Karlík a továrna na čokoládu

Tim Burton kašle na temnotu a daleko za hranicí kýče opulentní barevnosti vytváří dechberoucí svět vytvořený z těch (doslova) nejsladších ingrediencí. Maximálně práce s nadsázkou mu jdete naprosto skvěle a tak přehnaně patetický příběh o rodinné soudržnosti nepůsobí trapně, nýbrž mile. Excentrická herecká kreace Johnnyho Deppa je stejně tak zábavná jako malí Umpa-Lumpové, jejichž pěvecké kreace jsou možná trochu samoúčelné, ale co v tomto filmu není? Burton zde všechno tak nádherně přemrštil, až jsem mu to sežral i s navijákem. Ale chutnalo mi (14.04.2006)

Tak poprvé jsem si vychutnala Burtona v kině a odměnou mi byla skvělá pohádkovo - fantasy jízda, která vám nedá chvíli vydechnout, kdy se neuvěřitelně bavíte, smějete a zas máte slzy v očích, obdivujete ty neuvěřitelné nápady, barevnost, dokonalého Johnny Deppa, výborné děti v rolích vítězů Wonkovy soutěže o zlaté kupony a všechny ostatní herce, Elfmanovu hudbu a samotný kouzelný příběh Roalda Dahla. Potěšil i velmi dobře zvládnutý dabing. (07.09.2005)

Doufám, že se mýlím, když jsem někde slyšel, že to má být pohádka?! Tímhle, co si říká pohádka, krmí děti v USA a ve Velké Británii? Doufám, že to byl překlep (pohádka má úplně jiné znaky). Takže pokuď to hodnotím jako normální film (ne jako komedii, protože tu nebylo téměř nic vtipného, spíš trapného), dospěji k lehkému podprůměru. Takže dávám 2*, 1 vizuální stránku, 1 za hudbu. (21.02.2008)

Film tak snivý a kouzelný, jako Střihoruký Edward, s tak zajímavým příběhem a poselstvím, jako Velká ryba a tak krásně vizuálně a atmosfericky zvládnutý jako Batman (i když samozřejmě v naprosto odlišném duchu). Všechny charaktery postav ve filmu vystupujících jsou dovedeny do naprostého extrému, ale tyto karikatury nepůsobí směšně ani trapně, ale naopak do příběhu krásně zapadají. Kapitolou samotnou pro sebe je vizuální a hudební stránka. Kulisy jsou ohromně kýčovité a účelné, ale toto má svůj smysl a opět do do filmu patří. A hudba a písničky Dannyho Elfmana jsou úchvatné, kdyby nebyly nazpívány hlasy Umpa-lumpů, mohly by vévodit světovým hitparádám. (25.11.2005)

Připomněl jsem si Burtonovu adaptaci. Po opravdu dlouhé době a navíc poté, co jsem viděl verzi Mela Stevarda. A musím říct, že to šlo v mých očích hodně dolů. Určitě v tom hraje hlavní roli právě srovnání se slavnou původní verzí, která má o tolik propracovanější charaktery. A to jak Wonku, který je v Deppově podání prostě dětinský podivín, kdežto Wilder mu dodal opravdu ďábelský podtón, tak především Karlíka, který v Burtonově verzi pro jistotu nemá žádnou osobnost. A je to nebezpečný posun. Zatímco v originálu Karlík zvítězil, protože odolával pokušením a dělal rozhodnutí, zde zvítězí, protože na rozdíl od ostatních dětí nemá žádnou charakteristiku, které by mohl propadnout a zkrátka nic nedělá. Jistě se v tom odráží Burtonův život. Ví se o něm, že byl tichým a nevýrazným dítětem a nejspíš je dodnes přesvědčený, že tak se má správné dítě vypadat. Karlík tu tedy jen dvě hodiny chodí po továrně, mlčí a na rozdíl od všech ostatních dětí není stavěn před žádné zkoušky, takže nemá v čem uspět či neuspět. Opět se odvolám k Stevardově verzi, kde se Karlík nejprve pokoušel ukrást Wonkovu technologii, aby pomohl rodině - nakonec odolal. Stejně jako ostatní děti před něj byla postavena zkouška odpovídající jeho stereotypizaci chudého dítěte, které chce žít líp, a ve zkoušce jako jediný uspěl. Burton tohle nepochopil a prostě jen dvě hodiny blbne s postavami, které jsou trestány za to, že se nějak projevují a hlásí s k nějakému aktivnímu stylu života. Karlíkovo neprojevování, vyprázdněnost a nevýraznost jsou pak předkládány jako vzor - což je fakt hrůza. (02.09.2008)