Modlitba za umírající

Liam Neeson, zabijáci IRA, Alan Bates jakožto kluzký jednatel pohřebního ústavu…, tyto indicie sice mohou napovídat, že mrtvol bude víc, než při Velkém irském hladomoru, ale Hodges (ač nespokojen s akčností producentského finálního sestřihu) vás velmi rychle vyvede z omylu. Náladovou hudbou Contiho orámované komorní drama o jednom ryšavém varhaníkovi, co už má dost zabíjení a knězi, co když na to přijde, umí vynést smetí, spíše řeší otázky pokání a odpuštění v situaci, kdy už na ně není čas ani prostor. Bůh tě padnout nenechá, Martine Fallone, ale Ježíš... (18.02.2016)

A já se tak těšil na nějaký akční béčko, kde to bude Rourke nehorázně rozjízdět s příručním dělem, ale to byl omyl, místo toho jsem sledoval obarvenýho Rourka, jak už nechce zabíjet a jak se furt jen potuluje a hledá asi smysl bytí. Drtivou většinu času se téměř nic neděje a jediný zpestření je, že se tam tu a tam mihne relativně mladej Liam Neeson (08.08.2010)

Tak nějak doháním restíky s panem Rourkem, pač tomu chlapovi fandím a chci vidět co nám natočil ještě před jeho odchodem do ringu, k fetu a následným plastikám. Modlitba má velice slušivý známky a komentáře mi jdou taky k tělu, tak šup na to. Po filmu zůstávám trochu rozpačitej. Asi jsem čekal něco jinýho, jinak podanýho, nebo tak, ale stoprocentně jsem čekal víc. Jak od Neesona, tak především od Rourka. Šílená nuda provázená nesnesitelnou hudbou a prostředím točícím se kolem víry a boha. Ne ne, už nikdy více. 45% (26.01.2016)

Příběh, který se poměrně dost vleče, nemá s akčním filmem moc společného a na seriózní drama obsahuje slušnou dávku kopanců, především v logice chování některých postav ( nelze popsat, musí se vidět ). Nad průměr ho mírně zvedají pouze výkony ústředních herců Rourke - Hoskins - Bates a to jenom v pár místech, ve kterých jim to nemastný / neslaný scénář dovolí. Dnes zajímavé asi už jen pro Rourkeho fanoušky. A jelikož já se k nim rozhodně řadím, vymáčknul jsem o jednu hvězdičku navíc. Zklamání. (20.11.2007)

Psychologický vykreslení postav mi často stačí ke štěstí a tak to pro mě naznačovalo solidní biják, navzdory atmosféře, která mi, nevím ani proč, nějak nesedla (asi ty osmdesátky). Jenže od chvíle, co mě z pracnýho soucítění a soustředění vytrhla věta: "I'd just wish I could see you", a potom, co jsem se s vynaložením značnýho úsilí zbavila nechtěnýho záchvatu smíchu, už to šlo přičiněním v ničem neinovativního scénáře jen z kopce. Navíc mám k církvi dost rezervovanej vztah, ačkoli pan otec byl podobnýho ražení jako např. pan otec ve Spáčích. Jedinými pozitivy, co utkví, pak zůstává reportáž z nitra revolucionáře v penzi a jeho představitel. Plus: Jo, ženský sou holt silnější nátury než chlapi - což není ani kompliment ani urážka , jen bohapustej (haha) fakt. (15.01.2011)