Tažní ptáci

Není nic lehčího než člověka odsoudit a nic není těžšího než ho pochopit. ... Ikarův pád je pro mě především předehrou pro toto syrové pokračování, které má pro mě mnohem výraznější hloubku příběhu a vyřčených myšlenek. Menšík na výbornou a Brodský asi ještě o chlub lépe. (01.03.2017)

Oproti mnohem celistvějšímu Ikarovu pádu působí Tažní ptáci epizodičtěji, skoro až seriálově. Příběh se odehrává ve stálých konfrontacích, přičemž mimo Káru a Fendrycha (a snad ještě Karlíka) nejsou postavy hlouběji prokresleny a (personalizované) prostředí léčebny – a koneckonců i venkovního světa působí panoptikálně: role všech jsou předurčeny a jakýkoliv čin či chování se zdají být pouhou recidivou – osobnostní jednoznačnosti. Necelistvost prohlubuje i rozštěpení příběhu na dvě dramata, jejichž průnik je vzhledem k závažnosti jejich spojení, podán poněkud úzce: odbývá jej teatrální výstup polepšujícího se, po němž následuje nový pád. Menšíkovo a Brodského herectví je ovšem odzbrojující a nezbývá než litovat, že z třetího filmu zůstal jen scénář. Tažní ptáci jsou skvělí právě jen jako druhý díl trilogie, přechod od strhujícího počátku k jistě neméně děsícímu konci. Torzo. (21.02.2017)

Tažní ptáci jsou volným pokračováním filmu Ikarův pád. Hudebník Kára nakonec nastoupil na protialkoholní léčbu a jeho zážitky jsou vyprávěny právě tímhle filmem. Tažní ptáci jsou v mnoha ohledech ještě silnější než Ikarův pád. Již nejde o drama jednotlivce, ale o drama celé společnosti alkoholiků. Přibývají další postavy a další výtečné herecké výkony (Vlastimil Brodský!). Atmosféra příběhu je opět smutně depresivní a na rozdíl od filmu Dobří holubi se vracejí, není ani prostor, kde to odlehčit černým humorem. Boj alkoholika s jeho závislostí není vůbec jednoduchý. Cesta zpět do normálního života je nesmírně obtížná a pro někoho téměř nemožná… Lépe je dát si sakra bacha, aby tam člověk neskončil. Jsem rád, že mé zkušenosti s podobnými případy jsou jen zprostředkované právě podobně silnými snímky. Jako prevenci mohu jen doporučit. (13.12.2022)

Volné pokračování vynikajícího "Ikarova pádu", o které se zasloužili víceméně stejní tvůrci a herci, kterým opět vévodí Vladimír Menšík, ale film se stal legendárním nejenom kvúli Menšíkovi, ale také kvůli vynikajícím hereckým výkonům všech "hlavních" protagonistů. Dost často platí, že pokračování obvykle nedosáhne kvalit originálu, ale v tomto případě možná pokračování Ikarův pád ještě předčilo, takže i tento "koncert pro všechny zůčastněné" lze oprávněně přiřadit do klenotnice naší televizní tvorby. Je to samozřejmě film, na který jen tak lehce nezapomenete a jen jen škoda, že není připomínán častěji namísto některých "rychlokvašených" a masivní reklamou uváděných novinek ... (24.10.2018)

Československý televizní film vyprávějící o osudech pianisty Káry v protialkoholní léčebně, volně navazující na úspěšný Ikarův pád. Snímek od osvědčené dvojice scénaristy J. Hubače a režiséra F. Filipa mistrně popisuje průběh léčby, jež se pod vedením primáře R. Lukavského snaží obnovit v pacientech disciplínu a v rámci možností pozvednout ducha. Pan Kára v podání fenomenálního V. Menšíka má nakročeno k úspěšnému dokončení léčebného procesu, avšak jeho návštěva u rodiny jeho snahu a píli zhatí, neboť po návratu se cítí opuštěn a zapomenut, a tak v neobyčejně dojemné scéně u piana opět sáhne po sklence. Vynikajícího Menšíka doplňuje snad ještě herecky lepší V. Brodský v roli zádumčivého alkoholika Adolfa Fendrycha, jenž je v léčebně nedobrovolně a svým nezodpovědným chováním a nenapravitelnou touhou po alkoholu ztrpčuje život ostatním chovancům. Hubačovy dialogy jsou dovedeny k dokonalosti, stejně jako herecké výkony všech postav, tedy nejen pacientů v ústavu, ale i tragicky poznamenané Károvy rodiny, manželky J. Hlaváčové a syna Ondřeje v podání J. Hanzlíka. Mezi léčícími se pijany nejzajímavěji působil tradičně skvělý J. Somr coby despotický necita pan Karlík, dále cynický doktor E. Cupák, mladý notorik P. Zedníček či další oběti alkoholové závislosti V. Krška, O. Lackovič či V. Černý. Název Filipova snímku pramení ve Fendrychově podivné domněnce, že člověk může létat a také k jeho častému obracení zraku k nebi. Není snadné rozhodnout, zda bych hodnotil lépe Ikarův pád či tento televizní skvost, stejně tak jako nelze rozhodnout, kdo z dvojice Menšík – Brodský byl herecky více přesvědčivý, skutečností zůstává, že obě tyto díla patří k nejlepším a nesmrtelným dílům československé televizní tvorby a o herecké genialitě obou hlavních představitelů nemá smysl dlouze hovořit. (17.08.2018)