Hříšné noci

Přemýšlím, jestli se rozepsat o kvalitách tohoto filmu, nebo ho jen shrnout jedním slovem! Protože kdybych chtěl nějaké klady jmenovat, bylo by to velmi těžké. A to z toho důvodu, že bych nechtěl nic vynechat. Musel bych například zmínit první záběr, který je vlastně průlet rozjetou diskotékou a bez střihu nám představí všechny hlavní postavy (a že jich není málo), z nichž mnoho vstoupí do děje až mnohem později. Nebo bych nesměl zapomenout na bezchybně vybrané dobové songy, které doplňují snad každou scénu. Herecký koncert geniálních malých velkých herců (např. Philip Seymour Hoffman, William H. Macy, John C. Reilly, Alfred Molina, Luis Guzmán) bych taky nemohl opomenout! Příběh, který s nadhledem, ale i s vážnou tváří sleduje období vývoje filmové pornografie, neuvěřitelně živou atmosféru naivních, ale sexuálně otevřených sedmdesátých let, úžasný objev Marka Wahlberga do jeho životní role, nápaditou ale srozumitelnou režii Paula Thomase Andersona, nahatou a dokonale svůdnou Heather Graham a Julianne Moore, jedno velký péro na konci a mnoho dalších a další plusů bych musel vyjmenovat, tak na to radši kašlu a shrnu to jen jedním slovem - geniální! Top 20! Vřele doporučuji! (19.03.2008)

Tak Wahlberg ako známy katolík sa raz vyjadril, vraj dúfa, že mu tento film Boh nebude mať raz za zlé, alebo v tom zmysle. Ja mu to za zlé nemám. Výborné spracovanie a prvé dve tretiny boli za plný počet. Konečná fáza trochu zastagnovala, stratilo to na dynamickosti, ale furt to ostalo nadpriemerné. Záverečná scéna trochu ujetá, ale šlo to. (09.10.2015)

Andersonovo pojetí mě strašně pobavilo. Na jedné straně si z celé té velké šťastné pornografické rodiny dělá srandu ("dostávám tisíce děkovných dopisů, kolika lidem jsem pomohl zachránit svým uměním vztah") , na druhé ale ukazuje, že pod vší "pohodou" jsou citové deprivace jako prase. Ke skvělému výsledku velkou měrou přispěl scénář, který se velmi vtipně noří i do existenciálních vod, a taky fantastická herecká konstelace. (04.02.2006)

Dlho som premýšľal čo k filmu napísať, aby som neskĺzol do trápne oslavného tónu, dojmológie a vynášaniu P.T. Andersona do nebies. Riešenie som mal pritom celý čas pod nosom: Boogiee Nights je jedným z najúprimnejších vyjadrení lásky k filmu a radosti z natáčania. Andersonov prvý veľký film (stopážou, obsadením i mapovaným časovým úsekom) sa vkráda do zákulisia tej časti odvetvia, kde je rozpor medzi úprimným a hraným neustále predmetom debaty, a kde si (to) všetci najviac užívajú. Štylizácia do 70. rokov. kamerové finesy odpozorované z filmov kolegu z nového Hollywoodu Martyho, skvelé audio, fenomenálny casting a réžia, ktorá by si svojou inovatívnosťou zaslúžila špeciálnu kategóriu na Oscaroch za umelecký prínos. Ak by som niekedy natrafil na človeka, ktorý by chcel byť filmárom ale nedokáže sa rozhodnúť, pustím mu toto a Truffautovu La Nuit américaine. 100% (27.08.2015)

Režijně strhující náhled do společnosti alternativních hipíků, kteří prožívají jen na oko uvolněné a bezstarostné životy. Anderson exceluje v dlouhých záběrech s precizně inscenovaným pohybem po mizanscéně a v závěru také simultánním spojením pocitově se překrývajících linií. Všechny postavy jsou v podstatě jistou karikaturou a příběh nejlépe funguje v jejich přirozeném prostředí, když si režisér utahuje z nich i z jejich "umění". V prostřední části jsem měl problémy držet plnou pozornost a s postavami souznět, což vyrovnal až závěr a bizarně napínavá scéna u maniakálního Alfreda Moliny. Hříšné noci na mě působí spíše jako kreativní černohumorná satira, která by ale chtěla být něčím víc... A během těch 150 minut se jí to ne vždy daří. 80% (17.10.2019)