Dějiny násilí

Myslel jsem si, že scénář nejspíš napsal někdo na drogách, ale teď koukám, že je to natočený podle komiksu. Tak tim se ledacos vysvětluje. Ten příběh se snaží vypadat nějak tajemně, ale je to akorát naprosto nevěrohodná blbost. Dost možná si to uvědomovali i tvůrci, takže vsadili hlavně na snahu diváka do jistý míry šokovat. Film teda nabídne docela velkou porci krve, násilí a trochu nějakýho bestiálního sexu. Nic víc, nic míň. Ale takovýhle bezduchý mlátičky/střílečky točil možná tak Steven Seagal někdy kolem roku 1990. Tady to snad mohli zachránit aspoň herci, ale Viggo Mortensen mi přišel, že jemu samotnýmu ta role neseděla, takže se filmem spíš protrápil. A o moc lepší nebyla ani Maria Bello. Ta sice předvede, že když se oblíkne jako roztleskávačka, tak dokáže bejt opravdu žhavá, ale jinak má od první do poslední minuty stále stejnej jakoby šokovanej výraz. A je úplně jedno, jestli zrovna řídí auto, kupuje si boty, sedí u večeře, nebo třeba lítá po baráku s brokovnicí. Snad jedině výkon Eda Harrise stojí za řeč. Slabý 2 hvězdy... (29.08.2022)

Naposled jsem se s tvorbou Davida Cronenberga setkala snímkem Mrtvá zóna a předtím, což je docela dávno, snímkem Pavouk, který mi přišel velmi slabý. Dějiny násilí jsou jedním z mnoha filmů, které jsem měla zapsány na seznamu těch, které bych chtěla zhlédnout. Byla jsem proto neskonale potěšena, když jsem jejich titulek spatřila v televizním programu. Nějakým mým filmovým smyslem jsem tušila a věděla, že tento film bude excelentní, a že mě nezklame. Tento můj smysl se ukázal být pravdivým. Viggo Mortensen ze sebe shodil kostým Aragorna, statečného a spravedlivého bojovníka, vzal si novou identitu, krásnou ženu, bouchačku a nesplacené dluhy ze své zločinecké minulosti. Začal žít novým životem, snažíc se zcela odpoutat od minulosti, jenže... Něco se stalo a on si pomalu začínal uvědomovat, že jedna část jeho osobnosti je stále ještě tím, kým se nyní snaží nebýt. Viggo zde ukázal, že je velmi dobrý herec. Se svou rolí se skvěle sžil a já mu věřila vše, co udělal či řekl. Scény jsou působivé a výborně propracované - SPOILER (syn zachrání svému otci život tím, že zastřelí jednoho z mafiánů puškou, otec k němu poté přistoupí a dlouze se na sebe dívají. Záleží na každém divákovi, jestli vytuší, co se jim v tu chvíli honí hlavou. U mě to bylo dilema z tohoto - ano, můj syn mi zachránil život, ale proboha, on zabil, nechci, aby byl jako já. Nechci do toho zatahovat svou rodinu. Proč to udělal? Měl ho nechat, aby mě zabil, to bylo mezi námi, proč se do toho zapletl...) KONEC SPOILERU. Ženskou stránku filmu dotváří krásná Maria Bello a jako třešnička na dortu zde působí postava mafiánského "gaunera", v podání dokonalého a fascinujícího Eda Harrise. (06.12.2009)

Nechápu, co přesně se snažil Cronenberg sdělit. Že násilí na sebe váže jen další násilí? Že násilí nic neřeší? Že pokud jsi v minulosti praktikoval násilí, tak tě dřív nebo později čeká trest? Že někdy je naopak násilí jediná možnost, jak jednat? Že násilí je OK, když slouží pro dobrou věc? Nebo to vůbec nebylo o násilí, ale šlo jen o příběh Toma Stalla? V tom případě jde o klasickou story, jak jednoho family mana dostihnou hříchy minulosti. Tak já nevim, třeba Cronenberg ani neměl přesnou představu. Každopádně se to těžko hodnotí. Jako výpověď o násilí to není dost obsáhlý, jako drama o taťkovi kriminálníkovi zase ničím dvakrát zajímavý. Na druhou stranu to aspoň není nudná podívaná - to za prvé - a pak se tu taky sešlo pár lidí, kvůli kterým stojí za to se na to mrknout. Předně Mortensen, pak Harris je lahodnej a Maria Bello, která mě až do teď neskutečně vadila v každým filmu, je tady taky hodně dobrá. Nejvíc mě ovšem potěšil pětiminutovej výstup Williama Hurta. Je to borec! Shoreova hudba na 4*. (24.09.2012)

Jeden hrdinský čin dokáže nečekaně převrátit naruby rodinnou idylku. A jedině hrdinský čin ji může opět obnovit. David Cronenberg vedle sebe staví brutální vražedné scény a intimní momenty, které dokáží beze slov dokonale popsat rodinné vztahy. Dějiny násilí představují typ filmu, jehož forma i obsah jsou čitelné celkem snadno, ale pod tím vším se skrývá něco velkého, co trefí určitého diváka přímo do srdce. Jedná se o ryze osobní film - chápu, proč někoho ohromí, ale já si ho mezi mé milované snímky nezařadím. 3 a ½* (09.06.2006)

Nějak nechápu, v čem se tohle liší od průměrné seagalovky nebo neesonovky, kde padouši otravují spícího medvěda-hrdinu tak dlouho, až je převálcuje. Jestli tím chtěl Cronenberg říct - jak tvrdí - že "násilí je ošklivé, áno", měl o dost víc přitlačit na pilu s odpudivými detaily. Navíc abych to bral vážně, nesměla by titulní postava být takový zabijácký superman. U Východních příslibů jsem aspoň měl reálnou obavu o obyčejnou hrdinku zaplétající se s nebezpečnými gangstery. (06.05.2024)