Velké nesnáze v Malé Číně

Etalon chlapeckého dobrodružství 80. let s mentalitou osmi až desetiletého dítěte, kterou nejlépe shrnuje dialog, ve kterém se Jack Burton nedůvěrhodoně snaží přesvědčit své parťáky, že do podzemí Čínské čtvrti se nevrací přece kvůli ženský, ale kvůli svýmu autíčku. Celý zbytek je převedení oldschoolového herního dungeonu do filmového tvaru. Ze zamřížovaného okénka z boční uličky se dostanete do zašpiněného sklepa, z něj skrze světlíky prolezete do zapomenutého skladu. Tam vede výtah jenom dolů, kde je středověká mučírna, staletá kanalizace, kuplířské klece, obří chrám a mezi tím se dá pohybovat skrze všemožné šachty, trubky a tajné chodby. Kdo hrál gamebooky z edice Fightning Fantasy bude za chvíli jako doma. Navíc Russell tady opravdu strašně ruluje jakožto parodie na osmdesátkový macho, který sice má stejný způsob namachrovanýho uvažování jako jiný protagonisté toho typu, nicméně je to po celou dobu matlák, který se několikrát sám vyřadí z boje. O to více jsem vybuchl smíchy při scéně, kdy vyřídil hlavního záporáka. Mimo jiné kvůli tomu, jak je tahle scéna nemilosrdně rychle sestříhaná. Spousta lidí tu koukám píše, že za mlada na tom hodně ujížděli a teď už se za to nějak stydí nebo co. Já jsem zařval hrůzou, když jsem si všiml, že jsem tomu tady někdy před lety dal pouhé tři hvězdy s nějakým přihřátým komentářem zpruzelého filmového kritika. Opraveno. Je suis Jack Burton. (29.09.2020)

Tak nevim. Mám to hodnotit podle pocitu, když jsem to viděl poprvé a výborně jsem se bavil směsicí akce, exotiky a výbornejch gagů, kde vrcholem je Kurt Russell s UZI v ruce a létající čínský záporák v rýžovém klobouku. A taky zelenooká krasavice. Nebo podle pocitu, když jsem to viděl loni? Fuck it, budu hodnotit očima dvanáctiletého filmového nadšence. 5* (26.11.2018)

Suverénně nejdynamičtější Carpenterův film, který hlavně v první polovině neskutečným tempem uhání kupředu, nezastavuje a jeho narativní intenzita nedává vydechnout. Skvost. Druhá půlka je čirá fantasmagorie, která se v tom béčkovém přelivu už tak trochu utápí a neví, co by ještě vymyslela. I tak ale tahle tvář osmdesátých let dokáže stále vykouzlit mnoho divácké radosti a úsměv na tváři. Minimálně opravdu funkčním humorem a bravurní chemií mezi Kurtem a Kimmy Cattrallovou. Vlastně dost radost. 80 % (26.10.2020)

V podstatě jde o schéma známé ve starých českých legendách. Duch musí něco udělat, aby nemusel už pobývat mezi reálným naším světem a dostal se do světa, kam patří. A tak se ještě plete do života zde na zemi. Někdy straší, někdy trestá darebáky, zde jde ale o změnu, chce zpátky na zem a potřebuje dívku s zelenýma očima. Chce svět ovládanout. To je samo o sobě komické, neb co je to vláda lidského jedince, třeba nad naším světem. K čemu by mu to bylo? Lidský život je omezený i pro největší boháče na téhle planetě. I pro ně platí základní pravidla lidského života. Ještě že je tam i slůvko komedie, to je potom jiná... (11.07.2010)

Nestárnoucí upomínka na dobu, kdy blockbustery byly pouťově spektakulární a nemaskovaly svou podstatu za rádoby mnohovrstevnatost. Navíc Carpenterova klasika představuje fascinující projekt, který se pokusil do amerického mainstreamu přenést žánr hongkongských fantaskních báchorek, které tam v osmdesátkách revitalizoval Tsui Hark. Carpenter výtečně vystihl jejich karnevalovou rozjívenost a totožně i svůj biják zaplavil praktickými speciálními efekty, fyzickou akcí, hororovými elementy i slapstickovým humorem. Při tom současně podvrací a s nadsázkou glosuje klasický obraz amerického filmového macho hrdiny, když Jacka Burtona se vší jeho nabubřelostí a frajírkovstvím ukazuje jako ryze chaotický element, který spíš jakékoli situace komplikuje než zachraňuje. (14.03.2021)