Stratenci
Lost Children
Režie:
Miloš MakovecKamera:
Vladimír NovotnýHudba:
Jan RychlíkHrají:
Gustáv Valach, Stanislav Fišer, Vladimír Hlavatý, Alena Vránová, Radovan Lukavský, Karel Ensman, Jan Maška, Vladimír Huber, Ladislav Gzela, Vladimír Klemens (více)Obsahy(1)
Dramatický příběh, kterému za předlohu sloužila stejnojmenná črta Aloise Jiráska, ukazuje na třech vojácích rakouské armády celou nesmyslnost války. V polovině osmnáctého století, v době prusko-rakouské války, se náhodně setkávají kyrysník, husar a pěšák a společně se ukrývají na samotě. Na každém z nich zanechala válka jiné stopy, ale všichni touží po normálním lidském štěstí. I když z počátku mají odlišný poměr k vojenské službě, mění se pobytem na samotě a atmosférou života v selské chalupě a odmítnou vrátit se k rakouské armádě. Ale všichni tři tereziánští „ztracenci" berou do svých rukou opět zbraně, kterých se již nechtěli dotknout, když je samota přepadena Prusy. Podaří se jim krýt útěk rodiny i s dítětem, ale sami to zaplatí svými životy. (Filmový přehled)
(více)Recenze (53)
Za doby Prusko-rakouských válek se odehrává příběh o putování tří "ztracenců" , kteří už nechtějí bojovat a shodou okolností se všichni ocitnout v horách na samotě jednoho hospodáře. Každý má z války nějaké svoje trable, které je sžírají. Jejich tragický osud vypovídá o nesmyslnosti válčení a ta nesmyslnost platí samozřejmě v každé době. Myslím, že tohle je Makovcův nejlepší film, není vůbec poplatný době a tudíž neobsahuje zidealizovanou propagandu, ale přímočaře vypráví osudy hrstky lidí, kteří se snaží v oné temné době žít a přežít. Některé scény jsou hodně vypjaté, zejména ty, odehrávající se v poslední čtvrtině. Hudba Jana Rychlíka zní chvíli barokně jemně a hladce, aby v některých pasážích až nepříjemně burácela, bitevní scény doslova rozbíjí. Kamera Vladimíra Novotného si pohrává s různými detaily, prostřihy a nasvícením, na svou dobu nápady těžce neotřelými. Trojice "ztracenců" zahraných Gustávem Valáchem, Vladimírem Hlavatým a Stanislavem Fišerem laťku kvality filmu posunují nahoru. Nemám absolutně co vytknout, nečekal jsem takové emotivní a vcelku i brutální drama. ()
Jeden z mála filmov s historickou tematikou, ktorý ma neiritoval. Svojou pointou mi pripomenul Sedem statočných, každý zo zbehov bojoval so svojim démonmi a všetci sa napokon rozhodli pre správnu vec. Perfektná kamera, pekná príroda, dobrí herci, Valach, to bol chlap. ()
Výtečné historické drama se (ještě před Vláčilovou Ďáblovou pastí) odvrací od popisné těžkopádnosti a soustřeďuje se na individuální osud lidí skřípnutých v soukolí dějin (v tomto případě sedmileté války). Příběh o znovunabyté cti mi v poslední čtvrthodince připomněl snímky J.Woo (včetně těch dvou bambitek v rukou G.Valacha). ()
ocenenia : MFF Cannes 1957 - Nominácia na 1. cenu ()
Miloš Makovec mě svým filmem Ztracenci příjemně zaskočil, nečekal jsem to od něj. S literární předlohou Aloise Jiráska se vypořádal nadmíru zdařile. Protiválečné poselství získává díky vylíčené náladě psychologické naléhavosti jasné kontury a silný hlas vichru. Existencionalismus předkládá svůj pohled na život, bezútěšnost se opájí strachem. Přítomnost na pomezí mezi životem a nicotou upíná poslední zbytky sil k hledání smysluplnosti, alespoň jednoho opěrného místa. Zoufalství šmátrá po pevném bodu, ale záchytný pilíř se ze slov marnosti a pochyb nepostaví. Studie lidského chování v extrémních podmínkách samotné podstaty života je destruktivní pro vnější i vnitřní světy. Vratká udržitelnost jakékoli vznešenější hodnoty nenabízí bezprostřední možnost naděje, ale i tehdy se lze postavit na odpor proti nezvaným proudům vyšší politiky života. Lidský život jednotlivce nemá význam, lidství se zdá být vzdálenou ideou. Zapomenutou v krutosti strachu. První rovinou poselství je cynický kyrysník (dobrý Gustáv Valach), vyhladovělý pruský dezertér. Všudypřítomná smrt chladnokrevnosti plnění rozkazů mocenských hrátek vyvolává nejzákladnější otázky o smysluplnosti. Pud sebezáchovy a strach ze smrti, bolestné procitnutí, ztráta jistot a jedinou chatrnou ochranou se stává hořká jízlivost. Druhou rovinou je lehkomyslný Václav (velmi dobrý Stanislav Fišer), mladý rakouský pěšák. Hledá se ztracené mládí, jedinou nadějí byl pečlivě uchovávaný daný slib a výhled na budoucnost. Válka a všudypřítomná smrt, svůdně se prohne v bocích, rozverně zašvitoří a vysměje se bláhovým a okolnostmi zadušeným představám naplněného a šťastného života. Třetí rovinou je zádumčivý husar (zajímavý Vladimír Hlavatý), zkušený a zodpovědný rakouský voják. Obžalobou se stává tíživost vlastního svědomí. Krutá nesmyslnost války zde dostává nejjasnější tvar, pláče se u dveří a prosí za odpuštění. Čtvrtou rovinou je Jíra (dobrý Radovan Lukavský), Václavův kamarád z dětství a dospívání, a jeho manželka Baruška (zajímavá Alena Vránová). Praktická ukázka rozkladných dopadů válečných půtek na civilní obyvatelstvo a stav společnosti. Strach se stává pánem situace a nikoho nenechává bez proměny a nejzávažnějších následků. Z dalších rolí zaujme přepadený sedlák (Vladimír Huber) a jeho žena (Eva Očenášová). Ztracenci jsou protiválečným pohledem v komplexně rozšířeném pojednání, kdy každý další argument má zvyšující se váhu závažnosti. Herecká exprese naléhá stále hlasitěji a sugestivněji. Ztracenci jsou vynikajícím psychologickým dramatem. Navzdory době svého vzniku. ()
Velmi dobre protivalecne drama podle predlohy Aloise Jiraska. Ocenuji i zajimave herecke obsazeni. I pres jednoduchost pribehu umi film oslovit i po letech od nataceni... ()
Faktická poznámka puntičkářského historika: Jedná se sice o prusko-rakousko válku (tj. to znamená, že proti sobě stojí mimojiné Rakousko a Prusko), ale nikoliv o Prusko-rakouskou válku jak se jmenuje konflikt z roku 1866. Válka ve filmu je buď válka o rakouské dědictví 1740-1748 nebo sedmiletá válka 1756-1763. Pro film to sice není podstatné (tam se řeší nadčasové problémy šmrncnuté ideologií komunismu (ale nebojte se ve velmi omezeném a stravitelném množství)) a já to sem píšu jenom, aby nedošlo k mýlce. PS: Komentář uživatele Bumerang k tomuto filmu je docela dost spoileroidní. Nedoporučuji, abyste si ho přečetli před shlédnutím filmu. // SPOILEROIDNÍ "HLÁŠKY", KTERÉ SE MI PODAŘILO ZACHYTIT: Jídlo nemáš, tabák nemáš. K čemu seš člověče. // Rubat Prajzy není hřích. // Počkat na befél, pak to není hřích. // Co to bylo, ty schnilotino špitálská? // Vojny budou. - A proč? - Abysme vyhráli. // Takovou si vede řeč, študiosus. // Uzené měl dobré, bludař. // Maruško, ty jsi vyvdaná? // Já jsem dosloužil, ale mstít se budu. // Pojedeš na voze, ty malý, maličký. // Prašivci, prašiví ani nos nevystrčí. // Bláznovský čas žijeme. // Neprojdeme, ztracenci. // Životy vám vraždí a vy jim ruce líbáte. // Václave, Maruška za nic nemůže. - Kdo za to může? Já ani Maruška vinu neneseme. // Že na té vojně, že je tam hojně. // Vy nejste dobrý člověk. - Netento. Neplačte. To já jentak špásem. // Velký je plášť Hospodinova milosrdenství. // Vy nekouříte? To Hospodin nezakazuje. - Nač plíce udit, z huby komín dělat? // Jako plástve medu tahle řeč. // Nevrátí se, už se nikdy nevrátí. ()
Príbeh nemá až také grády ako niektoré iné Jiráskové predlohy, napriek tomu to je po dramatickej linke zaujímavé dielo, menej už toľkokrát prevarená téma zbytočnosti vojen. Spracovanie by som si ale vedel predstaviť aj lepšie, menej vykecávajúcich sa monológov a viac exteriérových scén, trochu nech to vyzerá ako počas vojny, nielen pár retrospektív a strieľanie v tme. Herecké výkony sú však poctivé, samozrejme Valach, ale aj Hlavatý v netypicky nekomedionálnej roli. Akurát by som čakal, že husár bude mať 'moďorský' akcent. ()
Nějak tu dobu nemusím... ()
"Ty vojny kdyby nebyly!" Tenhle přepis jedné z Jiráskových povídek se zajímavými dialogy má za mě svůj vrchol ve chvílích, kdy tři rakouští vojáci vedou na statku spolu se místním sedlákem nadčasové řeči o nesmyslnosti válek a o tom, co udělat, aby místo válek byl mír: "Až bude v každém z nás, bude i na světě". Šílené na tom přitom je, že brzy po těchto disputacích, ve chvíli, kdy to člověk nečeká, mají všichni tu hrůzu války pocítit na vlastní kůži. Z filmařského hlediska zajímavé hned entrée s detailními záběry na různá zvířata (motýl, veverka, zajíc), po nichž hned následuje záběr na mrtvé vojáky a mrtvého koně. Excelentní kontrast živého s mrtvým. V dalším průběhu filmu pak si divák může užít mj. krásně nasnímanou krajinu a vznešenost barokní hudby. ()
Výborné historické drama, kde pro mě Gustáv Valach herecky exceluje. Na tu dobu opravdu skvěle zvládnutý film. ()
Hmmm, dost dobrý... Temný, perfektní kamera a herecké výkony. Poctivý film. Mám 100chutí dát si jej znovu, nevim, jestli dát pět. Podobné filmy: Markéta Lazarová. ()
Je to sice Jirásek, ale jednoduchý a předvídatelný příběh. Zfilmováno průměrně, ale se sympatickými herci a krásnou přírodou. ()
Historické drama s období prusko-rakouské války s neobvyklou pravdivostí zápasu lidské duše nad úvahami o nesmyslnosti válek a zabíjení. Při cestě hrdinů přes horské úbočí a lesy schovaných do klínů hor Vám nejen vyhládne, ale začnete spolu s nimi uvažovat nad dvojí tváří Boha, který stojí na obou stranách bojujících stran, přísahy, povinnosti k vlasti, k rodině z bezmoci vrátit se domů, když každý voják musí chápat dezerci jako zradu právě těchto hodnot. Nezměrná tragédie, utrpení všech účastníků filmu a jejich životní prohry a myšlenky ve Vás začnou probouzet pocity pacifismu a zároveň obrovský pocit sounáležitosti k postavám filmu. ()
Zapomenutý klenot české kinematografie sám o sobě, když si k tomu vezmete tehdejší produkci (stačí se podívat, co v tomto roce a v letech kolem vznikalo), je to naprostá bomba. Pozapomenutá povídka Aloise Jiráska nenásilně humanistická naštěstí neumožňovala nějaké velkolepé bitevní scény ani hýření patosem a umožnila soustředit se na postavy. Ty jsou dobře a uvěřitelně zahrané a vše korunuje krásná černobílá kamera. ()
Vynikající výkon herce malých rolí Vladimíra Hlavatého a heroické herectví Gustáva Valacha. Již proto bych tento film doporučil každému. ()
Zpočátku se zdálo, že to bude hrozná nuda, ale jakmile sběhové přišli do Jírovy chalupy, odehrával se velmi působivý příběh. Starý voják nemůže slyšet pláč dítěte, zasažen starou událostí, při níž nešťastnou náhodou zabil malého chlapce. Mladý voják je blízko domova a touží po své Barušce, ale zjišťuje,, že si ji vzal Jíra, který se sběhů ujal a skrývá je ve své chalupě. A pak je tu ten silný, představovaný G. Valachem. Mistrovsky sehrané od všech tří aktérů - Valacha, Fišera i Hlavatého... Jiráskovu povídku jsem neznal, i proto jsem byl tak silně vtažen do děje. Jen se ten začátek - a trochu i ten konec - hodně vlekl. ()
Na temná 50. léta 20.století se jedná o naprosto vyjímečný film, který je z nepochopitelných důvodů opomíjen. Příběh o třech dezertérech sice má určitou myšlenku hodnou ke zneužití propagandou své doby, ale natočeno je to tak mistrně, že pokud se tak skutečně stalo, na dnešní dobu to zcela vyšumělo. Jednoduchá povídka Aloise Jiráska má něco do sebe. Pojednává o třech vojácích s názorem o naprosté nesmyslnosti války a jejich touze po obyčejném lidském štěstí. Ale když jsou náhle napadeni Prusy, uvědomí si, že o to své štěstí přeci jen musí tvrdě bojovat. Příběh je převážně dialogový s mírným přesahem do poetiky, ale svou poklidnou atmosférou a vypravěčským umem umí zaujmout. Dějství si neklade nároky na větší množství postav a tak se dá říci, že je tato látka velice vhodná i na divadelní prkna. Alois Jirásek napsal hodně povídek s vojenskou tematikou a je škoda, že takových filmových zpracování nevzniklo více. Režisér Miloš Makovec již měl nějaké ty zkušenosti s výpravnými snímky, a tak není překvapením jeho pojetí dané doby. Film za shlédnutí rozhodně stojí, neboť má co říci i dnes. ()
Zběhlí vojáci se baví o politice a válce – i když se jedná vesměs o kritiku. Rouhání kyrisníka (Valach). První polovina se vleče. Protiválečný film paradoxně prosycený ve druhé půlce ničením, násilím a smrtí. Pěkný moment: když husar nalezne u dítěte odpuštění. ()
LFŠ 2012 / Smetanovy sady ()