Stalo se za bílého dne

Spoilery! Tento snímek byl zřejmě příliš dobrý na to, aby se někdo obtěžoval s tvorbou titulků. Něměcky rozumím jen několika základním konverzačním frázím z koncentračních táborů, tudíž jsem si na originál netroufl. Musel jsem se tedy po 100 letech ponořit do českého dabingu a bylo to dle očekávání hrozné. Zároveň to ovšem byla jediná hrozná věc, kterou jsem ve snímku zaregistroval. Dost se mi zamlouval jednoduchý kriminální děj, který byl skvěle vystavěn i jednotliví aktéři. Krásná ukázka toho, k čemu až může nebohého pána zahnat dominantní mrcha žena. Viděno v rámci Filmové výzvy 2017. Film mi vybral uživatel nascendi. (24.05.2017)

Vadilo akorát to, jak film výchovně (naivně) směřoval, a taky že dramatizace byla dopředu vytušená. Jinak ale poctivá b&w kriminálka starého mustru, odehrávající se na švýcarském venkově, orámovaném silnicí první třídy s velmi proměnlivým provozem (když se vystupovalo z auta do silnice, nikde nikdo, když se spěchalo, pendlovalo po asfaltu do anebo z Curychu jedno auto za druhým). Dobrá hudba, a vynikající původní dabing brněnského studia (Zdeněk Kampf měl úžasný hlas, a jak s ním dovedl pracovat). Budu si pamatovat, tento případ vyšetřuje doktor Matthäi. (22.11.2013)

U přednášky k této krimi klasice mě překvapila informace, že Dürrenmatt nejprve napsal scénář snímku (a to ještě na podnět režiséra maďarského původu Vajdy), tepve po jeho úspěšném zfilmování vytvořil na stejný námět román Slib, který se v několika zásadních věcech liší. - Pokud jde o film samotný, mírně mě zklamala jeho celkem nenápaditá, velmi klasická režie. Scénář se dá chápat spíše jako mírná parodie na detektiní romány, využívající všech jejich klišé - v čele s geniálním nadporučíkem Matthäiem, jemuž každá sebeabsurdnější scéna přinese drobný klíč k vypátrání vraha (ten přesně odpovídá popisu Matthäiova stejně neomylného přítele psychiatra, který psychologický profil pachatele sestaví na základě jedné dětské kresby). Výborné jsou herecké výkony. Vedle představitele policisty Heinze Rühmanna zaujme i padouch: budoucí Goldfinger Gert Fröbe. (04.05.2007)

Dnes, po všech těch Mlčeních Jehňátek, Sedm nebo Americkém Psychu, a řadě televizních sezón ve společnosti Myšlenek Zločince nebo Law & Order: Special Victims Unit, už Vajdův krimithriller na diváka působí dílem naivně, dílem povrchně a zkratkovitě, ale ve své době byl rovnocennou náhradou zmíněných "úchyláckých" detektivek naší doby. I přes výhrady k dějové konstrukci, která by se dala označit téměř za úsměvnou, zůstává Bílému Dni vynikající herectví Heinze Rühmanna (kterému výborně jdou jak analytické policejní postupy, tak interakce s dětskou hrdinkou), a především dokonale se proměňující Gert Fröbe - kterého uvidíme až ve druhé polovině filmu. Na svém omezeném prostoru předvádí precizní studii psychicky nemocného muže, z něhož jeho porucha udělala sériového vraha malých děvčátek. Z každého obrazu cítíte jak nepředstavitelně odporný zločin tenkrát vražda dítěte představovala. My jsme už otupěli, společnost se posunula... A taky proto bychom si měli tenhle - byť jenom v určitých segmentech - vynikající filmařský počin připomínat. 80% (20.03.2013)

Krimi, na ktorej sa podpísal čas. Samozrejme, skvele zvolený výzor i charakter vraha sú v súlade s všeobecne vžitou predstavou slizkého przniteľa malých dievčatiek. A to sa počíta. Motív vyšetrovateľa, ktorý ide proti väčšinovej mienke obyvateľov obce aj kolegov je zaujímavý. Najmä v kombinácii s jeho rozhodnutím predhodiť vrahovi volavku v podobe malého dievčatka. Takže viacero pozitív v trochu démodé koncepte dáva dohromady záležitosť, ktorá je v pohode pozerateľná. Raz. (18.06.2020)