Mládí

Uběhl nějaký ten pátek, co jsem tento film hodnotil 4* a co jsem ho viděl. Dnes jsem si ho znovu pustil a měním na 5*. Nebudu se pouštět do žádných pseudointelektuálních analýz zabývajících se výběrem hudby a otevřeně přiznávám, že pátou hvězdičku dávám za scénu s videoinzercí, jmenovitě toho pána ve středních letech, který s šíleným výrazem v očích upřímně říká: "Jsem strašně, strašně, ale strašně sám.":-) (02.06.2007)

Crowea mám strašně rád hlavně kvůli Almost Famous a jeho kořenům - vyrostl jako hudební žurnalista, o populární hudbě má podle mě přehled jako žádný jiný režisér, a v každém filmu to zužitkuje k sestavení kvalitního songového soundtracku. Singles jak praví kleopatra nejsou nic ve stylu Samotářů, jde o šest mladých lidí žijích v Seatlu počátku 90. let.A jak dobře víme, tehdy to v tomhle městečku žilo hudbou. Naši hrdinové se miliskujou, rozcházejí, poznávají, ale stejně jsou nejčastěji sami, neboli single... Zní to banálně, ale scénář funguje, je to vtipné a chytré, odsýpá to a má to hlavu a patu. Úsměvný je Burtonův štěk: "Twenty." Velký režisér nepotřebuje říct víc:-) 80% (18.06.2006)

Šel jsem takhle v raných 90. letech do kina, a čekal fajn film ze života příznivců rockové muziky. Dočkal jsem se zoufalého pohledu na partu uvědomělých čajíčkářů, věčně zaneprázdněných budováním kariéry a plkáním o zodpovědnosti. (Vzpomínám si, že jeden "rocker" tam měl najednou asi tři zaměstnání, a byl spokojený.) Už v 80. letech nebyli mladí moc na nějakou rebelii, ale aspoň se uměli bavit. V 90. letech jim nešla už ani ta zábava. Ono se zas není čemu divit, když jim k tomu vyhrával grunge. (18.09.2007)

Film na půli cesty. Zdá se slibovat trochu komornější téma, má lehký náběh do nezávislé scény a charaktery zdánlivě nejsou úplně ploché, nejsou namířeny na juchajícího teenagera. Jenže zůstává na půli cesty, všecko je tak trochu přebarevnatělé, vtípky jsou tak nějak laciné, osudy tak nějak klišovité ( když člověk volá na záznamník holce, že ji miluje a pokud mu neodpoví, tak ji nechce vidět - a zrovna u tohohle se podělá záznamník...) Na "pravý Hollywood" moc pomalé a komorní, na alternativu banální, nicneříkající, přeplácané barvičkama a vysvětlujícím komentářem. (01.06.2007)

Mojí favoritkou byla rozhodně spíš Bridget Fonda (jejíž jedinou ambicí je zhulit se už dopoledne a čumět celej den na telku) než ta levná kopie Erin Brockovichový, která se nechá oblbnout španělskym studentem (jak typický). Jako sonda do devadesátek to zrovna moc dobře nefunguje, je to spíš taková normální vztahovka, ale má to svoje momenty. Třeba když ten frontman kapely vypráví, jak je v USA sice nikde neznaj, ale v belgii jsou velký. (75%) (17.06.2017)