Obsahy(1)
Jitka Molavcová, žena mnoha talentů, platí již pět dekád za neokázalou stálici hudebního, filmového a především divadelního světa... Výstižně popsal osobnost Jitky Molavcové vynikající hudební kritik Jiří Černý: „Řekněme, že by šílený manažer dal inzerát: Hledám dívku, zpěvačku a herečku, kytaristku a banjistku, saxofonistku a trumpetistku, krásnou i šikovnou, lyrickou i komickou, naivní i zhýralou, zářivou jak z Broadwaye, ušmudlanou jak ze zemljanky, pružnou, humpoláckou, schopnou hrát nejméně 25 let v jednom divadle, ne víc jak 34 představení měsíčně. Platím v korunách! – Život dal ještě překvapivější odpověď: Jitku Molavcovou.“... Ano, tohle všechno reprezentuje a v sobě nese v civilu skromná, nenápadná osůbka s překvapivě bohatým vnitřním životem, s obrovským charismatem, nepopiratelným charakterem, okouzlující partnerka Jiřího Suchého. Dokument Olgy Sommerové je intimním portrétem této všestranné osobnosti, kterou poznáme mimo světla reflektorů a divadelních prken. Je to vedle Giulliety Masiny další podoba křehké Gelsominy z Felliniho Silnice. (Česká televize)
(více)Recenze (33)
Olga Sommerová natočila velice poutavý dokument, při jehož sledování si emociálně vnímavý člověk nutně musí uvědomit, že život může být opravdu krásný. Stačí jen chtít... Doteď jsem vlastně ani netušila, jakým nezměrným talentem Jitka Molavcová disponuje. V každém případě jde o neskutečně inspirativní dámu nejen po stránce profesní, ale především po té lidské. Úchvatná žena. (90%) ()
Melancholický pohled na život a dílo Jitky Molavcové. Provází sama Molavcová. ()
Jitka Molavcová působí jako velice křehká bytost, ale dokazuje, že je neuvěřitelně silná osobnost. Zkušenou dokumentaristku Sommerovou pustí jen tam, kam sama chce, má přesně nalajnované hraniční čáry a přes ně nikdo nepřekročí ani s ozbrojeným doprovodem. Tohle není chyba Sommerové, to jen Molavcová si zaslouží poklonu za svoji další mimořádnou dovednost. ()
Jitka Molavcová je skvělá, dokument mi obsahově nesedl. ()
Jitka Molavcová si zasloužila lepší dokumentární portrét. Tento se nepovedl. Byl roztříštěný, zmatený, nic jsme se nedozvěděli. Těšil jsem se a zklamalo mě to. ()
Všestranná, skvělá umělkyně, osobnost.....více takových a bulvár by neměl šanci ! ()
Klaunka Kdyby vyrůstala s indiány možná by se jmenovala "Hladí"....💜 ()
Velmi pohodový a příjemný dokument, kterým se vlastně sama provází Jitka Molavcová a připomíná, v čem všem hrála, co prožila a co vše zažila. Příjemné setkání s touto kouzelnou ženou. ()
"Byl to nádherný život..." Jitka Molavcová je nádherný člověk a prostě úžasný "sluníčko". Patřím ke generaci, která na jejích výstupem (na kabaretech ve Studiu Kamarád) doslova vyrostla, ale nejvíce ji mám stejně asi spojenou s rolí Hello Dolly, kde jsem ji viděl za studentských let v Divadle Karlín naživo a obdivoval tehdy mj. za její saxofonové umění. Ale celkově to byl tehdy zážitek, a rád jsem si jej i díky tomuto dokumentu mohl znovu oživit. ()
Nádherná noblesní dáma hodna dokumentu, je to dá se říci národní poklad a ceňme si, že můžeme žít ve stejné době, jako ona. O dokumentu se to již říci nedá. Dotaz paní Sommerové proč paní Jitka neměla děti je dost nečekaný a nesmyslný fail. A za to nakonec dávám nekompromisně 2 hvězdy dolů! ()
Úžasná postava, umělkyně, ale asi i člověk. Na divadelní a televizní scéně tak multifunkční a přes to zase tolik špičkových příležitostí nedostala. Rád ji vídám v pohádkách, o kterých bohužel v dokumentu moc nepadlo. Mám ji moc rád v dabingu, kde byla zmíněna jedna příhoda. No a nejlepší byla ve starém studiu Kamarád, o kterém bych bral klidně samostatný dokument. Takže témata dokumentu mi moc nesedla a tak nejde hodnotit lépe. ()
Dost mi vadilo, že Jitka Molavcová neodkládá klaunskou masku ani ve chvílích, kdy mluví o tématech vyloženě nehereckých. To diblíkování je ve své monotónnosti únavné a oslabuje věrohodnost výpovědí. Vina je pochopitelně na straně nejen její, ale i paní režisérky. Absolutorium si zaslouží kamera. ()
Upřímnost, čistota, empatie, poctivost, skromnost, obětavost. Zdařilý dokument. ()
Jíťa je holt úžasná. Já na ni před mnoha lety koukal přes prsty, jelikož jsem měl pocit, že se pitvoří, ovšem jen do doby, kdy jsem se dostal Semaforu a viděl jí blbnout po dobu celého představení. Došlo mi, že je to v ní jako v koze a rozhodně nejde o nějakou lacinou pózu. Od té doby jsem ji začal uznávat neřkuli milovat. Akorát mě dost překvapila pí. redaktorka když vymáhala vysvětlení japato, že se nereplikovala... Pomineme-li nejapnost otázky, je to fakt škoda. ()
Jedna ze tří hlavních legend Semaforu se představuje blíže. První třetina je režijně hodně neudržená, kdy lítáme sem a tam. Tahle část nám ukazuje Molavcovou klaunku, ovšem dále se dostaneme pod povrch a vidíme Molavcovou milující. Ukazuje se žena pokorná, přemýšlivá a smutná. Myslím, že stejně jako u Jiřího Suchého by Klaunce slušela více celovečerní forma, ale i tak nahlédneme do duše ženy, které potěší, když jí potvrdíte, že je Vaším dětstvím. ()
Porteát nestárnoucí krásné ženy a umělkyně.(max.70%) ()
Velmi lidské a citlivé. Olze Sommerové se podařilo Jitku Molavcovou představit i v překvapivých úhlech pohledů. Tento portrét skvělé osobnosti velmi jemně vykresluje kamera Olgy Malířové Špátové a to tak, jakoby tam ani kamera nebyla, takže v divákovi vyvolává pocit, že se s Jitkou Molavcovou potkává osobně. ()
Nejsem obdivovatelem Jitky Molavcové, Jiřího Šlitra by ale nedokázal nahradit ve dvojici s Jiřím Suchým vůbec nikdo. V dokumentu každopádně působí hodně sympaticky i přes onu hereckou afektovanost, která patří k její stylizaci. Nedávno jsem ji ale zažil na divadle a podala opravdu skvělý výkon, evidentně se vedle Suchého slušně vypracovala. Dokument Olgy Sommerové je víc oslavou herečky než plnokrevným dokumentem, i tak se na něj dívá příjemně. ()
Děkuji Olze Sommerové za představení Jitky Molavcové v celé šíři její osobnosti a děkuji Jitce Molavcové za to jaká je. Smekám 🎩. ()
Zatím poslední počin Olgy Sommerové se týká Jitky Molavcové. Tu si já jako dítě pamatuji hlavně z pohádek či filmu Prázdniny pro psa a konečně také Malého televizního kabaretu. Pro mě byla vždycky trochu pozapomenutá, ta vzadu, ta ve stínu... Pravda je, že velikou filmovou nebo televizní hlavní roli si nepamatuju, ačkoli všechna její díla jsem neviděl. Před chvílí jsem hodnotil dokument o Lubomíru Lipském. Psal jsem o jeho optimistickém vidění světa a neustále pozitivní náladě. O J. Molavcové by se totéž dalo říct a ještě to zvýraznit a podtrhnout. I zde je toho dokument jasným příkladem. A navíc je neuvěřitelně všestranná. J. M. byla pro mě vždycky trochu záhada a přitom i ona vytvořila mnoho nezapomenutelných rolí a hlavně pro děti toho udělala neskutečně moc. Její dobro by měla učit, protože dnešní herečky nejenže nedokážou být tak komické, ono komiček je dnes vůbec k vidění málo, ale připadá mi, že jim chybí její skromnost a pokora. ()