Človek na moste

Ivan Mistrík v roli venkovského učitele, který udělá osudovou chybu. Nechce zranit děti létajícími střepy od výbuchu v pravé poledne, protože nějaký partyzánský idiot nastavil blbě časovač. Rozbíjí okna dodatečně a je přitom chycen. Prubner má sice pravdu, že tento film má mnoho technicko scénáristických chyb ale přesto mu patří 4. Mistrík svou roli zvládl neobyčejně skvěle. (22.11.2010)

,, Co to děláte pane učiteli? '' ---- Tuto větu jsem čekal a přesto jsem se při ní otřásl. Tenhle film mne překvapil. A mile. V sedmdesátých létech vzniklo podobných filmů moře a většinou byly nejen špatně natočené, ale hustě ideologicky zabarvené a tudíž dnes skoro nekoukatelné. Tohle je ale vyjímka. Černo-bílé podání filmu jen prospělo. Skvělá byla i kamera, která občas velmi zajímnavě a z růsných úhlů snímala herce... Všiml jsem si toho hned v úvodu filmu, kdy kamera zajímavě zabírá pohřební průvod na mostě. Mistrík byl opět skvělý a líbila se mi i postava německého velitele, který se sice snažil nastolit klid a pořádek v obci bez poprava mučení, ale o to více z něj šel strach... A plný souhlas s Masterem19, zde partyzání nejsou jako v jiných filmech ti skvělí hrdinové... zde je jejich jejich přítomnost a i pochybné poslání vinou utrpení místních obyvatel, kteří jsou s Němci v každodenním kontaktu. Až se divím, že se něco takovéhleho podařilo v roce 1972 natočit. Za to přidávám tu 4 hvězdu. 4 tabulky skla. * * * * (30.01.2015)

Muž na mostě vypadá zpočátku jako plnokrevné drama, nástin situace je dostatečně výmluvný. Bohužel v okamžiku, kdy má dojít ke gradaci, tempo vyprávění zvolňuje. Jakkoliv je Leopold Haverl dobrým hercem, jako tvrdý esesák ve vypjatých situacích nepůsobí dostatečně přesvědčivě, navenek prosvítá jeho slovanské dobráctví. Příliš melodramatická hudba v samotném závěru zbytečně rozvolňuje konec, který měl být spíš razantně podtržený. Velmi podobné téma zpracoval Ivan Bukovčan již v roce 1962 ve filmu Zbabělec, ale Jiřímu Weisovi se podařilo propracoval lepší psychologii postav a vytvořil větší dramatické napětí. I když film není zdaleka tak propracovaný jako o 10 let starší bratříček, povedlo se na Kolibě natočit velice slušné válečné drama s minimem výpravy. (26.01.2016)

Film někde na půli cestě při sestupu slovenské kinematografie z výšin nové vlny do bažin normalizace. Hezký černobílý obraz, který v zimních exteriérech vypadá úplně graficky. Kvalitní výkony hlavních herců, ale též již několik klišé. Uf, ale ten konec na mostě s plačícími babičkami ve vlňácích... a když po osudné salvě kamera zabere ušlechtilou hlavu učitelovu v pohybu, který naznačuje jak se jeho tělo ve spirále hroutí k zemi, a je to podpořeno tak tklivým hlasem houslí, to už jen jeden čeká, kdy ještě zazní hymna. Takový heroický kýč. (27.01.2016)

I přesto, že se filmu nevyhýbá klasický neduh čistě slovenských válečných snímků, tedy veškerá němčina bez překladu a skoro všechny situace lze vidět i jinde a ačkoli se celá, jinak bravurně vypjatá situace vyvíjí jednoduše, celková atmosféra je vynikající. Úplný začátek snímku je dokonce jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Celá kvalita je jistě zapříčiněna také syrovým černobílým obrazem i výborným herectvím a film se může hrdě postavit do řady podobně kvalitních snímků, mapující nejtemnější období Slovenského štátu. Otevírá nejen otázku nutnosti činů zde provedených, ale také charaktery lidí. Konkrétně slušného a nevinného člověka, který se dostal mezi mlýnské nacistické kameny, ze kterých nebývalo úniku. (26.01.2016)