Garderobiér

"Dvíhaj oponu! , tie fašistické svine ma v žiadnom prípade zastaviť nemôžu..." 227-me predstavenie Kráľa Leara dáva poriadne zabrať najväčšej divadelnej hviezde, ktorej práve dnes akosi došiel dych. Neopustili ho len fyzické sily, ale zmätok a prievan nastal aj v jeho hlave a vypadli mu naučené texty. Z tejto situácie režisér ťaží humor i dramatické momenty. Albert Finney predvádza skutočne strhujúci výkon a jeho teplý poskok je mu minimálne rovnocenným partnerom. Napriek bombardovaniu Londýna nemeckým Luftwafe sa zdá, že starý Sir zo seba vydá na pódiu životný výkon. A to aj dal...Zaslúžené oscarové nominácie, pre pána Finneyho zvlášť. 80%. (28.10.2012)

Přes veškeré kvality Alberta Finneye, někdejšího osamělého přespolního běžce Toma Courtenaye a jejich úžasných dabérů Oty Sklenčky a Václava Postráneckého se jedná o divácky velmi náročný film. Hlavně proto, že se ve filmu tak málo děje, a přitom je vyjádřeno tak mnoho, celý jeden život velkého umělce, který své profesi obětovat život. Velký koncert dvou velkých herců (2+2), který ale může začít postupně lézt na nervy. Má to ale sakra blbej konec. (25.05.2013)

Poslední dny života hvězdy významného divadelního souboru v době 2. světové války, kdy byla kamenná divadla Londýna vystavena riziku bombardování a řešením se stal výjezd souboru na venkov, kde v provinčních štacích trávil se svéhlavým pozérským a afektovaným mužem nejvíce času úslužný garderobiér. Mistrovi slouží už 20 let a má pocit, že jen díky jeho péči se mistr dostal tak daleko a jen díkvy servisu, který svému pánovi poskytuje, divadlo dosud funguje. Když se to vezme kolem a kolem, britské divadelnictví přežívá především díky práci garderobiéra a jeho oddanosti. Protože divadlo poskytuje podporu ducha britskému lidu a jeho válečnému úsilí, na garderobiérovi závisí vlastně osud celé monarchie. Snímek, který ukazuje studii lehce patologické vztahové závislosti, se mohl snadno posunout do roviny temného psychothrilleru, nakonec ale zůstává především přehlídkou velkého klasického herectví shakespearovského stylu. Celkový dojem: 80 %. (01.11.2013)

Šokující poznání, že při současných komediích se můj smích podobá vynucenému skřehotání a u třicet let starého dramatu se doopravdy směju, vede k neomylnému svědectví o brilantním, téměř vyhynulém herectví na malém prostoru, jehož užaslým divákem jsem měla štěstí se stát. Poklona Shakespearovi, hercům i neviditelnému soukolí zákulisních profesí má jediného jmenovatele - lásku k divadlu, která každý rutinní úkon povyšuje na umění - jen sledovat samotné líčení krále Leara byla slast, v kombinaci s dialogy a asynchronním splýváním garderobiéra a herce trojnásobná. A jelikož má láska mnoho podob i mnoho projevů, neděste se, když těsně po vaší smrti někdo blízký prohlásí, že jste byl starej, sobeckej a hnusnej parchant, vyrovnává se tak se svou bolestí, protože vás přese všechno miloval... (21.05.2013)

,,UŽ 227 LEAROV ...A JA SI NEPAMÄTÁM PRVÚ VETU." __ Maximálne hodnotenie udeľujem filmom, ktoré ma obzvlášť oslovili, strhli svojim prevedením alebo ich považujem akýmsi spôsobom za mimoriadne. Garderobiér takým dozaista úplne nie je, ale z celkového hľadiska nenachádzam na ňom žiadne veľké výhrady a plný počet dávam pre herecký koncert oboch hlavných predstaviteľov, ktorý je ozaj mimoriadny. Sledovať ich už len v spomínanom parádnom českom dabingu (z roku 1987) je čosi výnimočné, a aký je potom originál? Z tu vedenej polemiky, či je lepším Finney alebo Courtenay by som skôr vybral druhého menovaného, ktorý napriek tomu, že ho charakter jeho postavy robí hierarchicky prirodzene menej dôležitejšou personou, sa nijako nestráca a svojimi famóznymi sólami ma oslovil o čosi viacej. Courtenay pri svojom pajedení sa ovláda dokonale takú škálu mimiky a gest, že v dobách pred digitálnym vekom by bol ideálnym predstaviteľom Glooma. Záverečná pol minúta je jedným z najdojímavejších filmových zakončení a oslovila ma svojou nenútenosťou. (281. hodnotenie, 36. komentár k filmu) (22.05.2013)