Jak napálit advokáta

Advokát Miloš Kopecký řeší tři čtyři případy, přičemž dva mu dají docela řádně zabrat. Film je takovou sondou do starých komunistických dob, kde všude v každé instituci byl pevný telefon, odkud se dalo komukoli kdykoli zavolat, žigulik byl ceněným vozem a uplatit se dalo téměř vše (to snad jediné se nezměnilo). Film není nějak výrazně zábavným, Kopecký však odvádí svůj tradiční průměr. Další známí herci jsou tu snad jen do počtu. Ale určitě není ke škodě si připomenout, jak vypadal třeba v pozdějším věku prvorepublikový milovník Raoul Schránil. Škoda ke konci poměrně useklého závěru, přišlo mi to tak nějak neuzavřené. Hudba: Štěpán Lucký (21.07.2011)

Film, který by mohl být považován za druhý díl filmu Causa králík, ale v jiných reáliích. Miloš Kopecký opět jako spravedlivý advokát, jemuž lumpové podrážejí nohy, tentokrát ovšem mnohem slabšího kalibru. Jestliže Králík měl nosný děj a vedlejší případy nehrály podstatnou roli, zde ty příběhy byly rozehrány dva (nezodpovědnost půjčovny aut způsobila havárii se smrtelnými následky + starý případ zkušeného tiráka, který byl smeten vlakem), jenže byly rozemílány do jakési směsi na sekanou. Tak vlastně byl vlastní příběh upozaděn a do popředí se neustále dostávala postava poctivého advokáta s oněmi podrážejícími nohami, ale i to bylo nedotaženo. Tři hvězdičky. (12.09.2017)

"Člověče, Vy na jedné straně spravedlnost žádáte a na druhé straně ji chcete obcházet." Tak za socialismu se tady děly protiprávní neplechy? Tomu se mi nechce snad ani věřit. Ještěže jsme tady měli statečný soudruhy advokáty, kteří chránili spravedlnost do roztrhání obleku. Třeba takový JUDr. Jiří Hořic kličkoval mezi paragrafy mimořádně odvážně. Například jeho znaleckej posudek na výši nákladů na svědky přiměřenosti nákladů na zřízení pomníku mě docela rozesmál. Jenže jeho případy byly poměrně nezajímavý a to nekonečný citování paragrafů a právní teorie bylo určený spíš studentům práv než filmovýmu fandovi. (12.07.2018)

Milos Kopecky opet v roli advokata, tentokrat se vsak nespecializuje na nevracene pujcky babickam ci probodnute manzelky.Jeho oborem jsou pripady spojene s atutomobilismem - motorismem jako napriklad, bouracky, jizdy v opilosti ,prekroceni rychlosti atd.Ve filmu se mimo jine dozvime jak se da "sikovne nabourat auto".Causa kralik mi prisla vice usmevna. Presto i zde hodnotim pomerne vysoko a to tremi hvezdami. Moto z filmu."Nakonec je uplne nejlepsi rikat pravdu". (15.01.2008)

Jméno Vladimíra Čecha mi asociuje především alibi-ovskou trilogii [duo Höger & Bek], sérii se slušnou kvalitou, která je v mém notesu zapsána jako prototyp ideálního filmu na nedělní odpoledne. Jak napálit advokáta ale vypadá, jako kdyby Čechovi někdo křápnul bourák z dovozu a on se rozhodl se pomstít motoristům - nic víc, nic méně. Režisérova vendeta naneštěstí nepadá na hlavy neurvalých řidičů, nýbrž diváků, z nichž mnozí jezdí téměř výhradně sockou... Případy obsažené ve slepenci jsou sice informačně zajímavým exkurzem do podvodných pojišťovacích praktik sedmdesátých let, ale to je to jediné, co pozitivního lze na adresu bijáku s otravnou hudbou, založenou na troubení klaksonů říci [pionýrské začátky samplingu nic moc]. Kromě motivu motorismu pojí případy postava jaksi vyšumělého Kopeckého a v posledí čtvrtině oslí můstky vratké až hanba. Film tak nikde nezačíná a končí předčasně, o dramatickém oblouku nemůže být řeči. Manik Kopecký byl během natáčení nejspíš hodně down, protože obvyklý gejzír osobního kouzla se nakoná. Velmi slabé a žádný div, že se jedná o Čechův poslední příspěvek kinematografii. (22.06.2014)