Režie:
Romain GavrasKamera:
Matias BoucardHudba:
SurkinHrají:
Abdulah Sissoko, Dali Benssalah, Sami Slimane, Alexis Manenti, Anthony Bajon, Karim Lasmi, Ouassini Embarek, Ladj Ly, Léopold Bara, Birane Ba, Iless Hachi (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tragická smrt kluka na sídlišti Athena vyvolá otevřenou válku, ve které se nejvíc angažují jeho starší bratři. (Netflix)
Recenze (119)
Zvažovala jsem odpad. Protože film v některých scénách adoruje násilí a jakoby souhlasil i s násilným řešením a postojem demonstrantů. Zejména ve scéně, kdy mladý vůdce protestů kráčí hořícím sídlištěm s vlajícími vlasy za doprovodu chorálu a ta situace odkazuje na dobývání středověkého hradu křižáky. A je skvěle natočená. Proto jsem nakonec zvolila čtyři hvězdy. Kamera i střih jsou totiž dechberoucí. Vždy se nalepí na některého z protagonistů a divák je mu tak těsně v patách, jako kdyby běžel vedle něj a také ničil sídliště a válčil proti nepříteli, v tomto případě proti policii, která se zoufale, a také trestuhodně neobratně, snaží udržet pořádek. _____ Film nenabízí řešení, jen zobrazuje frustraci vyčleněné lokality a jejích obyvatel. Většina děje je podána z pohledu a postoje demonstrujících, policie obvykle zastupuje jen nemyslící a utlačující masu státního aparátu. I přesto z filmu vysvítají příčiny výbuchu násilí – vzájemné nenaslouchání a nepřátelské postoje, už z principu věci. Proto se hlas rozumu (zde reportáž o zinscenovaném přepadaní ve falešných uniformách) jeví chabý a nikdo mu nenaslouchá. Postoje už jsou totiž tak nesmiřitelné, že na něm fakta nic nezmění a rivalové dál ničí a zabíjejí, i když to ublíží oběma stranám. V tomhle má film rozhodně přesah dotýkájící se nejenom jednoho omšelého pařížského sídliště. SHRNUTÍ: Ve válce nemlčí jen múzy, ale i rozum. ()
Snímek by byl fajn, kdyby tam nebyly ty zdlouhavé záběry na jednu postavu, kdy se kolem děje nějaká akce, ale my sledujeme furt jenom obličej či záda dané postavy. Jinak je to fajn akční film, akce mě bavila, Abdel byl sympatický a fandil jsem mu, než se teda zcvoknul po smrti Karima. ()
Po takové pecce jako byla Les Miserables je těžko být pak spokojen s dalšími filmy, které jsou prostě o level níže. Kvalitativně zdaleka nedosahuje na výše zmíněný (pro mě už kult tohoto žánru), a tak i přestože nemohu říct, že by se mi Athena nelíbil, nemůžu být na druhou stranu ani naplno spokojený. Průměr. ()
Velmi drsně a dobře natočené. ()
Jestliže jsem včera napsal k jisté nové francouzské gangsterce, že je příliš stylizovaná, pak nevím, co napsat k tomuhle. Zatímco předloňský blízce příbuzný BAC Nord byl vcelku realistický a uvěřitelný, s uvěřitelnými týpky v rolích sídlištních grázlů, tenhle teenagerský comix už je v realističnosti přes čáru. A může za to nejmíň ze dvou třetin představitel Karima, kápa "vzbouřenců". Sotva ochmýřený chlapeček, tak zhurta přehrávající své rádoby drsňácké grimasy, až působil jako karikatura. To že by měl být vůdce tuctů zfetovaných a zdivočelých opičáků? Umím si tohohle metrosexuálního mládence představit spíš coby lídra kapely pro pubertální týnky, nebo postavu z telenovelického seriálu pro mládež. Věru tragikomická figura. Nebo co měl znamenat ten odpudivý jeliman od policejních specnazů? Neodbytně mi připomínal tlustého ňoumu Sama z GoT, kterého jsem tak nesnášel. A nebo ty rádoby působivé "bitevní" scény... Zdolávání sídlištních "hradeb" mobilními žebříky... Že by se mezi ty paneláky opravdu nedalo jet z jiné strany? Nebo zásahovka ve formaci římské želvy a okolo jezdící čmoudi na motorkách, střílející na poliše rachejtle, fakt děsně cool výjev... Ne, tohle prostě nešlo, trapné, příliš trapné. A do toho ještě složité rodinné i generační vztahy, nebo konflikt mezi věrností republice a svému rodnému opičímu klanu... A nakonec vyjde najevo, že za všechno zase můžou ti zatracení bílí rasisti. Učiněné antické drama... Tedy pro diváky s dvouciferným IQ. ()
Pojídači dávek vs. francouzští těžkooděnci. Nic víc v tom vlastně není. Úvodní scéna s přepadením policejní stanice je luxusní a tempo si film udržuje prakticky po celou dobu. Jen po čase začne být všechno to bouchání, hulákání a házení čehokoliv poněkud monotónní. Ten chybějící příběh prostě absenutje, byť je tu snaha zasadit celýt ten bordel do rámce rozhárané rodiny, kdy se několik bratrů ocitne na různé straně barikády. Ocenění si zaslouží herci a kameraman, ale na podobně laděné filmy z francouzského předměstí Gavrasovi něco schází. Ale i tak se jedná o slušnou práci. 60% ()
Jeden veľký chaos, ktorý je skvele technicky natočený, ale na začiatku som poriadne netušil o čo tam pôjde a na konci som nebol o nič múdrejší. Proste jeden veľký bordel v typickom ghette. Atmosféru to má, ale o postavy tu vôbec nejde, čo je koncept, ktorý ma k smrti nudí. 4/10. ()
Začátek má drive a jeden fakt kouká jaké veletoče dnes už dokáže kamera "na jeden záběr". Pak to ale postupem času upouští od toho sympaticky syrového naturalismu (byť nadsazeného) a přechází to do jakési přiblble schématické "pseudoantické tragédie", která diváka ubíjí nesmyslným jednáním snad všech zásadních postav.. Miserables sice taky zbytečně sklouzli od hypernaturalismu k příliš schématickému dějovému oblouku, ale aspoň se tenkrát vyhnuli nějakému tlačení na osudovost a plošné lobotomii postav. EDIT: Tak ty uvozovky jsem tam mrdnul špatně.. On to je fakt jeden záběr. ()
Tady se dá bezpochyby říct, že forma jasně vyhrála nad obsahem. Fakticky, po technické stránce jsem toho moc lepšího ze země galského kohouta doposud neviděl. Už jen ta úvodní chaotická 10minutovka bez jediného střihu, to jsem čuměl jako puk. Takových scén ale film nabídne více, audiovizuálně fakt extratřída. Jenže ta odosobněnost tomu velice škodí. Ono s nějakými postavami film vyjde na povrch, ale nedokáže je vůbec důkladně prokreslit (a to si dokážu představit, že s větší péčí celé bratrské trojici mohl film dopadnout mnohonásobně lépe). I proto mě konec nezvládl tak emocionálně odrovnat, jak tvůrci asi původně zamýšleli. Na druhou stranu, stopáž není přemrštěná, na obrazovce se stále něco děje a hlavně vám to umožní nahlédnout pod pokličku pořádných nepokojů ve Francii. Víc než ale obstojnou jednorázovou podívanou nečekejte. Za mě 6/10 ()
Atmosférický úvod, který v druhé polovině volně přejde v emoční dojezd na mě nefungoval. Kamerové vyfikundace jsou boží, stejně tak jako úvodních 10 minut "beze střihu", ale přesto na mě bratrské rozepře moc nějak nefungovaly. 60% ()
Netflix jsem zrušil před více jak 2-3 lety, Gavrasovy videoklipy neznám ani mě nezajímají, jeho předchozí film s Casselem si nevybavim, ale na ATHENU mě nalákal Fincherův marketingový citát na plakátu, který je v plném znění trošku delší: “Sprawling and propulsive. Romain's gifts for staging and excavation of character are on remorseless display. He makes mind-numbingly complex coordination seem ordinary, spoiling his audience as we bear witness to this painful story's unspooling. Slack-jawed and agog.” Nicméně film samotný mě nijak neohromil. Opěvovaná úvodní 20minutová sekvence bez přerušovaného střihu je sice řemeslně perfektně vystavěná, ale zároveň ji chybí jakákoliv dynamika právě díky onomu nepřerušovanému střihu. Stejný problém, díky němuž jsem trpěl u 1917. Gavras tlačí na maximální možnou intenzitu, ale zapomíná ta prohloubení postav, které jsou jednorozměrné a chovají se strašně teatrálně až hloupě. Skoro mi to přišlo jak koukat na divadelní hru o klasické řecké tragédii (což byl podle rozhovorů záměr, viz. jeho původ) v "moderních" panelákových kulisách. Za mě osobně bylo tohle téma zpracováno mnohem líp již téměř před 30 lety v LA HAINE. ()
podobně laděných filmů vzniklo v posledních letech hned několik a zatím žádný z nich nedokázal překonat francouzské Bídníky.Ani Athena tak není výjimkou a nejen že nepřekonává svého staršího sourozence, ale ani svého dánského bratrance (Shorta). Tady máme tlupu nesympatických a celkem snadno zaměnitelných postav na obou stranách, kdy jedna strana chce získat jména policistů, kteří zabili na místním sídlišti malého chlapce. Nenapadne je tak nic jiného než proměnit ono sídliště se spoustou žen a dětí ve válečnou zónu. Finální pointa, která ukazuje co se stalo a co vedlo k nepokojům to moc zachránit nedokáže jakkoliv je celkem znepokojivá a ukazuje jak jednoduché je zařídit určité věci...40% ()
Romain Gavras abude zrejme len dalsi reziser rutiner. Sice nieco pochytil od slavnejsieho otca, no film ostal tak na polceste. Po strhujucom uvode pride nuda, tempo sa zvolni a rozhovory striedaju akciu. Takychto filmov vznikaju tony : 61 % ()
Po technické stránce opravdu dechberoucí a třeba úvodních deset minut je režijně na hranici geniality...a takových scén je tu víc. I metaforický přesah do antické tragédie je pochopitelný...ale co naplat, celková exaltovanost, ukřičenost, spolu s jednoduchostí zápletky (včetně závěrečného překlopení až do absurdity v chování některých postav) mi bránily v jakémkoli emočním zaangažování...a myšlenkově se film také vyčerpá brzy a pak se jen opakuje a navzdory režijní brilanci mne začal pozvolna nudit... Motivicky podobné Les Miserables na mne prostě fungovaly o tu jednu hvězdu lépe... ()
Dost možná nejintenzivnější filmovej zážitek roku s nejlíp zrežírovanýma jednozáběrovkama od Potomků lidí... 10/10 ()
Tento film je pozitívnym prekvapením ako jeden z mála filmov v katalógu Netflixu. Aj keď technické vlastnosti prevažujú nad scenárom, vôbec mi to nevadilo. Opakované používanie detailov a dlhých záberov, ktoré sprevádzajú postavy počas udalostí, nám umožňuje skutočne cítiť zmätok v reálnom čase. Musím pochváliť kameru, réžiu a výpravu, ktorá je úchvatná. 7,5/10 ()
Moc hezky natočený. Ale to je tak vše. 3* a.k.a 55% ()
S velkým obrazem a zvukem mi občas padala čelist. 97 minutový videoklip nedal vůbec, ale vůbec vydechnout. Připomnělo Bloody Sunday (hello Paul Greengrass) a dokumentární filmy, které se promítají v rámci Jednoho světa, třeba Winter on Fire, taky na Netflixu btw. Nebo posledních patnáct minut 1917, což v Atheně je teprve začátek. Z tlaku tohodle zážitku bych se v kině ještě klepal. Zvuk duněl, šlehal záblesky, vystřeloval ušní bubínky, hudba šlapala a kamera dělala neskutečné psí kusy. Poklona, protože herci tam naprosto přirozeně ustáli běhající, skákací, davové a násilné scény bez střihu a na jejich tváři se nedal poznat ani záchvěv napětí nebo pochybností. Filmu maličko chyběl přesah a hloubka postav, ale to je jako vyčítat Predátorovi, že se nezabýval klimatickou změnou a že Arnold neřešil své traumata z mládí. Gavras to takhle natočit od samého začátku očividně chtěl. Tedy maximálně na efekt a prožitek mezi všemi zúčastněnými stranami a to tělo na tělo, zblízka, bez příkras s namířenou zbraní na hlavu "pitomého pětiletého kluka" ve dveřích výtahu. Podařilo se mu to beze zbytku. Dlouhé záběry vtahovaly do děje jako černá díra a nepustily do závěrečných titulků. Film ve mně rozhodně vyvolal zájem o kontext násilí a chaosu, který má očividně pro nás nepředstavitelný rozměr - a ten rozměr jsme teď mohli audiovizuálně trochu lépe poznat. Jak se s tím Francie vyrovnává je na jiný dlouhý večer. ()
Romain Gavras ukazuje, že je aktuálně jedním z nejlepších klipařů. To dokazuje v naprosto frenetické jízdě, která trvá zhruba první půl hodinu. Jeden z nejlepších začátků filmů, které jsem kdy viděl. Šíleně efektní scény s kamerovými průlety, které by mohl kde kdo závidět. Bohužel film má ale 100 minut a dojde mu velice rychle dech. Postavy nemají téměř žádný vývoj a dějově se také nejedná o nic extra zajímavého. Takže se nedaří napodobit nedávné Bídníky. Velká škoda, ale beru Athenu jako velký příslib do budoucnosti. ()
Wow, soutěž o nejlepší kameru v tomto roce je asi rozhodnuta. Technicky precizní série one-shotů, kde v podstatě každá scéna se jede na jeden kontinuální záběr, občas v přechodu se stříhá i normálně. Hlavně úvodní 10-minutovka je lahůdka, ale i ostatní scény mají hodně do sebe. Dost potěšilo, že se nejedná o žádný "shaky-cam", ale velmi plynulé "steady-cam" záběry, kde "neviditelných" střihů jsem si všiml jen velmi málo. Rozhodně jsou někdy méně okaté, než i v 1917. Ke konci tomu bohužel trochu ztrácí dech a neměl jsem pocit nějaké katarze, ale jen za tu technickou stránku to stojí za vidění. 8/10 ()