Saltburn

Škoda, že ve druhé polovině filmu má navrch forma před obsahem. A teda obsadit Barryho Keoghana a čekat, že nebude všem od začátku jasné, že jeho postava je psychopat, je tak trochu fail (ale Barry to zahrál dokonale, o tom žádná). Rosamund Pike skvělá jako vždycky, několik vtipných hlášek se taky povedlo, takže zaokrouhluju nahoru na 4*. (04.01.2024)

Další z řady satirických dramat o společenské nerovnosti. Vedle "Parazita", "Glass Onion", "Menu" a "Trojúhelníku smutku" si Emerald Fennell ukousla poněkud velké sousto a rozdělila publikum. Saltburn je dekadentní, provokativní, zvrácená, lehce úchylná podívaná, která míchá drama s thrillerem i s lehkým přesahem do artu. Film krásně vypadá. Švédský kameraman Linus Sandgren, proslavený hlavně prací na filmech Damiena Chazellama, zaplňuje obraz vyvedený v archaickém akademickém formátu řadou dekadentních kompozic, vysoce kontrastních barev i hry s odrazy a stíny. Jediným zklamáním bylo lehce předvídatelné vyvrcholení, které se rozuzlilo téměř najednou ve snaze vysvětlit dosavadní děj. I tak jsem si ale velmi užíval posezení a sledování toho, kam mě film zavede. Jeden z těch lepších filmů, které jsem v poslední době viděl. /75%/ (16.01.2024)

Saltburn je falešný hráč. Celou dobu nakládá kinky bizáry, moc to nedává smysl v intencích reálné psychologie, ale vy to tomu odpouštíte, protože - jak řekla kamarádka: "AaaAAAaaeeeeAAAAeeee, Jacob Eloordiiiii!" A pak na konci v posledních pěti minutách film přeřadí rychlost a najednou se snaží být chytřejší a šokovat vás nějakým psychologickým twistem. A asi záleží, jestli mu to sežerete, že to bylo poctivě připravené a budované. Já spíš ne, a souhlasím, co tu píše kolega*yně dO_od: All style, no substance. (03.02.2024)

Skvěle zahrané a mistrovsky záběrované vyprávění, které se v poslední třetině až příliš spolehne na efektní obrázky a bizarní situace, díky kterým se vytratí jakýkoliv emociální dopad, soucítění a napojení na postavy. Z počátku mě film vedl a byl jsem ustavičně překvapován vývojem. Ve chvíli, kdy vám to všechno dojde (každému asi jindy), začne být všechno tak trochu jedno. Nemám problém s tím, že se jedná o variaci na Talentovaného pana Ripleyho - film je vyprávěný jinak, a v mnoha ohledech je originální. V jeden moment se však změní ve vyprázdněnou obrazovou exhibici, zatímco starší film se poctivě věnuje postavám a mnohem lépe zafunguje v emoční rovině. (31.12.2023)

Emerald Fennell se zaskvěla již svým debutem, díky němuž posbírala řadu cen. A jak víme, potvrdit úspěch a dosažení nějakého cíle bývá mnohdy mnohem složitější. Jí se to evidentně povedlo, byť těch cen Saltburn neposbíral. Nabídl však neotřelý, nekonvenční, místy dekadentní filmový zážitek pro filmové fajnšmekry. V první polovině jsem se nestíhal smát nad salvou odzbrojujících vtipných hlášek. Film hlavně funguje jako perfektní celek - rafinovaný scénář, skvělá kombinace humoru i vážnosti, střih, kamera, kostýmy a v neposlední řadě bravurní herecké výkony. Barry Keoghan tyhle role umí a zvládá na výbornou, Jacob Elordi potvrzuje kvality silné party z Euforie, kde patřil hned k mým oblíbencům a Rosamund Pike opět září. Nerad bych samozřejmě opomenul většinou vždy distingovanou Carey Mulligan, již jsem tady téměř nepoznal. Možná časem zvýším na plný počet. A k závěru - nějak se nám s tím tancováním roztrhl pytel - začal to Mads v Chlastu, pokračovala Laia Costa v Un amor a Barry Keoghan laťku zase zvedl a povýšil na jinou úroveň... (31.03.2024)