Hoši z Brazílie

Skvělý thriller s božskou zápletkou, perfektně budovanou atmosférou, tradičně kvalitní hudbou Jerryho Goldsmithe a dvěma hereckými legendami v hlavních rolích (Peck je jako psychopatický doktor Mengele geniální!). Mrazivý a originální snímek, který v sobě bezchybně kombinuje dvě stále velmi aktuální témata - nacistickou hrozbu a především klonování. Po Planetě opic, Generálu Pattonovi a Motýlkovi z mé strany další velká poklona pro Franklina J. Schaffnera. 85 % (25.07.2008)

Vynikající sedmdesátkový thriller, v němž si Gregory Pack vystřihnul zápornou roli doktora Josefa Mengele. Je to nepříliš známý film, dostal jsem se k němu v podstatě úplnou náhodou - a o to víc jsem byl příjemně překvapený. Předně to má úplně skvělou zápletku. Když se vyjeví, o čem přesně ten film vlastně je (předem jsem si naštěstí nečetl komentáře, které tu toho hodně vyzrazují), zmocnil se mě velmi nepříjemný, až znepokojivý pocit, srovnatelný třeba s Dotekem Medusy. Jsem nadšen jako už dlouho ne. (22.05.2011)

Konečně jsem padl na adaptaci Levinova literárního řádění, o které můžu prohlásit, že je košer téměř ve všech ohledech! Hoši z Brazílie mají v zásadě čtyři devizy, kvůli nimž stojí za to se neupejpat a bezpodmínečně si je, nejlépe ihned, sehnat, pustit, vychutnat. Zde je jejich výčet: 1.) Lišácky obsazené role (geniální dvojkombinace Peck - Dr. Mengele; Olivier - lovec nacistů), které si patřičně užívají nejen oba zmínění. 2.) Zachování Irova sarkasmu, nadhledu a satiry v plné míře (!). 3.) Perfektní Goldsmithova hudba (není tomu tak dávno, co k mé nezměrné radosti, vyšla v kompletní a remasterované podobě). 4.) Nadčasové téma. Za jediný markantní mínus počítám fakt, že Schaffner se nepokouší o žádné velké umění a stařecky lpí na léty prověřených (a provařených) postupech, které možná fungují, ale zbytečně brání filmu v rozletu. Momentů, které z vykolíkovaného konceptu vybočují, je jako šafránu a bohužel se snadno ztrácejí v okolním "plevelu" (příkladem budiž skvěle sestříhaná Mengelova revize bývalé laboratoře). Asi mi nezbývá, než se utěšovat vědomím, že vůbec existují, srazit podpatky do latě a radovat se z dobrého. A toho vskutku není málo! (07.11.2008)

Příliš dlouhá stopáž, kdy minimálně druhá část měla být rozhodně kratší. Vynikající herecký výkon Gregoryho Pecka, který je ale víc hitlerovský než mengelovský, Laurence Olivier hraje sice také nad průměr, ale přece jenom už je cítit sem tam přehrávání, občas to přežene. Pobavil mne přízvuk u té které postavy, podle toho, zda mluví anglicky se švýcarským přízvukem, rakouským či švédským... Scénář je velice dobře vystavěn, i když mnohé zvraty se dají očekávat, potěšil mne Steve Guttenberg v úvodu. Ještě je zde dobré poselství ze závěrečné Mengeleho řeči, tedy že tento svět je nacismem tak fascinován, že duch Hitlera vlastně stále žije - a to je jeho vítězství i po tolika letech. Miliony šílených fanoušků propagují neonacismus i ve 21. století, a film je určitým výstražným mementem, abychom tuto skutečnost nepodceňovali. Ale zpět k filmu - kromě délky a jisté předvídatelnosti mi chybí i větší zaujatost kamery a výpravy. Mnohé scény jsou nasnímány chladně, bez potřeby dát divákovi něco navíc, třeba pocit, že je při tom. Kdejaký video reklamní průvodce to dokáže lépe. Stejně tak se povedlo vykřesat jistou zajímavost cizích prostředí a exteriérů maximálně při průjezdu tramvaje v Rakousku, u skladišť s pivem u trati, částečně na švédském mostě, ale třeba původní Bourne s Richardem Chamberlainem dokázal potenciál cizích měst využít daleko lépe a filmově ústrojněji. (17.07.2012)

Vskutku znepokojující film, u kterého mě opravdově mrazilo. Už jen při myšlence, že by to mohla být pravda. Hrozba lidského klonování je po zhlédnutí filmu ještě děsivější. Naštěstí byl ve skutečnosti Mengele jenom malej čudla, o kterým Hitler v životě neslyšel. (Tím nezpochybňuju Mengeleho zločiny, jenom konstatuji historickou pravdu). Herecký koncert dvou legend Gregoryho Pecka a Laurence Oliviera. (02.01.2010)