Smoke

Krásnej snímek! Jak se dokážou příběhy ze života prolínat. Klidně bych měl někde na rohu trafiku a poznával nový a nový lidi, koukal jak se po čase mění okoli, a tak. Nejvíc mě dostal monolog Harveyho Keitela. Takhle dlouhej proslov jsem ve filmu snad nikdy neviděl. Ten film je hrozně procítěnej a vybroušenej do detailů. A cigárko po něm chutnalo dvakrát líp. S hodnocením nemám co řešit. (31.05.2009)

Vím, proč kouřím, protože jsem v pohodě nebo jsem v pohodě a proto kouřím ? Každopádně vím jak zvážit kouř a je fajn si jen tak sednout a koukat na obyčejný film plný obyčejných lidí a obyčejných osudů, ale s neobyčejným osobitým kouzlem..Smoke vám prostě navodí pohodu tak jak to umí dobrá cigaretka. (30.05.2012)

Nekouřím a snad nikdy jsem neměl v ústech cigaretu (byť jen nezapálenou), ale překážkou k zalíbení v tomto filmu to vůbec neznamená. Smoke nabízí sled navazujících „kapitol“ ze života několika obyčejných postav trávicích čas u jedné trafiky (a pár dalších lidí kolem nich) a evokuje mi (kratší) televizní seriál na pokračování, v němž si vás možná na první dobrou nezíská úplně každá z postav, ale časem s vyvíjením a propojením příběhů zjistíte, že vás stejně začne zajímat osud většiny z nich a sleduje se to najednou úplně samo... a vděčíte za to scénáři i nezapomenutelným hereckým výkonům. Hodně mě v postavě zádumčivého, nevyrovnaného spisovatele bavil William Hurt, který se už blýskl úvodním zasvěceným vyprávěním o kouření a případné váze kouřu. Na poslední chvíli jsem si ale v závěrečné epizodě díky vyprávění rodinné vánoční povídky stihl plně oblíbit i Harveye Keitela se zálibou ve fotoaparátech. To prosté nalezení stejné vlny v závěrečném dialogu obou chlápků za stolem, ze srdce a čisté úpřimnosti, vytvořilo pro mě první ze dvou nejsilnějších momentů filmu – s nasledujícím černobílým ztvárněním oné povídky, za doprovodu skvělé písně Toma Waitse, pak záhy přišel i ten druhý. [80%] (12.05.2024)

Od filmu s Harveyem Keitelem, Williamem Hurtem a Forestem Whitakerem jsem si rozhodně sliboval víc. Snímek asi nemá žádné viditelně slabé místo a těžko na něm něco kritizovat. Jenže jeho největším nedostatkem jsou naopak absentující silné momenty. Snad až na scénu, kdy si William Hurt prohlíží album a to finální setkání u garáže, kde si Coleové vyjasnili kdo je kdo, mě žádná scéna výrazně nechytla za srdce, ani ta, která asi měla ze všech nejvíce, totiž povídka o tom kterak Harvey Keitel k foťáku přišel. Jedno mi bylo i to, kde nakonec skončí těch 5000 dolarů. Na čtyři hvězdy prostě málo… (04.06.2013)

Malý velký příjemný film. Hezky načrtnuté postavy se skrze tabákový dým derou krátkým úsekem, kdy se jejich životy protnou, navzájem ovlivní a znovu vyplují do vod životního stereotypu. Nebo ne? Rodiny a vztahy se rozpadají a znovu nalézají, chudí zůstávají chudými, ve zlých časech se nalézá vnitřní dobro a mladíci studují vlastní identitu, putujíc po boku hořkosti starších. Stejně má vše ve svých rukách osud, řádka několika náhod a nehod. V každodenní rutině je prostě třeba hledat si malé radosti a zachovat si vlastnost konat dobré skutky, aby ten mizernej život za něco stál. A je třeba to dělat se stejnou lehkostí, jako si Auggie každé ráno před svou trafikou fotí ulici. Krásně napsané a s citem pro detail natočené. Pokud možno, pusťte si Smoke v pošmourné odpoledne, kdy nálada bude mrzutá a dům prázdný. A klidně si zapalte. (28.06.2008)