Paklíč

Pravda, první setkání Eduarda Fikera s filmem, tedy Krok do tmy, bylo šťastnější, ale nutno shledat, že též Paklíč je atraktivní domácí detektivkou. Leč toto protektorátní setkání s Ludvou Lácem (alias Gabrielem Andělem) nabízelo trochu více, Ludva a Lola jsou totiž tím, čím je pro Agathu Christie Tommy a Pentlička nebo pro Dashiella Hammetta Nick a Nora. Oldřich Nový a Jiřina Steimarová měli tedy všechny předpoklady zářit, nicméně v Cikánově režii byly ještě určité mezery v tempu a realizovat tento námět například Frič, byla by kadence vtipu svižnější. Takto byl téměř pohřben i takový suverénní výstup, jaký nabízela situace s dvojí identitou pro Ference Futuristu. Bylo by mi ctí sledovat všechna předepsaná Fikerova dobrodružství s Ludvou s tváří Oldřicha, o tomto ovšem mohu bohužel jen sníti. Neb dějinné mechanismy byly kruté v této krajině a nadějný traumpaar Nový / Steimarová dostal druhou šanci znovu až ve Slovo dělá ženu v 52. roce a to je věru pěkná ťafka za ucho. (12.08.2016)

Zmätočná crazy komédia postavená na premnožených zámenách identít.↵  Pár vecí v nej vôbec nedáva zmysel:↵  1) Prečo Škarda vodil Anděla do jeho vily v čase, keď sa tam hotoval falošný Anděl / Kofila (s ktorého úspechom zrejme Škarda počítal)? Prečo by navyše ešte niekto z podvodníkov volal Anežku do tej vily?↵  2) Skutočný Anděl sa pred falošným Andělom nakoniec predstaví ako Anděl, a všetkých to nechá chladných?↵  Potom nasleduje dlhá nezáživná časť, až do momentu posledného odhalenia, ktoré však je už i na mňa moc crazy.↵  Ešte že crazy komika výborne fungovala aspoň medzi rozvádzajúcimi sa manželmi. Úvodná scéna je z celého filmu bezkonkurenčne najlepšia (žiaľ). (24.11.2016)

Klasická detektivka je v předválečném a protektorátním filmu spíše výjimkou. Snad z obavy před konfrontací s cizími vzory se jí autoři vyhýbali a raději se uchylovali k mnohem bezpečnější formě kriminální komedie. Vedle Martina Friče si v této oblasti úspěšně počínal režisér Miroslav Cikán. Zatímco ve filmu Pelikán má alibi zkombinoval rutinní veselohru s americky střiženou gangsterkou, v Paklíči je už kriminální zápletka plně podřízena komediální nadsázce. Hrdinou příběhu s mnoha dějovými zvraty je spisovatel detektivních románů Gabriel Anděl (Oldřich Nový). Za šest let jich napsal osmnáct, ale s dalším není stále hotov. Před rokem se totiž oženil a jeho půvabná žena Lola (Jiřina Steimarová) se mu neustálými připomínkami plete do řemesla. Patovou situaci se rozhodli manželé vyřešit rozvodem a přestože jim dal soud roční lhůtu na rozmyšlenou, ihned zahájili majetkové vypořádání. Kolem prodeje jejich luxusní vily se brzy roztáčí kolotoč dobrodružných akcí a Anděl poznává, že mezi fantazií spisovatele a prací detektiva je pořádný rozdíl... Vedle Oldřicha Nového, který v roli jízlivého manžela hýří drzostí, sarkasmem a ironií, nelze neupozornit na vynikajícího Jaroslava Marvana i na oba bratry Fialovy, tedy Emana a Ference Futuristu. Příjemný a vtipný film z posledního roku nacistické okupace. (04.10.2008)

Bláznivá komedie o bláznivém spisovateli a jeho bláznivé manželce, kteří nedobrovolně prožijí bláznivou noc s bláznivými podvodníky - a kteří mají střelenou služebnou. Lépe nad dějem moc nepřemýšlet, protože by se člověk zasekl v podivných motivacích postav, zvláště těch podvodníků, kteří navíc o sobě jednou vědí, podruhé se neznají... Třeba jeden podvodník využije podvod druhé skupiny, aby spisovatele se ženou vylákal na noc z bytu, ale herdek, kde se o tom druhém podvodu dozvěděl? No nic. Nový hraje svůj standard a myslím, že poprvé použije své oblíbené "Na co?... Aha, nashledanou.", ale film velmi oživuje Jiřina Steimarová, bez ní a jejího zářivého úsměvu by to celé bylo nudné a šedivé. Pár replik je tu dobrých ("Někdy mám pocit, že blízké soužití lidi od sebe vzdaluje." nebo "To je koníček. Dnes je poněkud dřevěný."), ale jiné vtipy zapadnou nebo nejsou ani vtipné, natož břitké. Ke konci už to začíná nudit, a závěrečné sbírání podezřelých mi připomnělo film Rozpuštěný a vypuštěný - kdoví, jestli se tady někdo neinspiroval. Jako ano, příjemně se na to dívá, ale z celku mám pocit, že to šlo ještě líp ošetřit a pošéfovat (třeba mne napadlo, že ti zloději mohli být najatí rozvodovým právníkem, aby rozvádějící se manželé museli strávit noc pod jednou střechou - ale ono né.) (05.04.2019)

„Milostivá paní, prosím vás, teď běžte ke dveřím a hlídejte tam. A kdyby někdo šel, tak začněte zpívat, to jistě uteče.“ Začátek byl obrovská jízda. Úvod (zvláště dialog vedený hádavým manželským párem) bylo radost sledovat, hrátky s češtinou a skoro hlášku na hlášce zase poslouchat. Zároveň to výborně vystihlo styl humoru, kterým se Paklíč prezentoval. Bohužel, počátečním svižným tempem si na sebe tvůrci upletli bič. A postupně pod ním přestali stíhat tvořit, takže koncentrace opravdu vtipných scén se plíživě snižovala, předvídatelnost vtipů naopak zvyšovala, a to až do bodu, kdy některá místa byla téměř hluchá. Odráželo se to i v mimice herců. Jestliže byly Fialovy kreace (např. ty s láhvemi) celkem dlouho vtipné, ke konci už člověku přišly spíš únavné až pitvořivé. Na druhou stranu, určitou úroveň humoru si film dokázal udržet po celou dobu a řada scén je alespoň úsměvných. Stejně jako konec. Celkově si proto Paklíč ty slabší 4* ještě zaslouží. „Tak ono se tu střílelo…“ - „No, to víte, pane inspektore, v každé rodině je něco…“ (11.05.2017)