Život je krásný

Celé kouzlo této filmové legendy tkví v tom, že i v nejzarytějším pesimistovi dokáže vydolovat chuť do života na několik měsíců dopředu a také víru v to, že všude kolem nejsou jen ziskuchtivé svině, jejichž smyslem života je potopit ten váš. Možná se to nezdá, ale není to málo. Při závěrečné katarzi navíc slušně mrazí z toho, že ve 40. letech řešili úplně ty samé problémy, které máme teď my, ale stejně jsme suverénně najeli na stejně nemocný systém jako v té době Spojené státy, i když lék stále nikdo nenašel. Už jen proto se jedná o nadčasové dílo. (25.12.2014)

Tento film som si v kategórii filmu, ktorý by som chcela, aby bol premietaný na mojom pohrebe vyberala podľa jeho názvu. Život totiž považujem za dar, ktorý ak si vieme vychutnať a užiť napriek tomu, že je obyčajný, môže byť krásny. A presne o tom bol aj tento film. O tom, že život každého z nás je dôležitý aj keď sa nám to možno nezdá a aj keď ho nežijeme podľa svojich predstáv môže byť krásny s tým čo v ňom máme stačí si to len uvedomiť. Je krásnym posolstvom jedinečnosti a ako "pohrebný film" je určite dobrou voľbou...názov nesklamal. Videné v rámci Challenge Tour Special - Filmový lov (09.06.2015)

„Život je krásný“, to je snad to nejčistší a nejhlubší spojení „světského“ a duchovního dramatu, s jakým jsem se dosud setkal. Oba pomyslné žánry – či spíše umělecké tendence (určené odlišně magnetizovanými hledisky) – se v něm dokonale sjednocují, a jednoznačně tak vypovídají o světě hmatatelně naplněném Boží láskou, v němž není nesnadné propadnout beznadějí – přímo do záchranné sítě husté (či řídké) láskou lidskou, tou, kterou sám člověk dosud stačil rozdat. Důvěrným vhledem do prostého osudu poskytuje divákovi nepatetické memento a podnět k sebereflexi – podobně jako jiné poválečné neortodoxně duchovně orientované filmy jako Monsieur Vincent nebo Nelitujeme svého mládí. Souzní s aktuální kritikou západního měšťáckého individualismu, shledávaného jednou z hlavních příčin druhé světové války, a navrhují proti němu – obrodnou, spásnou a osvobozující – alternativu v sebeobětování. Na rozdíl od zmíněných podobných děl ovšem Caprův první poválečný hraný snímek překvapuje humorem – barvitě prostínovaným, jímž se – nijak snižovaná – náboženská dimenze zdůvěrňuje a rozšiřuje i na místa nejprofánnější – mezi nás – a posvěcuje je – námi. (14.07.2016)

Ve čtyřicátých letech vznikly v Americe opravdové klenoty, a tenhle film rozhodně patří mezi ně. Doba, kdy se točily filmy hlavně kvůli skvělým lidským příběhům a "boxoffice" byl až na druhém místě. Tehdy mohli vzniknout filmy jako je tenhle - filmy které pohladí na duši a které (pokud nemáte srdce z kamene) jsou schopny vyvolat ty nejsilnější emoce. Nezapomenutelný snímek ! ... P.S. Tuhle klasiku jsem si sehnal (horko těžko) bohužel až teď (podzim 2007). To úsilí za to stálo :) (16.10.2007)

Jeden z mála filmů, jehož poselství vítězí nad dějovým obsahem. Zápletka, stejně jako způsob vyprávění příběhu, jsou nadnesené. Vše je prostoupeno zvláštní spiritualitou, důrazem na tradiční křesťanské hodnoty a morální poselství. Však jde o jeden z 15ti filmů s největším morálním přínosem dle seznamu vydaného Vatikánem ke 100. výročí kinematografie. Pravdou je, že film velmi nenásilnou a příjemnou cestou poukazuje na význam života každého z nás a vybízí nás k zamyšlení se nad sebou samými, nad svými životy. Šikovně relativizuje nepodstatné, co se člověku zdánlivě jeví jako podstatné. Ukazuje nám americký sen v trochu jiné podobě. V podobě křesťansko – humanistické utopie, kdy pravda a láska vítězí nad lží a nenávistí. Lidé potřebují své sny a utopie. Všední život by byl bez nich příliš krutý. 90% (10.01.2012)