Princ a já

50%- Paige je cílevědomá Holka na roztrhání a z wisconsinských farmářských bot jí čouhají zbytky slámy. Svůj drahocenný čas dělí mezi přípravku na medicínu a barovou brigádu. Když jí zkříží cestu Pan Božský, lehkomyslný a myšlením těžkopádný dánský princ s falešným jménem a pravým komorníkem (a pražským bydlištěm:), našla by 10 důvodů, proč ho nenávidí, za pár minut. Ale jsme na minovém poli předvídatelné glukózové komedie, takže tyhle Velmi nebezpečné známosti vybuchují podél trati podle pravidel Lásky nebeské. Z Julie Stiles je Moderní Popelka, posléze Nevěsta na útěku a nakonec...možná přijde i titul. Akademický nebo šlechtický?:-) (12.08.2007)

V podstatě to není špatný film, alespoň mezi ostatními filmy podobného námětu. Některé scény jsou vtipné, některé velmi trapné (motýl v hrsti atd.) Alě ty zvraty v ději mě nějak nudily, nejdřív jí nevadí, že jede na jiný kontinent bez rodiny a přátel, pak zas ano a nakonec se to nějak vyřeší...no nevím... (16.10.2009)

No do prdele! Větší sračkoidní kýč jsem hodně dlouho neviděl a začínam mít podezření, jestli mi někdo ve spánku neudělal náhodou lobotomii, že sem se vůbec rozhod na to koukat (pokud ne, tak na konci mam k podobnýmu stavu vážně blízko). Když jsem po 20 minutách začal nepřetržitě myslet na kanejstr benzínu a plastovou popelnici, tak bylo jasné, že je něco v nepořádku. (29.10.2011)

Už svým názvem film naznačuje, že by se divák měl připravit na pohádkově laděnou cestu. A daleko od pravdy není. Od zmodernizované a omlazené verze klasického schématu Cesty do Ameriky a propracovanější variace Deníku princezny sice nečekejte nic světoborného, ale při naladění se na tu správnou (pokud možno příjemně romantickou) notu je zde záruka příjemně strávených devadesáti minut. Alespoň já jsem se tak po celou dobu cítil, protože jak jinak si mám vysvětlit fakt, že na vypichování situací „tam bylo špatně to a tamhle zase ono“ nemám chuť. Rozhodně však mám chuť vypíchnout to, co bylo dobře. Nejdůležitějším, nejpůsobivějším a jednoznačně nejlepším prvkem celého filmu je bezpochyby Julia Stiles. Konečně jsem měl možnost vidět i jinde než jako členku týmu „těch zlých“ z (prozatím) obou dílů o ex-agentovi Jasonu Bourneovi. Stiles předvádí naprosto fantastický výkon, ve kterém jsem se spokojeným (a chvílemi téměř až údivným) úsměvem sledoval s jakou lehkostí hraje emoce, pilného studentíka nebo členku dvora. Princ a já je přesně ten typ filmu, který pobaví nenásilnou cestou a pak hezky pomalu vyšumí s dobrým pocitem, že neurazil. Tři hvězdičky nechápejte jako průměrné hodnocení filmu, ale jako nadprůměrné hodnocení filmu reprezentující svůj žánr. (31.07.2005)

První dvě třetiny filmu jsou docela zábavné a zdařilé, ale jakmile se příběh přenese do Dánska, autorům dochází nápady a děj se stává málo věrohodným (v rámci žánru, samozřejmě) -hrdinka se s královským protokolem sžije velmi rychle a bez problémů, vše jde jako po másle, což lze jen těžko akceptovat. Problém je v tom, že autoři smíchali do jednoho filmu dva vzorce romantických filmů: sbližování dvou povahově odlišných partnerů a aklimatizace obyčejné dívky v prostředí nejvyšších kruhů. Výsledkem je pak pochopitelně to, že pořádně nefunguje ani jeden a navíc se vzájemně ruší. Výrazným kladem je ovšem výkon Julie Stilesové. (30.12.2004)