak, keďže sa mi pred mojim užasnutým zrakom postupne zobrazoval akýsi »iránsky neorealizmus« vo svojej celej kráse → chudobe s tým automaticky spojenej, tak som bol až tak mimoriadne pohlteným nasledujúcim zobrazovaním autentických reálií, že som skrátka tomuto detskému, ústrednému, iránskemu protagonistovi - vari držal všetky palce na nohách i na rukách, aby vyčerpávajúcim spôsobom došiel kľukatými cestičkami AŽ kamsi do cieľa; proste, aby do poslednej bodky naplnil svoje predsavzatie, ktoré si na začiatok vytýčil, keď sa snažil urobiť čokoľvek s danou situáciou, ktorú vtedy neúmyselne zapríčinil. • Bolo to vzrušujúce, bolo to geniálne, bolo to povznášajúce, bolo to napokon najmä i inšpiratívne v rámci svojho celku, ako sa postavy medzitým pasovali so svojimi ťažkosťami; teda predovšetkým Ali Mandegar v podaní Amira Farrokha Hashemiana [môj ročník!], ktorý bol vynikajúcim, a to isté určite platilo i o Bahare Seddiqiovej, ktorá jednak stelesnila jeho sestru, a jednak z nej potom vyrástla i veľmi krásna žena! • Mimochodom, všetci traja, čiže autor a hlavní aktéri; pochádzajú z Teheránu, v ktorého exteriéroch sa zároveň odvíjal i tento príslušný príbeh, ktorý ma chytil za srdce. POZNÁMKY : *1: Neorealizmus bol reakciou na umelecké obmedzenia v talianskej kinematografii počas II. svetovej vojny a tesne po nej. Typickými znakmi sú polodokumentárny štýl, obsadenie profesionálnych aj neprofesionálnych hercov, skutočné exteriéry a epizodické zápletky, vykresľujúce každodenné problémy pracujúcich ľudí. () (méně) (více)