Kroužek sebevrahů

Uff, ťažky komentár. Neviem, neviem rozporuplné pocity mám z toho. Na jednej strane originálny nápad, ktorý určite stojí za pozornosť na druhej akási prázdnota posolstva. Tie dôvody sebevrážd sa mi zdali dosť plytké a spolu s tou skupinkou (nechcem spoilerovať) trochu mimo mísu. Na druhej strane sa nám film snaží niečo povedať, ale serióznosť tohto odkazu je degradovaná vekom sprostredkovateľov a žánrovou rozháranosťou. Na mňa to pôsobilo celkom rušivo. A film si len tak balancuje. Boli momenty keď som bol vo vytržení, s otvorenou hubou, pár krát som sa pekne zhnusil (v dobrom aj zlom) a raz aj fajne zľakol. Čo ale mu nemožno uprieť, že je hustý. Myslím, že si pozornosť fanúšikov nielen ázijskej tvorby zaslúži. Silné tri hviezdy. (04.06.2005)

Ak sa nechat vydesit, znechutit a zamysliet, tak urcite takymto sposobom. Jeden z tych kuskov, pri ktorych chyby naozaj hladat nedokazem. Jednoducho nebol na to cas. Stale som mal pred ocami nieco, co ma "zamestnavalo". Ci uz brilantna hororova zlozka, herecky vykon Rioa Ishibasiho, velmi napinavy pribeh pri ktorom naozaj tuzite vediet ako to dopadne, bizardnost a neposledne aj brutalne sceny, ktore sokuju. A bolo tam toho este viac. A vobec. Je to skutocny narez a v mojom osobnom rebricku je umiestneny velmi vysoko. (10/10) (06.03.2008)

Tokio zachvátilo množstvo skupinových samovrážd. Všetko spustí nepochopiteľný skok 50 študentov pod vlak. Na všetkých činoch pracuje inšpektor Kuroda. Zvládne tento tlak zdanlivo neriešiteľných činov, alebo to vzdá a poddá sa momentálnemu šialenstvu, ktoré zachvátilo celé Japonsko? Odpoveď má zdanlivo celý čas pred očami. Zaujímavý snímok z množstvom odkazov a položených otázok, o čom je život a prečo vlastne žiť, keď osud vie byť taký krutý. A odpoveď? Smrť ako taká, určite nie je riešením pri akomkoľvek sebemenšom probléme, rozmare či dokonca "módy". Snímok jednoznačne stojí za pozornosť. A nie len pre fanúšika hororu. 80% je naozaj kvalitných. Záver síce ponúka prekvapenie, ale to akým spôsobom to Šion Sono vyobrazil, mne prišlo vhodné, pre nejakú pochmúrnu rozprávku. Melanchólia s deťmi, teda mňa nijak neohúrila. Práve naopak. Najväčším plusom sa tak stáva, nútenie diváka, zamyslieť sa nad týmto chorým svetom - 70%. (31.05.2013)

Tak tenhle film se mě opravdu dotknul. Jasně, určitě se najdou lidi, kteří budou Suicide clubu vyčítat jeho nezvyklý námět nebo nepřiměřenou brutalitu. Jenomže, i když se to snažíme všemožně skrývat, smrt, i ta vlastním zapříčiněním, krev a nebo násilí zkrátka k lidskému životu patří a právě díky nim působí Suicide klub tak neuvěřitelně syrově a sugestivně. Když v dnešní kozumní době, kdy cena lidského života pro člověka neustále roste a lidská sebestřednost, zpohodlnělost a sebeadorace nezná rozumné meze, vidíte partu školáků, jak se bez většího rozmyslu a bez jakýchkoliv rozpaků rozhodnou skočit ze střechy a kolektivně ukončit svůj nadějně rozjetý život, otevře vám to opravdu díru do hlavy. I když ale dávám plný počet, čistá pětka to není a to ze dvou důvodů. První z nich je podivný zjev Genesis, který, ačkoliv jeho zařazení do příběhu chápu, působí ve filmu jako pěst na oko a mystický příběh zbytečně tahá někam uplně jinam a druhý důvod je absolutně neuspokojující konec, který by strašně moc chtěl působit jako nový Kruh nebo něco podobného, ale jde přitom jenom o velké nafouklé nic. (15.08.2007)

Nesedí mi asijské filmy, opravdu jen málokterému dokážu přijít na chuť. Už je to tak 4-5 let zpátky, co jsem si "Suicide circle" pustila a hodně mi z tohoto filmu utkvělo v paměti. Hromadné sebevraždy jsou prostě šokující, to se v hlavě uchytí spolehlivě a v tomto případě byly masakry (zvlášť ten úvodní) opravdu drtivé. Film není primárně hororem, spíše tvrdou kritikou společnosti, konzumního stylu života, potlačování individuality, vlivu médií atd.. Snímek vlastně nemá ani pevnou dějovou linii, což je pro mě jedna z iritujících věcí: první mrazivou polovinu jsem sledovala v očekávání, kdy se to konečně rozvine a kam to bude směřovat... marně. Druhá půlka se pak změnila ve frašku, jakou bych nejraději vypudila z paměti - japonský psychedelický muzikál s mravoučnými a mravokárnými texty. Nebyla to vyloženě ztráta času, zklamání však jistě. Prvním dojmem po dokoukání byl vztek a znechucení, roky odstupu přece jen ubraly na trpkosti a daly mi možnost docenit některé scény. 35% (14.04.2009)

Japonský úlet. První polovina docela dobrá, překvapivé momenty a dobrá atmosféra. Pak se to ale tak nelogicky a úletově domotalo, že musím hodnotit jen 3 hvězdičkami, protože ten konec jsem už vážně nedával. Škoda, sebevražedný klub měl určitě potenciál stát se lepším filmem, koukatelným i pro normálního nešikmookého diváka. 55% (18.09.2011)

Velmi zajímavý a zábavný mix mysteriózního thrilleru, černého humoru, spousty krve a muzikálových čísel. A zároveň to je tak trochu výpověď o japonské kultuře, psychologii a myšlení (ono snadné podléhání různým ikonám a kultům). (15.07.2005)

Šokující. (9/10) (09.12.2007)

Prvních šedesát minut celkem fajn, ale pak se z toho stala taková volovina, že mít to ještě o půl hoďky víc, padám ze tří na dvě. A školních uniforem si tam člověk taky moc neužije, ačkoli jsem z plakátů a dalších věcí tak nějak nabrala dojem, že se to tam jima bude doslova hemžit. Koike ukrytá hluboko ve mně je spokojená jen na půl cesty, aneb papoušek zůstal nezúčastněně ve výstřihu. 50% (04.07.2013)

"Svět je jenom rozházené puzzle." Veľmi zvláštne, veľmi zaujímavé, veľmi originálne a netradičné. Nič podobné som v živote nevidel. V istých ohľadoch geniálne, mrazivé, desivé ale aj spoločensky a popkultúrne krikľavo kritické s priloženým posolstvom. A pritom brutálne a miestami dokladajúce, že Sono má vskutku zvrátený zmysel pre humor (čo neznamená, že sa divák bude smiať - naopak, stuhne mu úsmev na perách). A i keď v závere opona padá, zostáva jediná otázka - prečo? Pretože "Japonsko je příliš spokojené." Sono je génius, len s menšími výhradami. 80% P.S.: Po tomto mám ešte väčší strach z temných zákutí internetu než kedykoľvek predtým. (11.06.2014)

K mým velkým handicapům patří, že od filmu požaduji, aby byl o něčem, měl smysl nebo alespoň děj. Film, který prakticky postrádá dějovou linii, plný nesmyslných... keců - ještě bychom je mohli nazvat pseudofilozofickými bláboly -, jehož vrcholem je hudební číslo homosexuálního metrosexuála, film, jenž se snaží co nejnechutněji zobrazovat absurdní události, kde mrtvoly vybuchují, lidé se teleportují a kde suma IQ všech postav nepřesáhne 1000, takový film nejen není filmem pro mě, ale hlavně by nikdy neměl vzniknout. (29.03.2008)

Stačia tie správne slová a človek, ochotný im uveriť.... Začiatok bol vynikajúci - atmosferický, šokujúci a nepredvídateľný. Začína sa to skokom 54 školáčok pod vlak, scénka, kde som do poslednej chvíle neveril, že to tie dievčatá urobia. Podobná situácia nastala so študentami na streche, kde len tak niekto šplechol, že poďme sa zabiť a hups..... Skrátka, lepší začiatok som si ani nemohol želať. Neskôr film stráca ako na atmosfére, tak aj na nepredvídateľnosti, nahradí to však pomerne zaujímavý, filozoficky ladený príbeh a rozpletanie záhadných okolností samovrážd. Samotné rozuzlenie mi však akosi nesadlo, pripadalo mi dosť odstrihnuté od reality a minulo sa u mňa účinkom, obsahovo aj emočne. 70/100 (07.08.2014)

Pro pořádné pochopení a tedy i ohodnocení se na film nejspíš budu muset podívat ještě jednou, ale i tak můžu říct že se jedná o velmi zajímavou záležitost s působivou atmosférou (zejména v první polovině). Naneštěstí je v něm také několik naprosto zbytečných scén a dokonce i dějových linií které zážitek z filmu dost ničí a do děje a stylu filmu vůbec nezapadají (mluvím hlavně o celé části s Genesis a scéně s krájením ruky) (28.12.2006)

Co dodat.Další pecka od mistra Sona.Hned úvodní scéna mě dostala a doslova zarazila do sedačky.Plus hudba která u ní hraje je geniální.Ostatně jako v celým filmu.Kroužek sebevrahů je zatím nejstarší Sonův film kterej jsem viděl.Ale i tak je výbornej.Sice není tak vymazlenej (co se týče vizuální stránky)jako jeho novější kusy,ale přesto famózní.Se spoustou překvapivejch a nezapomenutelnejch scén a s nepředvídatelným dějem.Všem doporučuju.Tohle se prostě musí vidět. (12.08.2015)

Ne ze bych byl vylozene zklamany a ne, ze by pro mne tema filmu bylo tak cizy... . Nadruhou stranu, pres nespornou originalitu mi nektere momenty v deji opravdu hlavu ani patu dohromady dvakrat nedavali. Ryo Ishibashi v roli hlavniho vysetrovatele je opet vynikajici, stejne tak nekolik opravdu pusobyvych scen, ktere jsou casto naplneny skvelou a velmi tajemnou atmosferou. Na me prekvapive nejvic zapusobila ta, kdyz se vysetrovatel vraci domu ke sve rodine. Je to ta scena s navratem c.1 ve filmu. Nic se nestane, presto je v kazdem zaberu naznaceno, velmi nevtirave, ze neco je na naspadnuti... . (19.12.2007)

"Když se zabiješ, přerušíš spojení sám se sebou?" aneb divní a filosoficky rozervaní Japonci se snaží ponořit sami do sebe. Na základních školách prý zavedli volitelný předmět "Jak spáchat harakiri snadno a rychle, ale neuříznout si při tom ostudu." Původně jen pro chlapce, zatímco na dívky zbylo vaření, háčkování a cudné cupitání s nožkami u sebe. Cha! Dnes již strašidlo genderové vyváženosti dorazilo i pod Fudžijamu a zplodilo tento podivný, (režisérsky) sebevražedný film o smrtící síle reklamy. Plný dívčího chcichotání nad tím, že kolektivní sebevražda je děsně cool. Zajímavá exkurze do odlišné japonské mentality, která je o pár kulturních levelů jinde (výš či níž?), než ta naše, středoevropsky konzervativně zaprděná. Poslední třetina filmu už naprosto mimózní a smysl postrádající. Ovšem na zvrácených sebevražedných scénkách jsem si pošmáknul, ne že ne. Dostatečně morbidní a ujeté, dokonce i na Asii. Například Tokio Expres u nástupiště číslo 8. Desítky amputovaných nožiček i ručiček, pukající hlavy... moc pěkný masakr. Bohužel jsem si v tom fofru ani nevšiml, kdo vlastně na nástupišti zapomněl tu tašku? (14.02.2015)

Úžasné první dvě třetiny filmu jsou natočeny záměrně humpoláckým stylem, který se místy mění až na dokumentaristickou strohost. Činí tak v těch nejzajímavějších chvílích, a tak se divák ocitá s mladými lidmi na střeše a přihlíží jejich diskuzi o zábavě. Poslední třetina je nudná a pocitově trvá déle, než předchozí film. Až do závěrečného surrealistického rozuzlení není o co stát. (30.04.2022)

Battle Royale 2, Seven, Josie and the Pussycats. Smrť, net a rock'n'roll. Podobenstvo. Puzzle. (17.03.2013)

Sonův (snad to skloňuju správně) postmoderní guláš, který, ač namíchán z rozličných ingrediencí, představuje překvapivě homogenní celek. Nachází se zde splatterově pojaté scény (úvodní scéna se školačkami a vlakem doprovázená cirkusově rozvernou hudbou či úklid ucha), klasický horror, sociální kritika, dekadentní muzikál alá The Rocky Horror Picture Show, ultračerná komedie či momenty jako vystřižené z tradičního krimi. Vše je navíc orámováno tématy blízkými japonské kultuře (mladičké pop-idoly, infantilita jako znak normality, školní kluby aj) a spoustou odkazů na populární kulturu (nikdo mi nevymluví, že Netopýr je odkaz na Batmana) a ano, funguje to a je to strašná a většinu času pořádně zlomyslná (kam se na to hrabe Red Meat) psina. A vsadím se, o co chcete, že když Sono točil závěrečnou písničku s jejím sluníčkovým poselstvím, tak se usmíval opravdu odporně potměšilým způsobem… (03.05.2013)

Zajímavý námět, to se musí nechat...první půlka byla skvělá, ale časem kouzlo vyprchalo a musím se přiznat, že ve finále vůbec nevím, co mi chtěl autor sdělit. Prapodivný konec táhne mé hodnocení dolů. 9.10.2014, 3-4*, pc (11.10.2014)