Sting

Šarlotin pavúčik. Láskyplné pomrkávání na vše možné od Arachnofobie přes Duplex se Stillerem až po vetřelčí sérii, které už od samého počátku nezapírá svou béčkovou podstatu s cílem pobavit i skrze postavy. Zatímco mladá Ripleyová prolézající vzduchotechnikou s naftalínometem vystoupila z ulity rozmazleného fracka s názorem, dementní babi Helga se měnit nemusí. Být mimo je někdy výhodou, obzvláště když se blíží smečka černých psů.. (22.05.2024)

Ehm, nezapomněl tu "náááhodou" někdo do záhlaví doplnit škatulku "komedie"? Třeba i jako varování? Po nedávném průseru od žabožroutů je tady totiž další moje letošní pavoučí zklamání. A dvojnásobné, protože od tvůrce pětihvězdových Wyrmwoodů. Komu je probůh tenhle film určený? Věděl to vůbec sám rejža/scénárista? Snad dětem? Ano, to jsem si dlouho myslel, protože ca 80% děje (a celá první polovina) se nese v duchu rodinných středoproudových pseudohorrorů, jakými byli svého času třeba Špílbergovi Poltergeisti. Ovšem na druhou stranu film v druhé půli obsahuje několik málo scén, které bych asi dětem (aspoň těm předpubertálním) radši nepouštěl, nechtěl-li bych jim způsobit psychickou újmu. Takže tedy soft horror pro mládež okolo 12-15 let? Asi. Ale kdy už se sakra začnou točit plnotučné horrory pro nás dospělé? Hmmm... V rámci objektivity musím ale rejžovi i pochválit několik výrazných postav, například obě pološílené babky, španělskou vdovu, podivínského korejského souseda, nebo vyloženě komediální figurku hubiče hmyzu. (14.05.2024)

Arachnofobici letos zažívají krušné časy. Letos tady mámě Havěť, která byla povedená z mnoha důvodů a teď Sting. To oproti mnohem reálněji pojatější Havěti sází na sci-fi linku o jednom malém pavoučkovi z vesmíru, který se rapidně zvětšuje a likviduje osazenstvo panelového komplexu. Pavouk je zde jenom jeden a je převážně dělaný CGI nebo praktickými efekty. To není na škodu, ale pocit nějaké nepříjemnosti je pryč a spíše to připomene starší filmy, které kdysi vycházely po stovkách. Je to zábavné, občas vtipné a naopak oproti Havěti mnohem víc brutálnější, ale ne tolik, aby mě to uneslo. Jedná se tak o fajn jednohubku, která rozhodně neurazí. Pokud vznikne dvojka, potenciál se zlepšit a zvýšit bodycount je obrovský. (15.05.2024)

Tvůrci Wyrmwoodu nám doručili už druhého letošního pavúčika, který je podán více odlehčeněji a arachnofobikům nedá bohužel moc zabrat, v tomhle byl Vermines agresivnější a úspěšnější a tady se zkrátka v mnoha věcech mohlo přitvrdit, ale určitě Sting neurazí. Opět tu máme panelák, spousta lidí a jedno vajíčko z vesmíru, ze kterého se vyklube pavouk, který má čím dál větší apetit. Malý pavouk byl pěkně exotický a scéna, kde vlezl do ženy a začal v ní dělat bordel v těle byla solidní, ovšem tady se dalo vyřádit tak, že z toho mohla být gore scéna roku, tu se mohli teda vyřádit 3x více. Připomíná to spíš monster horor béčka z 90. let, které mají odlehčený nádech a úplně to nevadí, jen humor úplně nefunguje a vraždy jsou spíš mimo záběr, když už z toho udělali vyvražďovačku, tak to chtělo výživnější mordy, protože atmosféra moc nefunguje a strach z pavouka tím tuplem. Koukatelné a příjemné, ale na vyšší hodnocení se nevyškrábu. Vermines byli jinde. 60% (15.05.2024)

O Sting sa hovorí ako o najlepšom pavúčom horore sveta. Tak si najskôr urobme rešerš. Pavúčie horory zďaleka nie sú také rozšírené, ako žraločie. Keď si ich zrátame a vezmeme do úvahy len čisté horory (teda nie Pána prsteňov: Návrat kráľa), so šokom si uvedomíme, že ich v skutočnosti za posledné desaťročia vôbec nebolo veľa, skôr naopak. A väčšina z toho boli tvrdé už ani nie béčka, ale rovno céčka na hranici pozerateľnosti. Dostali sme sa kvôli tomu do štádia, že za jeden z najvydarenejších kusov môžeme považovať pretrikovanú komediálnu blbosť Útok pavúkov s Davidom Arquetteom. V tomto (pavúčom) štádiu tým pádom výkriky „najlepší pavúčí horor na svete!“ majú len pramalú výpovednú hodnotu. Za mňa výsostne najlepším zostáva Arachnofóbia, ktorá majstrovsky spojila nepríjemný horor s čiernou komédiou. A to hororové komédie fakt nemám rád. Ono je pekné, že tvorcovia Stingu uprednostňujú postavy, ale čo z toho, keď sú útrpne neoriginálne? Herci sa síce snažia (prirodzenú Alylu Browne možno čaká kariéra), ale je to prd platné, keďže také klišé by neuhral ani Ian McKellen. Ostatné postavy (s výnimkou otca a dcéry) sú vyložené karikatúry, prípadne komické postavičky. Atmosféra zasneženej štvrte s činžiakom, v ktorom sa odohráva peklo, by mohla byť geniálna, ale to by sa v snehu muselo odohrávať viac, ako 120 sekúnd z 91-minútovej stopáže. Pri pozeraní sa mi často zo spomienok vynárali Critters 3, čo nie je práve najväčšia pochvala, ako iste sami uznáte Jasné, pavúk z vesmíru, čo my o ňom vieme? Ale dať sem tvora, ktorý rozumie ľudskému hlasu (!) a píska (!!) a pritom sa správa ako bežný (gigantický) pavúk, to som proste nepochopil, nebavilo ma to a sem-tam som starecky krútil hlavou nad detskosťou tvorcov. Samotný pavúk a scény s ním sú nechutné, hoc druhé Evil Dead nečakajte. To je škoda, myslím si, že ak už chceli byť tvorcovia iní, mali pritlačiť v píle práve pri gore, enormnom množstve pavučín, slizu atď. To sa odohralo len v zopár scénach a ani tie ma ako drsného hororového fanúšika nijak zvlášť neodrovnali. Dokonca si trúfať povedať, že ak by tvorcovia vystrihli 50 najdrsnejších sekúnd, bol by to rodinný film (!). Scenár je neskutočne neoriginálny (lezenie vetracími šachtami, pokazená baterka), predvídateľný (čo myslíte, ak sa na samom začiatku „náhodou“ ukáže, že je pavúk alergický na naftalínové guľôčky, budú vo finále použité proti nemu?) a dramaturgicky odfláknutý (aký malo zmysel na začiatku sa tváriť, že ide o budovanie vzťahu medzi pavúkom a dieťaťom, keď na konci z toho nič nezostalo?). Ale tak tie mizerné 3* si asi zaslúži, najmä v porovnaní s Lavalantulou 2. (21.05.2024)