Pečeť vraha

V první polovině jsem dumala jestli je to fakt podle skutečnosti, protože policajti byli prostě policajti jak z laciných fórů. Jenže jak šel čas, tak se i z pitomců začali stávat rozumně uvažující lidé, kteří měli jediný cíl. Dopadnout vraha... Jestli se jim to povedlo nebo ne je otázka druhá. Já se při filmu nenudila ani chvilku. A taky jsem se ráda podruhé setkala se Sang Kyung-Kimem, který tady měl úplně odlišnou roli než ve White Christmas. (31.03.2012)

Já tenhle film viděl před mnoha a mnoha lety a koukám, že jsem se nenapsal komentář, ale pamatoval jsem si ho, což u většiny filmů skutečně neděje a teď, když si sjíždím Džun-ho Pon, tak jsem si hodal znovu a mé pocity jsou ještě silnější ež tenkrát a jsou ještě umocnější, když si vemu, že se jedná teprve o druhý celovečerák Džun-ho Pona, tak to je něco neuvěřitelnýho. Velmi sotisfikovaně napsaná psychologie postavy policajtů, kterou silně naprosto bezradné vyšetřování brutální série vražd je opravdu paráda. Jasně Džun-ho Pon neodolá, aby tam nevtělil až humorně vyznívající dialogy a situace, ale to vše pouze ve prospěch atmosféry a postav, jenom je potřeba to navnímat, především na postavách policajtů Cho Yong-koo a Seo Tae-yoon. Opravdu mistrovská práce, ale neřekl bych kriminálka, spíše psychologické drama, alespoň tak to mám ve vidění tohoto majstrštyku já a opravdu jsem to užil, závěrečný titulky sjel 3x, poněvadž hudba je další skvělá záležitost u tohoto filmu. (11.02.2020)

Memories of Murder je dalsi z korejskych snimkov, ktore som po dopozerani dostal nutkanie si hned pozriet znovu (co som aj urobil). Nieje to koli zanrovemu zaradeniu, vynimocnemu pribehu, ci technickemu spracovaniu (forma je vsak dolezitou a skvelefungujucou sutastou tohto celku). Je to koli velkemu poctu vacsich ci mensich detailov, ktore divak pocas jednej projekcie hadam ani nemoze spozorovat. Su to detaily (ci uz vizualne, dejove, alebo verbalne), ktore poskytuju vo filme velky priestor pre divaka a umoznuju mu, ba az ho nutia, hladat nove suvislosti / voditka, ktore mu pomozu film si naplno uzit, pochopit ho a precitit. Nie zeby to bol film nejak komplikovany, to nie. Ale ma v sebe hlbku, ktora presahuje pribeh a ponuka zazitok, ktory ani nieje urceny na to aby bol slovami vypovedany. Je to zazitok, ktory sa stane velmi osobnym pre kazdeho, ktory sa na tento typ filmu dokaze naladit. A akosi mam pocit, ze si to budem musiet pozriet minimalne este raz :). (9/10) (17.07.2008)

Vtahující i frustrující detektivka o banalitě a nedostižnosti zla s přesahy k frašce i sociopolitické satiře. Režijně a vypravěčsky mistrovská záležitost (inscenování akce v různých plánech, přesný a vtipný střih, důmyslné nenaplňování diváckých očekávání, samozřejmost, s jakou film přechází od temného thrilleru k slapstickové komedii, naprosto přesvědčivá proměna hlavního hrdiny ze směšného venkovského balíka v tragického hrdinu...), která mě napodruhé bavila ještě víc jako komentář k selhávajícímu systému, jehož pozornost je zaměřena nesprávným směrem (potlačování demonstrací proti vojenskému režimu, technologická zaostalost), na což nejvíc doplácejí lidé z okraje společnosti (oběťmi vraha jsou ženy, oběťmi detektivů lidé s různými duševními poruchami). 90% Zajímavé komentáře: Marigold, Madsbender, Altamir, anderson, Nuf, Martyr (16.06.2007)

Typický Bong. Film se rozjíždí pomalu a k postavám přistupuje s podivnou odtažitostí, podobně jako na ně působí okolní společnost a její neučesaná, zastaralá pravidla. Praktiky vyšetřovatelů jsou příšerné a morálně pochybné a divák jim po chvíli ani nic dobrého nepřeje. A nic dobrého také nepřichází, neboť tohle není rozprávka o potlačování zla a jeho potrestání, nýbrž o jeho nepolapitelnosti a neodhadnutelné podobě, stejně tak jako o hořké demýtizaci dobra a zpochybnění požadovaných hodnot, které na rozdíl od západních filmů tehdejší jihokorejská společnost neposkytuje - detektivové nemají žádnou rodinu a jejich jedinou životní náplní je práce plná násilí, nedůvěry a podvodných praktik. Skrze opakované oddalování vyvrcholení a pocit rostoucí beznaděje se však divák s hlavním hrdinou postupně sblíží a začíná mu ho být líto, stejně jako je mu po chvíli líto všech vyslýchaných. Zločinem začíná být sama existence a vyšetřování je jen formou, jak se s ní vyrovnat a jak v ní najít smysl. Jestli mi Pečeť vraha opravdu připomněla nějaký hollywoodský snímek, nebylo to v žádném případě Se7en, nýbrž Finecherův Zodiac, v němž se podobně reflektuje beznadějnost systému a finální pocit morálního nezadostiučinění. Společně s Parazitem zatím vrchol Bongovy tvorby - jen mi přijde zajímavé, že zatímco v jeho oscarovce mi ta extrémně asijská žánrová vyhraněnost zkazila až konec, zde jsem se kvůli ní nemohl naladit pouze zpočátku. 85% (05.03.2020)