Stopař

Béčkový road movie thriller, s nevysvětlenou motivací hlavní postavy a jedinečnou osmdesátkovou atmosférou, která celý snímek prostupuje. Vynikající je pak především samotný Rutger Hauer, v roli ďábelského STOPAŘE a úvodní deštivá čtvrthodinka. P.S. Jeden z deseti nejoblíbenějších filmů Christophera Nolana. (19.12.2016)

Na rovinu - Stopař je béčko jako vyšité. S psychologií postav si ani v nejmenším neláme hlavu. Logika jednání jednotlivých hrdinů pořádně skřípe a časový sled událostí taky příliš nevychází. Tenhle kousek jednoduše patří k těm, které je nutné brát jako prvoplánovou zábavu bez větší hloubky a moc nad ním nedumat. Od tuctové béčkové produkce se ale odlišuje nadstandardním hereckým obsazením a odvedenými hereckými výkony, protože takový Rutger Hauer je v těchhle vodách jako doma a opravdu umí. Jennifer Jason Leigh není jen tuctová naivka, ale výborná charakterní herečka a na plátně je to jednoduše znát. No a C. Thomas Howell předvádí nejspíš nejlepší výkon své kariéry, díky které měl slušně našlápnuto k většímu úspěchu než se nakonec dostavil. K tomu připočtěme zručnou režii, která přes některá žánrová klišé dokázala diváka překvapit. Přinejmenším v některých momentech nechybí atmosféra, takový nástup zmáčeného Hauera do auta a detaily jeho tváře dokáže okamžitě vyvolat emoce, nebo pohled na dětského medvídka, za kterým se objeví rozšklebená tvář, to jsou prostě silné filmové momenty, díky kterým stopař boduje. Pak se ovšem dostaví slabší momenty, sejmout vrtulník střelbou z pistole během rychlé jízdy může ještě divák přejít úsměvem, ale odbytý klišoidní závěr a vyřízení padoucha nakonec stojí tenhle snímek jednu hvězdičku. Celkový dojem: 60 %. (20.10.2008)

Nechápu, proč ve výpisu žánrů chybí "komedie." Některé scény se opravdu nedají ani s vypíchnutýma očima brát vážně, leč pohled na jméno scénáristy (Eric Red, autor mj. Near Dark, Bad Moon) dává tušit, že to vážně myšleno bylo. Hlavní hrdina se během své dlouhé a hořké cesty Středozápadem zastavil nejspíš v budoucnosti Falloutu a sebral si tam vlastnost Poznamenaný, neboť se mu nelepí na paty smůla, ale rovnou dehet. Tak dokonale stupidního losera jsem už dlouho neviděla. Podezírám Erica Reda, že ten chlapec je jeho alter ego, neb Stopař by nebyl vůbec tak špatný, kdyby jej dostal do ruky někdo jiný, než tento specialista na extrémně hloupé příběhy a snad ještě hloupější dialogy. (02.03.2007)

Najlepšia, povedal by som, že životná, úloha pre svetlovlasého holandského herca Rutgera Hauera. Tento preborník béčkových filmov sa tu predstavil ako vraždiaci sadistický psychopat, ktorý si svoje obete vyberá na odľahlých texaských cestách. Na prvý pohľad je to bežný "Stopár", avšak pod touto nevinnou maskou sa skrýva krvilačná vražedná beštia. Film amerického režiséra Roberta Harmona z roku 1986 je zaujímavý a napínavý horrorový roadmovie thriller. *** (31.01.2008)

Stopaře jsem si napodruhé užil ještě více, zvláště pro jeho úžasný metonymický rozměr, který mi dovolil o hvězdu navýšit hodnocení a razantně rozšířit plochu komentáře. Celý film se točí okolo vyhroceného vztahu lovce a jeho kořisti, ke konci téměř otcovského, nebo lépe mentorského rázu. Tajemného vraha-stopaře (lovce) v podání démonického Rutgera Hauera ne/lze chápat mnoha způsoby: přišel odnikud, známe pouze jeho jméno (o němž nemůžeme s jistotou říci, zda je skutečné), je zcela vytržen z komplexnosti reality, desocializován; nemá žádnou identitu, neplatí na něj žádná pravidla (společenská, ale ani žánrová). Mnohdy mi přišlo jako by se nad celým filmem vznášel jako zlomyslný bůh, kterého už omrzela dvourozměrnost životní šachovnice. Zaplaťpánbu za to, dodalo to jeho postavě, vyjma syndromu deus ex mašina, další zajímavé a otázky vyvolávající parametry. Osobně jsem v něm také viděl ztělesnění neměnného přírodního zákonu o přežití, nicméně hlavní tíže jeho významu spočívá na roli "katalyzátoru" iniciace nedotčeného eféba Jima (svého času kořisti) - provádí jej zkouškou dospělosti, napomáhá mu naplnit rituál a najít v sobě ztracenou mužnost a sílu. Jim si díky němu projde opravdovým peklem, ale má to i své teoretické klady, protože opětovně docházejí naplnění nadčasové mytologické archetypy, resp. mé oblíbené putovní trivium pro hrdiny: separace, zmíněná iniciace, návrat. A právě díky tomuto příklonu k symbolické rovině vyprávění: 1) přicházejí k úhoně relativizující žánrová zařazení 2) nelze bazírovat na výskytu logických lapsů a nesrovnalostí - jednoduše nejsou podstatné. Když pro změnu zabrousím do filmařské roviny, musím ocenit, nakolik je celý film ohromně nepředvídatelný, a jak se nakládá s osudy jednotlivých aktérů - některé souhry nešťastných okolností bych nepřál ani svému nejhoršímu nepříteli. Značně mě nadchla i kamera, střih a režisérova řemeslná zručnost obecně, nadvakrát udivující, protože jde o jeho úplnou prvotinu. Ale, abych pouze nechválil, rýpnu si i na úkor nemnoha drobných nešvarů. Způsobují je zejména klišoidní žánrové ústupky narušující příjemně mrazivé tempo (navzdory výtečná automobilová demolice) a škaredá syntetizátorová hudba od "zaškolujícího se" M. Ishama. Jako perfekcionista bych si i dokázal velmi dobře představit, že by byl celý snímek natočen v ještě více hypnotizující a pozvolné náladě, ale to už je opravdu drobnost. Nezbývá než dodat, že tohle přes všechny dílčí nedostatky rozhodně nebyla bezstarostná jízda (natož odduševnělá a doslovná). 4,5* (12.01.2008)